16 C 3/2023

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 7. 2023, domáhal na žalované zaplacení 720 172 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a jakožto náhrady škody za majetkovou újmu vzniklých v důsledku nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], když proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž rozsudkem [adresa], [adresa] č. j. [Anonymizováno] byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce podal žalobu v intencích zákona č. 82/1998 Sb., přičemž požadoval zaplacení náhrady majetkové škody za vynaložené náklady za právní zastupování ve výši 40 172 Kč vč. DPH (5x 2 300 Kč + 8x 1 500 Kč + 4x 1 150 Kč + 17x 300 Kč + DPH) Žalobce také požadoval uhrazení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, přičemž žalobce uvedl, že během trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobci hrozil trest se sazbou od 2 do 8 let trestu odnětí svobody (od dne 1. 10. 2020 se sazbou 1 do 5 let trestu odnětí svobody). Trestní stíhání probíhalo v době, kdy čelil žalobce insolvenčnímu řízení, skončil s podnikáním a byl v těžké finanční situaci, což také zhoršovalo rodinné vztahy. Paralelně probíhalo další trestní stíhání, kde byl obviněn z 5 skutků. Žalobce za výše uvedené požaduje částku ve výši 600 000 Kč. Dále požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) ve výši 80 000 Kč, když řízení trvalo od roku 2017 do roku 2022. Všechny průtahy vznikly v důsledku postupu soudu, žalobce během řízení s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Nárok byl uplatněn u [Anonymizováno] dne 5. 12. 2022, žalovaná do dne podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5. 12. 2023 (podáním ze stejného dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč. Žalovaná nevyhověla tvrzenému nároku na náhradu nákladů obhajoby, neboť žalobce nedoložil vznik škody. Za nezákonné trestní stíhání vyslovila žalovaná omluvu, a za nepřiměřenou délku řízení žalovaná neuhradila žalobci ničeho z důvodu absence odpovědnostního titulu. Toto sdělila žalobci dne 31. 8. 2023. Žalovaná vznesla námitku promlčení v rozsahu uplatněného nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Žalobci začala běžet promlčecí lhůta dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci (dne 7. 6. 2022), žaloba byla podána až dne 11. 7. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a to i s přihlédnutím k době, kdy promlčecí lhůta byla přerušena předběžným uplatněním u žalované. U nároku na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení také žalovaná uvedla, že zde absentuje odpovědnostní titul. Co se týká nároku na náhradu majetkové škody vzniklé náklady spojených s obhajobou, žalovaná uvedla, že žalobce nedoložil potřebné skutečnosti (doklad, kterým by bylo prokázáno zaplacení právních služeb nebo fakturu za obhajné). Žaloba je dle žalované zcela nedůvodná a navrhla, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce byl při jednání dne 2. 4. 2024 vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby, prokázal vznik dluhu spočívající v náhradě nákladů na obhajobu, neboť v současné době nemá soud za prokázané, že žalobcem uplatněná škoda vznikla a byl poučen, že nesplněním této výzvy se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobce k tomuto nenavrhl žádný důkaz, pouze uvedl, že dle jeho názoru se dle judikatury dnes již nemusí škoda prokazovat fakturou, a není třeba prokazovat zaplacení takové faktury, přičemž jelikož je žalobce v insolvenčním inhibitoriu, dostal by se do komplikované situace, kdy by nemohl uvedenou fakturu uhradit.

4. Soud prvního stupně zamítl nároky na nemajetkovou újmu z důvodu promlčení, nárok na obhajné byl zamítnut, neboť žalobce ani přes poučení neprokázal vznik dluhu.

5. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č.j. 23 Co 231/2024-76 rozsudek potvrdil a zrušil a vrátil soudu prvního stupně v části 300 000 Kč s odůvodněním, že se jedná o újmu na zdraví a ta se promlčuje odlišně od nároku na nemajetkovou újmu dle OdpŠk.

6. Žalobce při jednání soudu dne 9. 1. 2025 uvedl, že netušil, že jeho právní zástupce uvedl soudu prvního stupně, že újmu na zdraví nepožaduje a považuje to pouze za aspekt nemajetkové újmy dle OdpŠk, že má nové právní zastoupení a újmu na zdraví vždy chtěl. Žalobce se domáhá náhrady škody na zdraví spojených se zhoršením jeho zdravotního stavu ( od roku 2002 léčen pro periodickou [Anonymizováno]) ve formě obnovení chronických psychických potíží, se kterými byl poprvé hospitalizován od 3. 5. 2019 do 17. 5. 2019 na [podezřelý výraz], kdy byly diagnostikována obtíže spočívající v lehké depresivní fázi zahrnující složky neorganická nespavost, bolesti dolní části zad, hrudně-bederní krajina, nízký příjem, rozpad rodiny odloučením nebo rozvodem. Obtíže přetrvávají do dnešní doby, naposledy byl žalobce nucen vyhledat lékařskou pomoc dne 7. 9. 2022 a trvají do současné doby.

