15 C 75/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. 91 [insolvenční spisová značka]. Žalovaný poskytl žalobci písemnou omluvu a finanční zadostiučinění ve výši [částka]. Žalobce se tak domáhá doplatku ve výši [částka].

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum], navrhla žalobu nad rámec již přiznaného zadostiučinění zamítnout.

3. Obvodní soud pro [adresa] rozhodl dne [datum] rozsudkem čj. 15 C 75/2025- 168 tak, že žalobě o [částka] vyhověl v rozsahu částky [částka] a v rozsahu částky [částka] žalobu zamítl. Uvedeným rozsudkem však početní chybou došlo k situaci, že nebylo rozhodnuto o částce [částka].

4. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř, když souhlasy jak žalované ze dne [datum], tak žalovaného ze dne [datum] pro možnost rozhodnutí bez nařízení jednání jsou relevantní pro vydání doplňujícího rozsudku, když byly udělené pro rozhodnutí o celém původním nároku.

5. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení 14 let a 3 měsíce je délkou nepřiměřenou, když celkové okolnosti případu ani jeho složitost neodpovídá délce jeho projednávání. Z judikatury Nejvyššího soudu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 se podává, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka [částka] za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud použil vyšší základní sazbu odškodnění, takřka na horní hraně obecně přiznávaných částek odškodnění, když dobu řízení lze označit za již extrémně dlouhou a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud má za to, že řízení šlo skončit v násobně kratší délce, a odškodnění se blíží horní hranici [částka], nikoli však jak navrhuje žalobce v částce [částka], když ta nemá opodstatnění v konstantní judikatuře, ani v rozhodovací praxi soudů ČR. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1143/2010. Za první dva roky soud přiznal částku poloviční, když objektivně řízení musí nějakou dobu trvat. Soud se zabýval i parametry nastavenými v ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Složitost řízení soud hodnotil zejména s ohledem na na předmět řízení a počet stupňů zapojených do rozhodování. Počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování se započítává do složitosti proto, že vyřízení každého opravného prostředku nutně vyžaduje další časový prostor pro jeho vyřízení k tomu Stanovisko NS Cpjn 206/2010. Ke složitosti řízení soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 361/2020 – 97, dle kterého již jen z toho důvodu, byla-li věc, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 30 %. Soud tak k parametru počtu soudních soustav dospěl k závěru, že je nutné snížit celkovou částku o 30 %. Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu, dvakrát rozhodoval o odmítnutí odvolání dlužníka. Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání dlužníka a Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost. Zároveň se jednalo o řízení specifické, jednání o úpadku dlužníka a s tím spojené incidenční spory. Řízení tak bylo složité jak skutkově, tak procesně. Žalovaná snížila celkovou částku o 30 % a žalobce se tímto krácením v žalobě ztotožnil. Žalobce svůj vyšší význam řízení pro svoji osobu tvrdil a požadoval navýšení o 20 %, když došlo k nebývale rozsáhlému porušení žalobcova práva na rozhodnutí soudu v přiměřené době a bez neodůvodněných průtahů zvýšením základní částky zadostiučinění o 20%. Rozsah nemajetkové újmy žalobce byl také ovlivněn významem řízení pro žalobce. V tomto řízení se projednávala otázka úpadku žalobce ve formě konkurzu. Soud tedy rozhodoval o tom, zda dojde k prodeji převážné většiny osobního majetku žalobce. Soudní řízení také zasáhlo do osobního a rodinného života žalobce, neboť v rámci konkurzního řízení došlo ke zrušení a vypořádání společného jmění manželů žalobce a jeho manželky, [jméno FO]. Konkurzním řízení byl tedy postižen také veškerý společný, rodinný majetek. Soud k uvedenému odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] čj. 30 Cdo 4502/2011 „význam předmětu konkursního řízení pro konkursního dlužníka může být totiž i vyšší, nežli je tomu u konkursních věřitelů, neboť se v něm mají uspořádat jeho majetkové poměry, je-li v úpadku (§ 1 odst. 1 ZKV). Uvedené platí zejména pro druhou a třetí fázi konkursního řízení. Okamžikem prohlášení konkursu totiž úpadce ztrácí oprávnění disponovat se svým majetkem náležejícím do konkursní podstaty. Do konkursní podstaty pak zásadně spadá veškerý majetek dlužníka (úpadce) – srov. zejména § 6 ZKV či stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Prodlužování takového řízení tedy zpravidla negativně zasahuje nemajetkovou sféru dlužníka citelněji, než je tomu u konkursních věřitelů.“ Žalobce tvrdil a soud má ze spisů prokázáno, že se jednalo o poměrně značný majetek, který byl v konkurzním řízení vypořádáván, jednalo se o celý majetek žalobce a obecně tak došlo citelnějšímu zásahu do jeho nemajetkové sféry. Soud tak navýšil uvedenou částku o 20 %. Soud dále přistoupil k navýšení základní částky zadostiučinění o 10% v kritériu postupu soudů, a to zejména s ohledem na výrazné průtahy v některých incidenčních řízeních. Žalobce zásadním způsobem k prodloužení celkové délky řízení nepodílel.