7. Následně soud postupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2596/2018, ze dne 30. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2958 o. z. zakládá tři relativně samostatné nároky, byť vycházejí z téže škodné události, je nutné je přesně vyčíslit a každý nárok v žalobě podložit konkrétními skutečnostmi. Dovolací soud si je vědom obtížnosti vylíčit tyto skutečnosti ve sporech s poskytovatelem zdravotní péče pro žalobce, který obvykle není odborníkem v daném oboru. Proto na žalobce nelze klást přehnané požadavky ohledně podrobnosti a odborné kvality vymezení důvodů odpovědnosti žalovaného. I přesto ale je nutné trvat na tom, aby z hlediska skutkového vylíčení nároku žaloba obsahovala (byť laickým popisem) specifikaci postupů, od nichž poškozený dovozuje vznik škodní události, a popis negativních projevů, s nimiž spojuje své obtíže, které požaduje odčinit. Právě proto, že soud je při rozhodování o těchto nárocích vázán žalobním návrhem, který nesmí překročit, je na žalobci, aby v návrhu na zahájení řízení vedle konkrétních skutečností rovněž uvedl, v jaké výši jednotlivé nároky požaduje. Výše uplatňovaného nároku musí být stanovena alespoň minimální částkou, tedy nestačí například pouze uvést, že poškozený požaduje náhradu újmy ve výši, jaká bude zjištěna v průběhu řízení před soudem. Jestliže nemá k dispozici podklady pro přesné vyčíslení (u nemajetkové újmy to bude spíše pravidlem, neboť ani znalecký posudek podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví neurčuje definitivní výši náhrady), musí žalobce v žalobě uvést alespoň minimální výši částky, které se domáhá pro každý jednotlivý nárok. Stanovit výši nároku, o kterém se řízení vede, přitom přísluší pouze žalobci, protože vymezit předmět sporu v civilním sporném řízení náleží jen jeho účastníkům. Ani soud tak nemůže určit, jaká část z celkově žalované částky připadá na každý z nároků. Jestliže žalobce v návrhu na zahájení řízení jednotlivé nároky dostatečně nespecifikoval, a to konkrétně jejich výši, trpí jeho podání vadou spočívající v neurčitosti, pro kterou nelze v řízení pokračovat a kterou je třeba odstranit postupem podle § 43 o. s. ř.

8. Žalobce následně svůj nárok konkretizoval tak, že uvedl, že požaduje 50 000 Kč za ztížení společenského uplatnění a 250 000 Kč za duševní útrapy.

9. Žalobce byl současně při jednání poučen, že neplní břemeno důkazní ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., když dosud navrženými důkazy neprokazoval vzniklou újmu na zdraví ani příčinnou souvislost mezi újmou a nezákonným trestním stíháním.

10. Žalobce na to založil lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2025 a navrhl svědky [jméno FO] k popsání psychického stavu, paní [jméno FO], což je přítelkyně, která s ním prožívala období trestního stíhání a bratra [jméno FO] k popsání psychického stavu. Ve lhůtě pak doplnil svědka [jméno FO], spolupracujícího podnikatele a dále vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie s ohledem na duševní útrapy.

11. Soud jmenoval znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru psychiatrie a vyzval k zaplacení zálohy na znalecký posudek ve lhůtě 15 dnů od usnesení ze dne 21. 2. 2025, č.j. [právnická osoba], doručeno dne 22. 2. 2025. Žalobce byl poučen, že jinak nelze znalecký posudek provést.

12. Opakovaně byl o tom poučen výzvou ze dne 25. 3. 2025. Vzhledem k tomu, že záloha uhrazena nebyla soud nařídil ústní jednání na 22. 5. 2025, přičemž žalobce mohl až do jednání danou zálohu zaplatit. Nicméně od usnesení o jmenování znalce až do jednání byl žalobce pasivní.

13. Žalovaná uvedla, že je na místě žalobu zamítnout, protože žalobce neunesl břemeno důkazní k příčinné souvislosti ani ke vzniku újmy.

14. Podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Cmo 60/2011, ze dne 19. 5. 2011 nebyl-li v řízení před soudem prvního stupně proveden důkaz, který účastník navrhl nebo který soud nařídil o skutečnostech jím uvedených nebo v jeho zájmu, protože nebyla složena záloha na náklady dokazování (§ 141 odst.1 o.s.ř.), nelze již tento důkaz provést v odvolacím řízení, a to ani jestliže ke složení uvedené zálohy došlo po vydání rozsudku soudu prvního stupně. Jen z tohoto důvodu nelze ani rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení.

15. Podle § 141 odst. 1 o. s. ř. lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.

16. Znaleckým posudkem měl být prokázán tvrzený základ nároku žalobce s ohledem na skutečnost, že jde o odborné posouzení věci, které není schopen si soud z tvrzení žalobce a jím předložených listin ani svědeckých výpovědí učinit sám. Odvolací soud konstatuje, že žalobce mimoto, že neuhradil ničeho na provedení znaleckého posudku tak ani dostatečně netvrdil vzniklou újmu na zdraví, která by měla být v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, k tomu byl taktéž soudem prvního stupně vyzván. Znalecký posudek měl prokázat základ uplatněného nároku, tedy zda u žalobce došlo ke vzniku újmy na zdraví, tak jak ji žalobce vymezil a pokud ano, zda je tato újma v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. A to zejména s ohledem na to, že se mělo jednat o zhoršení chronických potíží. Pokud žalobce ve věci přes opakované poučení soudem prvního stupně nepředložil ke svým tvrzením důkazy (např znalecký posudek vlastní s doložkou dle § 127a o. s. ř.) a nezaplatil zálohu na znalecký posudek, neunesl důkazní břemeno ve věci a soud prvního stupně nemohl jinak, než žalobu zamítnout.

17. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno již k otázce, která je základem sporu, a to k tomu zda u žalobce vznikla újma na zdraví, nemělo význam v řízení dále pokračovat. Neboť svědecké výpovědi nejsou způsobilé prokázání vzniku újmy ani příčinné souvislosti a soud není oprávněn činit z lékařských zpráv závěry o skutkovém stavu ani je sám hodnotit. K hodnocení těchto důkazů je třeba odborného posouzení, které může provést jen k tomu kompetentní soudní znalec. Jediným důkazním prostředkem k odbornému posouzení uvedených skutkových okolností je znalecký posudek z oboru zdravotnictví a příslušného odvětví (psychiatrie). Žalobce ani nevyužil žádných jiných procesních institutů občanského řádu, když pouze po poučení dle §219a o.s.ř. při závěrečné řeči požádal o lhůtu měsíc k úhradě zálohy, avšak nepožádal ani tehdy ani nikdy předtím o osvobození od soudních poplatků, které by se vztahovalo i na zaplacení zálohy.

18. Ostatní navržené důkazy (svědecké výpovědi, lékařské zprávy) soud neprovedl nebo z nich neučinil závěry, když nebyly způsobilé k prokázání existence vzniku újmy a příčinné souvislosti, když v řízení byl nesporný pouze odpovědnostní titul nezákonného trestního stíhání. Tito svědci by nemohli soudu odpovědět na to, v čem spočívalo zhoršení zdravotního stavu, zda došlo k obnovení chronických potíží, zda potíže, které jsou chronické se vůbec obnovují, v čem spočívaly, jak se projevovaly (předtím, během a po trestním stíhání), zda jejich jedinou příčinou bylo trestní stíhání žalobce. Ani svědci, ani soud z lékařských zpráv nemůže zcela jistě dojít ani k vyčíslení případné újmy. Z těchto všech důvodů soud další důkazy, když záloha ani do nařízeného jednání nebyla uhrazena ani nebyl předložen vlastní znalecký posudek s doložkou § 127a o.s.ř., neprováděl, a pro jejich nadbytečnost je zamítl.

19. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. Dále je žalobce povinen uhradit náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., které vznikly uplatněním svědečného svědky, o nichž však bude rozhodnuto samostatným usnesením, neboť výše těchto nákladů není v době rozhodování známa (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 6x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání dne 2. 4. 2024, účast před odvolacím soudem, účast na jednání soudu prvního stupně 9. 1.2025 a 22. 5. 2025 tj. celkem 1 800 Kč. Lhůta plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalobce závěrem uvedl, že nemá peníze a žalovanou delší lhůta není nijak k tíži (výrok III.).