6. Soud tak vypočítal základní částku ve výši [částka], odečetl 30 % z důvodu složitosti a počtu soudních soustav, připočetl 20% za zvýšený význam řízení pro žalobce a 10% za postup soudu v řízení. Soud tak dospěl k částce [částka]. Žalovaná hradila částku ve výši [částka] a zbývá tak uhradit částka [částka]. Ve zbývajícím rozsahu v částce [částka] soud žalobu zamítl.

7. Vzhledem k situaci, kdy Obvodní soud pro [adresa] rozhodl dne [datum] rozsudkem čj. 15 C 75/2025- 168 tak, že žalobě o [částka] vyhověl v rozsahu částky [částka] a POUZE v rozsahu částky [částka] žalobu zamítl. Uvedeným rozsudkem však početní chybou došlo k situaci, že nebylo rozhodnuto o částce [částka]. soud tak vzhledem k původnímu odůvodnění rozsudku ze dne [datum] rozsudkem čj. 15 C 75/2025- 168, které zopakoval výše, částku ve výši [částka] tímto doplňujícím rozsudkem zamítl.POUČENÍ:

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. 91 [insolvenční spisová značka]. Projednávání případu trvalo neúměrně dlouhou dobu od [datum] do [datum]. žalobce podrobně popsal průběh namítaného řízení. Celková délka řízení byla 14 let 3 měsíce. Celková délka průtahů v insolvenčním řízení samotném činila 2 roky a 6 měsíců. Nicméně celková délka insolvenčního řízení byla zásadně ovlivněna průtahy v souvisejících incidenčních sporech k tomuto insolvenčnímu řízení, které činily v nejdelším případě 8 let a 4 měsíce. Soudní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť trvalo od podání insolvenčního návrhu věřitelem dne [datum] do nabytí právní moci usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení dne [datum]. Nepřiměřená délka řízení byla způsobena kromě neodůvodněných průtahů v průběhu insolvenčního řízení a incidenčních sporů také opakovaným rušením nesprávných rozhodnutí Městského soudu v Praze odvolacím soudem v incidenčních sporech, zejména pak ve sporech vedených pod sp. zn. , incidenční spisová značka, a , incidenční spisová značka, , ačkoliv předmět těchto incidenčních sporů nebyl nijak skutkově složitý a jeho předmětem nebyly ani nijak složité právní otázky. Nemajetková újma spočívá v udržování žalobce v dlouhodobé nejistotě týkající se průběhu a výsledku insolvenčního řízení, jež se osobně dotýkalo jeho majetku a zasáhlo také do osobních a rodinných vztahů, neboť v rámci insolvenčního řízení byl postižen také majetek ve společném jmění manželů [adresa] a bylo vypořádáno společné jmění manželů. Poškozený tedy vnímá osobní nemajetkovou újmu jako významnou, neboť v tomto insolvenčním řízení vystupoval jako dlužník. Žalobci byla ze strany žalované přiznaná a poskytnutá finanční kompenzace ve výši [částka], která není dle jeho názoru dostačující. Žalobce považuje za přiměřené zadostiučinění za způsobenou morální újmu průtahy v řízení a nepřiměřenou délkou v řízení ve výši [částka] s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu za každý rok nepřiměřené délky soudního řízení. Rozsah nemajetkové újmy významně ovlivňuje právě nesprávný postup obecných soudů na všech stupních, který způsobil nebývalé rozsáhlé průtahy v soudním řízení. Žalobce má za to, že při úvaze o výši finanční satisfakce je nutno přihlédnout k opakovanému a nebývale rozsáhlému porušení žalobcova práva na rozhodnutí soudu v přiměřené době a bez neodůvodněných průtahů zvýšením základní částky zadostiučinění o 20%. Rozsah nemajetkové újmy žalobce byl také ovlivněn významem řízení pro žalobce. V tomto řízení se projednávala otázka úpadku žalobce ve formě konkurzu. Soud tedy rozhodoval o tom, zda dojde k prodeji převážné většiny osobního majetku žalobce. Soudní řízení také zasáhlo do osobního a rodinného života žalobce, neboť v rámci konkurzního řízení došlo ke zrušení a vypořádání společného jmění manželů žalobce a jeho manželky, [jméno FO]. Konkurzním řízení byl tedy postižen také veškerý společný, rodinný majetek. Žalobce a jeho manželka žili vzhledem k opakovaným průtahům v řízení po mnoho let v nejistotě, zda skutečně dojde na prodej veškerého osobního a rodinného majetku, jak bylo možné vzhledem k řešení úpadku konkurzem předpokládat nebo se podaří návrh na úpadek v insolvenčním řízení zvrátit. Konkurzem byl mimo jiné postižen také zdroj obživy manželky žalobce, paní [jméno FO], jež provozovala jako podnikající fyzická osoba pod IČ , IČO, Hotel Arnika v nemovitosti ve společném jmění manželů na adrese č. p. [č.p.], [adresa]. [adresa] hotelu byla nucena přerušit v důsledku nuceného zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví manželů [adresa] v rámci konkurzu na majetek žalobce. Manželka pana [adresa] tím přišla o zdroj obživy. Až do roku 2021 žila ovšem v nejistotě, zda ke zpeněžení nemovitostí dojde a žalobce tuto nejistotu se svou manželkou sdílel. Vzhledem k velkému významu insolvenčního řízení pro žalobce, který v něm vystupoval v pozici dlužníka je na místě zvýšit hodnotu základní částky zadostiučinění o 10%. Dále je možné s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva snížit případně základní částku finančního zadostiučinění o 30% vzhledem ke složitosti soudního řízení. Celkem tak vzhledem ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 30% a snížení základní částky o 30% zůstává základní částky zadostiučinění ve výši [částka] za každý rok trvání insolvenčního řízení, za první dva roky částka poloviční. Celkový nárok žalobce na finanční kompenzaci tedy činí [částka]. Žalovaný poskytl žalobci písemnou omluvu a finanční zadostiučinění ve výši [částka]. žalobce se tak domáhá doplatku ve výši [částka].

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum]. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 [insolvenční spisová značka] probíhalo po dobu 14 let a 3 měsíců na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Městský soud rozhodl o zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, zamítl návrh na předběžné opatření, povolil částečné rozvrhy a rozhodl o konečném rozvrhu a následně o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu, dvakrát rozhodoval o odmítnutí odvolání dlužníka. Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání dlužníka a Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost. Došlo k prodlevě zejména v dovolacím řízení, kdy jeho délku nelze hodnotit již jako přiměřenou ani s přihlédnutím ke specifickému postavení Nejvyššího soudu ČR. Dále bylo provedeným šetřením zjištěno, že k průtahům docházelo v incidenčních řízeních, na jejichž vyřízení musel vyčkávat insolvenční správce dlužníka. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při rozhodování o výši poskytnutého zadostiučinění bylo žalovanou přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka]. Žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, resp. [částka] za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 30%. Jedná se o insolvenční řízení, kdy soud zjišťoval, zda je dlužník v úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurz. Některé přihlášené pohledávky byly insolvenčním správcem (i dlužníkem) popřeny, musela probíhat incidenční řízení. Bylo nutné vypořádat společné jmění manželů dlužníka a jeho manželky, manželka dlužníka se následně žalobou domáhala vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty. Zpeněžování majetku tak mohlo začít až po ukončení sporů s manželkou dlužníka. Nemovitosti byly následně prodávány v dražbách. Insolvenční správce musel vyčkávat na skončení dalších incidenčních sporů. Nynější žalobce v procesním postavení dlužníka se na délce řízení nepodílel. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Žalovaná přistoupila k navýšení základní částky zadostiučinění o 10% v kritériu postupu soudů, a to zejména s ohledem na výrazné průtahy v některých incidenčních řízeních. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. Žalovaná má za to, že význam řízení je nutné hodnotit jako standardní. Žalobce argumentuje podnikáním manželky, nicméně toto nemůže vést k navýšení částky zadostiučinění v kritériu významu řízení pro žalobce.