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 7. 2023, domáhal na žalované zaplacení 720 172 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a jakožto náhrady škody za majetkovou újmu vzniklých v důsledku nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], když proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž rozsudkem [adresa], [adresa] č. j. [Anonymizováno] byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce podal žalobu v intencích zákona č. 82/1998 Sb., přičemž požadoval zaplacení náhrady majetkové škody za vynaložené náklady za právní zastupování ve výši 40 172 Kč vč. DPH (5x 2 300 Kč + 8x 1 500 Kč + 4x 1 150 Kč + 17x 300 Kč + DPH) za tyto úkony:- 16. 8. 2017 – příprava a převzetí obhajoby vč. první porady s klientem,- 19. 1. 2018 – pokračování ve výslechu obviněného (9:14-9:24),- 22. 2. 2018 – pokračování ve výslechu obviněného (13:03-13:28),- 12. 4. 2018 – pokračování ve výslechu obviněného (9:03-9:25),- 8. 2. 2019 – účast u prostudování spisu (10:08-10:53),- 25. 9. 2019 – účast u hlavního líčení (12:30-12:45),- 9. 7. 2019 – účast u hlavního líčení (12:30-12:45),- 7. 8. 2019 – účast u hlavního líčení (12:30-12:40),- 5. 9. 2021 – účast u hlavního líčení (9:00-10:45),- 23. 7. 2021 – účast u hlavního líčení (8:30-13:26),- 23. 9. 2021 – účast u hlavního líčení (8:30-10:20, 10:47-11:30, 13:03-13:20),- 25. 10. 2021 a 19. 11. 2021 – podání odvolání proti rozsudku,- 7. 7. 2022 – účast u veřejného zasedání odvolacího soudu (10:00-12:12).Žalobce také požadoval uhrazení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, přičemž žalobce uvedl, že během trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobci hrozil trest se sazbou od 2 do 8 let trestu odnětí svobody (od dne 1. 10. 2020 se sazbou 1 do 5 let trestu odnětí svobody). Trestní stíhání probíhalo v době, kdy čelil žalobce insolvenčnímu řízení, skončil s podnikáním a byl v těžké finanční situaci, což také zhoršovalo rodinné vztahy. Paralelně probíhalo další trestní stíhání, kde byl obviněn z 5 skutků. Žalobce za výše uvedené požaduje částku ve výši 600 000 Kč. Dále požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) ve výši 80 000 Kč, když řízení trvalo od roku 2017 do roku 2022. Všechny průtahy vznikly v důsledku postupu soudu, žalobce během řízení s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Nárok byl uplatněn u [Anonymizováno] dne 5. 12. 2022, žalovaná do dne podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5. 12. 2023 (podáním ze stejného dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč. Žalovaná nevyhověla tvrzenému nároku na náhradu nákladů obhajoby, neboť žalobce nedoložil vznik škody. Za nezákonné trestní stíhání vyslovila žalovaná omluvu, a za nepřiměřenou délku řízení žalovaná neuhradila žalobci ničeho z důvodu absence odpovědnostního titulu. Toto sdělila žalobci dne 31. 8. 2023. Žalovaná vznesla námitku promlčení v rozsahu uplatněného nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Žalobci začala běžet promlčecí lhůta dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci (dne 7. 6. 2022), žaloba byla podána až dne 11. 7. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a to i s přihlédnutím k době, kdy promlčecí lhůta byla přerušena předběžným uplatněním u žalované. U nároku na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení také žalovaná uvedla, že zde absentuje odpovědnostní titul. Co se týká nároku na náhradu majetkové škody vzniklé náklady spojených s obhajobou, žalovaná uvedla, že žalobce nedoložil potřebné skutečnosti (doklad, kterým by bylo prokázáno zaplacení právních služeb nebo fakturu za obhajné). Žaloba je dle žalované zcela nedůvodná a navrhla, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce byl při jednání dne 2. 4. 2024 vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby, prokázal vznik dluhu spočívající v náhradě nákladů na obhajobu, neboť v současné době nemá soud za prokázané, že žalobcem uplatněná škoda vznikla a byl poučen, že nesplněním této výzvy se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobce k tomuto nenavrhl žádný důkaz, pouze uvedl, že dle jeho názoru se dle judikatury dnes již nemusí škoda prokazovat fakturou, a není třeba prokazovat zaplacení takové faktury, přičemž jelikož je žalobce v insolvenčním inhibitoriu, dostal by se do komplikované situace, kdy by nemohl uvedenou fakturu uhradit.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce dne 5. 12. 2023 (podáním ze stejného dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč.

6. Z rozsudku [adresa] ze dne 7. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], soud zjistil že napadený rozsudek [Anonymizováno] ze dne 23. 9. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl zrušen v celém rozsahu a nově bylo rozhodnuto tak, že se obžalovaný , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , podle § 226 písm. c) trestního řádu zprošťuje obžaloby ze spáchání pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Rozsudek dle vyznačené doložky nabyl právní moci dne 7. 6. 2022.

7. Z žádosti o odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne 5. 12. 2022 a doručenky k této žádosti ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobce požadoval od žalované zaplacení náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč, přičemž tato žádost byla žalované odeslána dne 5. 12. 2022.

8. Ze sdělení [Anonymizováno] o přijetí podání žalobce ze dne 6. 12. 2022 zjištěno, že žalovaná dne 6. 12. 2022 potvrdila, že žádost ze dne 5. 12. 2022 téhož dne také přijala.

9. Z doručenky o přijetí žaloby zdejším soudem ze dne 11. 7. 2023 zjištěno, že žaloba byla u soudu podána dne 11. 7. 2023 v 13:12.

10. Ze stanoviska [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2023 zjištěno, že požadovaná částka ve výši 720 1272 Kč žalobci nebyla přiznána, jelikož žalovaná seznala, že zde není odpovědnostní titul v rozsahu nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, v rozsahu náhrady nákladů právního zastoupení žalobce nedodal potřebné doklady, a v rozsahu přiměřeného zadostiučinění za nezákonné stíhání žalovaná vyslovila omluvu.

11. Z žádosti [Anonymizováno] o doplnění žádosti ze dne 7. 8. 2023 zjištěno, že během mimosoudního uplatnění byl žalobce žalovanou přípisem ze dne 7. 8. 2023 vyzván k doložení dokladu o zaplacení právních služeb (výpis z účtu, pokladní doklad, faktura).

12. Soud pro nadbytečnost neprovedl další navrhované důkazy (výslech žalobce, přílohový spis [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno], propouštěcí zpráva z [Anonymizováno], lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO], důkazy navrhované v podání žalující strany ze dne 2. 4. 2024), když z provedených důkazů a předběžnému právnímu názoru, který byl účastníkům sdělen, mohl učinit skutkový závěr a tyto důkazy na tomto nemohly nic změnit tak, že o věci mohl soud rozhodnout.

13. Dle provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobce byl v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] obžalován ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž rozsudkem [adresa], [adresa] č. j. [Anonymizováno] byl žalobce zproštěn obžaloby. Konečný rozsudek byl vyhlášen dne 7. 6. 2022, téhož dne nabyl právní moci. Žalobce uplatnil předběžně požadované nároky u žalované dne 5. 12. 2022, žaloba byla podána dne 11. 7. 2023.

15. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů.

16. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

23. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

24. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

25. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

26. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

27. V řízení byla vznesena námitka promlčení ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou 1) nepřiměřenou délkou řízení a 2) nezákonným trestním stíháním, kterou soud považuje za důvodnou. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nezabýval ani skutečností, zda je v rozsahu těchto nároků dána odpovědnost, zda žalobkyni vznikla újma ani druhem a výší přiměřeného zadostiučinění či existencí vztahu příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

28. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě, přičemž jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty.

29. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.

30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).30. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení, promlčecí doba pak činí 6 měsíců. Rozhodnutí odvolacího soudu v naříkaném řízení nabylo právní moci vůči žalované dne 7. 6. 2022, promlčecí doba počala běžet 8. 6. 2022, žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 5. 12. 2022, čímž ve smyslu § 35 zákona promlčecí doba neběžela po dobu 6 měsíců, tj. do 5. 6. 2023, následně však bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nárok ve lhůtě předběžně neprojednala, opětovně počínaje dnem 5. 6. 2023 běžela dál a uplynula dnem 8. 6. 2023. Žalobce však svůj nárok uplatnil žalobou u soudu až dne 11. 7. 2023, tj. po uplynutí promlčecí doby.

31. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

32. Žalobce rovněž během jednání dne 2. 4. 2024 vznesl námitku rozporu promlčecí námitky vůči dobrým mravům. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

33. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

34. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014).