3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn.MSPH 91 [insolvenční spisová značka] a přehledu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , incidenční spisová značka, a , incidenční spisová značka, , s tím že průběh namítaného řízení byl nesporný mezi účastníky, tak, že dne [datum] podal věřitel žalobce, společnost MEVA Schalugs-systeme GmbH, se sídlem [adresa] D-[PSČ obec], SRN insolvenční návrh proti žalobci spojený s návrhem na prohlášení konkurzu. Dne [datum] byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení na majetek nynějšího žalobce jako dlužníka. Dne [datum] soud vyzval navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dne [datum] se k návrhu vyjádřil dlužník. Dne [datum] se dlužník odvolal proti usnesení ze dne [datum]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo odvolání dlužníka odmítnuto. Dne [datum] soud vyzval dlužníka k vyjádření se k návrhu věřitele a k předložení seznamu majetku a závazků. Po proběhnutí odvolacího řízení o usnesení insolvenčního soudu o uložení povinnosti navrhovateli insolvenčního návrhu složit zálohu na náklady insolvenčního řízení byla dne [datum] zveřejněna výzva žalobci k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu. Své vyjádření zaslal žalobce insolvenčnímu soudu dne [datum]. Dne [datum] zveřejnil insolvenční soud předvolání účastníkům k jednání na den [datum]. Dne [datum] soud jednání odročil na den [datum]. Dne [datum] se k podání dlužníka vyjádřil navrhovatel. Jednání se konalo dne [datum]. Dne [datum] se dlužník vyjádřil k výzvě soudu. Dne [datum] navrhl dlužník nařízení předběžného opatření, kterým by byly zrušeny účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Dne [datum] se k návrhu dlužníka vyjádřil navrhovatel. Dne [datum] vyzval soud dlužníka k doplnění návrhu na nařízení předběžného opatření. Dlužník návrh na nařízení předběžného opatření doplnil dne [datum]. Soud dne [datum] návrh dlužníka na předběžné opatření zamítl. Dne [datum] vydal insolvenční soud opatření, sp. zn. MSPH 91 [insolvenční spisová značka] -A-57, jímž určil osobu insolvenčního správce. Téhož dne vydal usnesení sp. zn. MSPH 91 [insolvenční spisová značka] -A-58, jímž rozhodl o úpadku žalobce a způsobu řešení úpadku formou konkurzu a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den [datum]. Toto jednání bylo odročeno. Vrchní soud v Praze nařídil jednání k projednání odvolání žalobce na den [datum]. Tohoto dne rozhodl svým usnesením, sp. zn. 1 VSPH , Anonymizováno, /2011 tak, že usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání dne [datum]. Dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu k projednání teprve dne [datum], tedy po uplynutí téměř 5 měsíců od podání dovolání. Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání svým usnesením ze dne [datum], sp. zn. 29 NSČR , Anonymizováno, /2011 tak, že odvolání žalobce odmítl. Nejvyšší soud tedy rozhodl o podaném dovolání po uplynutí více než 2 let a 1 měsíce od doby převzetí dovolání k rozhodnutí a po uplynutí 2 let a 6 měsíců od podání dovolání žalobcem. Dne [datum] nařídil soud přezkumné jednání na den [datum]. Přezkumné jednání se v tento den nekonalo. Přezkumné jednání a schůze věřitelů byly dále odročeny na [datum]. Soudní spis byl vrácen insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o dovolání dne [datum]. Dne [datum] byla Ústavním soudem ČR odmítnuta ústavní stížnost dlužníka. Dne [datum] podal insolvenční správce společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jejímž společníkem byl žalobce, , tituly před jménem, [jméno FO], žalobu o určení pravosti a správnosti přihlášené pohledávky ve výši [částka] vůči insolvenčnímu správci žalobce. Incidenční spor o této žalobě byl veden pod č.j. , incidenční spisová značka, . Předvolání k jednání o této žalobě bylo nařízeno až dne [datum], tedy téměř po uplynutí 3 let od podání žaloby. Rozsudek pod sp. zn. , incidenční spisová značka, byl poté vydán dne [datum]. Proti rozsudku podal insolvenční správce žalobce odvolání. O něm bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze dne [datum] na základě rozsudku, č.j. 103 VSPH , Anonymizováno, /2015, tedy po uplynutí 1 roku a 4 měsíců od vydání rozsudku insolvenčním soudem. Dne [datum] podali věřitelé žalobce, pánové Berhard A. G. Mayer, bytem [adresa] Bergrheinfeld, SRN a [jméno FO], bytem Rohrdorfer Str. 17, Stadtteil Oberschwandorf, Bergrheinfeld, SRN žalobu proti insolvenčnímu správci o určení pravosti a správnosti přihlášené pohledávky ve výši [částka]. Incidenční spor o této žalobě byl veden pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . Dne [datum], tedy bez jednoho měsíce po uplynutí 2 let od podání žaloby, rozhodl usnesením, č.j. , incidenční spisová značka, o zastavení řízení. Dne [datum] bylo usnesením, č.j. , incidenční spisová značka, toto usnesení změněno tak, že se řízení nezastavuje a první jednání k projednání této žaloby bylo nařízeno až na den [datum], tedy po uplynutí více než 3 let od podání žaloby. Předvolání k jednání na výše uvedený den bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku až dne [datum]. Spor na základě této žaloby byl skončen vydáním usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], č.j. III. ÚS , Anonymizováno, /23, jímž byla ústavní stížnost těchto věřitelů odmítnuta. Řízení o této žalobě tedy trvalo 12 let a 1 měsíc. Dne [datum] podal věřitel žalobce a insolvenční navrhovatel, společnost MEVA Schalugs-systeme GmbH, se sídlem [adresa] D-[PSČ obec], SRN žalobu proti insolvenčnímu správci žalobce o určení pravosti a správnosti přihlášených pohledávek č. , hodnota, , 3 a 4. Incidenční spor o této žalobě byl veden pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . První jednání o této žalobě bylo nařízení na den [datum], tedy po plynutí 3 let a 4 měsíců od podání žaloby. Při tomto jednání byl také vyhlášen rozsudek. Dne [datum] podal insolvenční správce žalobce žalobu proti manželce poškozeného, paní [jméno FO], nar. [datum], bytem tamtéž jako žalobce o vypořádání společného jmění manželů. Tato žaloba byla zveřejněna ve sbírce listin insolvenčního soudu až dne [datum], tedy po uplynutí 2 let a 8 měsíců od podání žaloby, kdy byla také žalovaná manželka vyzvána soudem k vyjádření se k této žalobě. Incidenční spor o této žalobě byl veden před insolvenčním soudem pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . První jednání o této žalobě bylo nařízeno až na den [datum], tedy po uplynutí 5 let a 8 měsíců od podání žaloby. Rozsudek byl vydán dne [datum] pod sp. zn. , incidenční spisová značka, a nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podala manželka žalobce, paní [jméno FO] žalobu proti insolvenčnímu správci poškozeného na vyloučení nemovitých věci ze soupisu majetkové podstaty žalobce. Incidenční spor o této žalobě byl veden před insolvenčním soudem pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . Dne [datum], tedy po uplynutí více než 3 let vydal insolvenční soud pod č.j. , incidenční spisová značka, usnesení o zastavení řízení. Toto usnesení bylo na základě odvolání [jméno FO] zrušeno odvolacím soudem na základě usnesení ze dne [datum], č.j. , incidenční spisová značka, . Dne [datum] podala manželka žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků. Tato žádost byla usnesení ze dne [datum] zamítnuta. Manželka žalobce proti němu podala odvolání dne [datum]. Dne [datum], tedy po uplynutí více než dvou let rozhodl insolvenční soud o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomu žalobkyně podala dne [datum] a dodatečně zaplatila soudní poplatek. Insolvenční soud proto svým usnesení ze dne [datum] zrušil své usnesení o zastavení řízení. Proti tomuto usnesení podal odvolání insolvenční správce. O odvolání bylo rozhodnuto usnesení Vrchního soudu v Praze až dne [datum], č.j. 102 VSPH , Anonymizováno, /2017, tedy po uplynutí téměř 2 let od podání odvolání insolvenčním správcem. Rozsudek o této žalobě byl vydán insolvenčním soudem dne [datum], sp. zn. , incidenční spisová značka, . Dne [datum] proti němu podala manželka žalobce a vedlejší účastník na straně insolvenčního správce odvolání. O podaných odvoláních bylo rozhodnuto na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. , Anonymizováno, VSPH , Anonymizováno, /2020, tedy po uplynutí více než 1 roku a 3 měsíců od podání odvolání. V hlavním řízení dne [datum] se konalo přezkumné jednání s tím, že neprodleně po rozhodnutí vrchního soudu o odvolání dlužníka bude nařízeno nové přezkumné jednání. Dne [datum] bylo nařízeno přezkumné jednání na den [datum] a byla svolána schůze věřitelů. Dne [datum] požádal insolvenční správce o odročení přezkumného jednání. Dne [datum] bylo jednání odročeno na neurčito. Dne [datum] soud nařídil přezkumné jednání na den [datum] a svolal schůzi věřitelů. Přezkumné jednání se konalo dne [datum], následovala schůze věřitelů. Dne [datum] se vyjádřil dlužník. Insolvenční správce předložil zprávu o stavu insolvenčního řízení dne [datum]. Dne [datum] se vyjádřil navrhovatel. Insolvenční správce předložil zprávu dne 18.7.2012V hlavním sporu dne [datum] byla podána další zpráva, další dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] vydal insolvenční soud částečné rozvrhové usnesení pod č.j. 91 MSPH , Anonymizováno, /2010-B-94. Dne [datum] vydal insolvenční soud další rozvrhové usnesení pod sp. zn. 91 MSPH , Anonymizováno, /2010-B-98. Dne [datum] vydal insolvenční soud usnesení pod č.j. 91 MSPH , Anonymizováno, /2010-B-115 o schválení konečné zprávy. Dne [datum] vydal insolvenční soud další rozvrhové usnesení pod sp. zn. 91 MSPH 1628/2010-B-120. Dne [datum] byla vydána zpráva o splnění rozvrhového usnesení. Dne [datum] navrhl insolvenční správce zrušení konkurzu. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o zrušení konkurzu na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení. Dne [datum] bylo zveřejněno usnesení u zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení ze dne [datum], č. j. 91 MSPH , Anonymizováno, /2010-B-115. Toto usnesení nebylo právní moci dne [datum].