35. K argumentaci právního zástupce žalobce týkající se začátku běhu promlčecí lhůty ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, soud pouze uvádí, že si je vědom judikatury vztahující se k této problematice, a to především nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016 pod sp. zn. I. ÚS 1532/16, kterým bylo rozhodnuto, že pokud písemné vyhotovení konečného rozhodnutí ve věci bylo obviněnému doručeno až po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (§ 32 odst. 3 zákona) a bývalý obviněný v přiměřené době (nikoliv delší než šest měsíců) od takového doručení řádně svůj nárok na náhradu újmy uplatní, nelze případnou námitku státu, že nárok je již promlčen, akceptovat pro rozpor s dobrými mravy. Tato a navazující judikatura se ovšem omezuje na případy, kdy písemné vyhotovení rozsudku trvalo déle než samotná promlčecí lhůta pro uplatnění nároku, tedy 6 měsíců, což je podmínka, která není v tomto řízení splněna. Žalovaná rovněž nijak nebránila včasnému podání žaloby.

36. Soud vycházel při své úvaze z toho, že běh subjektivní promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním začíná běžet k okamžiku jeho pravomocného skončení. Skutečnost, že v posuzovaném případě došlo k pozdějšímu doručení písemného vyhotovení konečného rozhodnutí, jestliže nabylo právní moci podle trestního řádu již jeho vyhlášením, postrádá pro běh promlčecí lhůty právní význam. Žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl v moment vyhlášení rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o jeho zproštění, přičemž téhož dne bylo toto rozhodnutí v právní moci, a ještě před uplynutím šestiměsíční lhůty pro podání žaloby mu bylo doručeno písemné vyhotovení rozsudku, z kterého se dozvěděl o podrobném odůvodnění rozsudku. Nic mu tak nebránilo k včasnému uplatnění svého práva u soudu.

37. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitky promlčení ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou 1) nepřiměřenou délkou řízení a 2) nezákonným trestním stíháním byly vzneseny žalovanou oprávněně. Žalobce se o rozsudku odvolacího soudu dozvěděl dne 7. 6. 2022, kdy rozsudek nabyl právní moci. Promlčecí lhůta mu tak počala plynout následující den, přičemž v průběhu šestiměsíční lhůty, kterou má žalovaná na předběžné projednání nároku byla promlčecí lhůta přerušena, a dnem 8. 6. 2023 promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u soudu uběhla. Žalobce ovšem podal žalobu až více než měsíc po uplynutí promlčecí lhůty, tj. dne 11. 7. 2023. Na počátek běhu promlčecí lhůty nemá doručení písemného vyhotovení rozhodnutí vliv. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře taktéž neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobce, který navíc byl zastoupen advokátem, aby dbal o svá práva. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva vznést námitku promlčení.

38. Co se týká nároku na náhradu majetkové škody na nákladech právního zastoupení, aby mohl být stát odpovědný za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

39. Soud na jednání dne 2. 4. 2024 vyzval žalobce, aby doložil, že mu vznikla uplatněná škoda, neboť ten nijak nedoložil, že právní služby byly poskytovány právním zástupcem v posuzovaném řízení na dluh (tj. nedoložil žádnou fakturaci, dohodu o odložení zaplacení dluhu, čestné prohlášení apod.). K argumentaci právního zástupce žalobce, kdy odkazoval na judikaturu, dle které není třeba dokládat zaplacení vykonaných právních služeb, soud pouze uvádí, že předmětné pro něj nebylo doložení zaplacení dluhu, nýbrž to, že tento dluh vznikl. Za této situace, kdy soudu nebyly žalující stranou předloženy žádné důkazy v intencích poučení na jednání dne 2. 4. 2024, přičemž v této věci leželo důkazní břemeno právě na žalující straně, a tak nebylo zřejmé, zda právní zástupce obhajobu svého klienta poskytoval za úplatu či bezplatně, a vznik škody tak nebyl v tomto řízení prokázán. Argumentaci právního zástupce, že není možné, aby v případě platební neschopnosti leželo na právním zástupci břímě odvést daň, když tato nebude zástupci zaplacena, je irelevantní k právnímu posouzení, když prokázat vznik dluhu je možné i jinak než vystavenou fakturou, nadto je takový postup v rozporu s daňovými předpisy.

40. Jelikož absentuje již jedna z nutných podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to vznik škody, soud se tak nebude z důvodu efektivnosti vyjadřovat ke splnění dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.

41. Soud vzhledem k výše uvedenému proto žalobu zamítl, když žaloba v rozsahu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a nepřiměřenou délkou řízení byla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla, a v rozsahu nároku na náhradu škody za náklady vynaložené na právní zastoupení nebyl prokázán vznik škody.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání dne 2. 4. 2024, tj. celkem 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. (výrok II.)