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. , hodnota, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [adresa] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je smyslem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (srov. např. část V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 725/2011, rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 91 [insolvenční spisová značka] a přehledu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , incidenční spisová značka, a , incidenční spisová značka, , při nespornosti popisu průběhu uvedených řízení.

7. Soud tak dospěl stejně jako účastníci řízení k závěru, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], spis. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) z. č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95).

8. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení 14 let a 3 měsíce je délkou nepřiměřenou, když celkové okolnosti případu ani jeho složitost neodpovídá délce jeho projednávání. Z judikatury Nejvyššího soudu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 se podává, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka [částka] za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud použil vyšší základní sazbu odškodnění, takřka na horní hraně obecně přiznávaných částek odškodnění, když dobu řízení lze označit za již extrémně dlouhou a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud má za to, že řízení šlo skončit v násobně kratší délce, a odškodnění se blíží horní hranici [částka], nikoli však jak navrhuje žalobce v částce [částka], když ta nemá opodstatnění v konstantní judikatuře, ani v rozhodovací praxi soudů ČR. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1143/2010. Za první dva roky soud přiznal částku poloviční, když objektivně řízení musí nějakou dobu trvat. Soud se zabýval i parametry nastavenými v ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Složitost řízení soud hodnotil zejména s ohledem na na předmět řízení a počet stupňů zapojených do rozhodování. Počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování se započítává do složitosti proto, že vyřízení každého opravného prostředku nutně vyžaduje další časový prostor pro jeho vyřízení k tomu Stanovisko NS Cpjn 206/2010. Ke složitosti řízení soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 361/2020 – 97, dle kterého již jen z toho důvodu, byla-li věc, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 30 %. Soud tak k parametru počtu soudních soustav dospěl k závěru, že je nutné snížit celkovou částku o 30 %. Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu, dvakrát rozhodoval o odmítnutí odvolání dlužníka. Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání dlužníka a Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost. Zároveň se jednalo o řízení specifické, jednání o úpadku dlužníka a s tím spojené incidenční spory. Řízení tak bylo složité jak skutkově, tak procesně. Žalovaná snížila celkovou částku o 30 % a žalobce se tímto krácením v žalobě ztotožnil.

9. Žalobce svůj vyšší význam řízení pro svoji osobu tvrdil a požadoval navýšení o 20 %, když došlo k nebývale rozsáhlému porušení žalobcova práva na rozhodnutí soudu v přiměřené době a bez neodůvodněných průtahů zvýšením základní částky zadostiučinění o 20%. Rozsah nemajetkové újmy žalobce byl také ovlivněn významem řízení pro žalobce. V tomto řízení se projednávala otázka úpadku žalobce ve formě konkurzu. Soud tedy rozhodoval o tom, zda dojde k prodeji převážné většiny osobního majetku žalobce. Soudní řízení také zasáhlo do osobního a rodinného života žalobce, neboť v rámci konkurzního řízení došlo ke zrušení a vypořádání společného jmění manželů žalobce a jeho manželky, [jméno FO]. Konkurzním řízení byl tedy postižen také veškerý společný, rodinný majetek. Soud k uvedenému odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] čj. 30 Cdo 4502/2011 „význam předmětu konkursního řízení pro konkursního dlužníka může být totiž i vyšší, nežli je tomu u konkursních věřitelů, neboť se v něm mají uspořádat jeho majetkové poměry, je-li v úpadku (§ 1 odst. 1 ZKV). Uvedené platí zejména pro druhou a třetí fázi konkursního řízení. Okamžikem prohlášení konkursu totiž úpadce ztrácí oprávnění disponovat se svým majetkem náležejícím do konkursní podstaty. Do konkursní podstaty pak zásadně spadá veškerý majetek dlužníka (úpadce) – srov. zejména § 6 ZKV či stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Prodlužování takového řízení tedy zpravidla negativně zasahuje nemajetkovou sféru dlužníka citelněji, než je tomu u konkursních věřitelů.“ Žalobce tvrdil a soud má ze spisů prokázáno, že se jednalo o poměrně značný majetek, který byl v konkurzním řízení vypořádáván, jednalo se o celý majetek žalobce a obecně tak došlo citelnějšímu zásahu do jeho nemajetkové sféry. Soud tak navýšil uvedenou částku o 20 %. Soud dále přistoupil k navýšení základní částky zadostiučinění o 10% v kritériu postupu soudů, a to zejména s ohledem na výrazné průtahy v některých incidenčních řízeních. Žalobce zásadním způsobem k prodloužení celkové délky řízení nepodílel.

10. Soud tak vypočítal základní částku ve výši [částka], odečetl 30 % z důvodu složitosti a počtu soudních soustav, připočetl 20% za zvýšený význam řízení pro žalobce a 10% za postup soudu v řízení. Soud tak dospěl k částce [částka]. Žalovaná hradila částku ve výši [částka] a zbývá tak uhradit částka [částka].

11. Pokud vyšší význam vztáhl žalobce k manželce a omezení jejího podnikání při nejistotě ohledně vypořádání společného jmění manželů a požadoval navýšení o 10 %, zvýšený význam řízení pro manželku však nemůže být předmětem odškodnění v tomto odškodňovacím řízení pouze žalobce.

12. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 osř a to odměnu z částky [částka] za 3 úkony právní služby, á [částka] (převzetí zastoupení a podání žaloby a replika k vyjádření) a 3x450 Kč režijní paušál dle AT a soudní poplatek ve výši [částka].POUČENÍ: