16 C 50/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 9. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 146 875 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také jako „posuzované řízení“). Žalobce podal žalobu u [adresa], kde bylo řízení vedeno po sp. zn. [Anonymizováno] přičemž od podání žaloby dne 3. 2. 2018 do 7. 9. 2022, tedy více než 4,5 roku byla řešena otázka místní příslušnosti. První jednání ve věci proběhlo 2. 9. 2025. Jednalo se o kompenzační řízení o nemajetkovou újmu. Řízení bylo zatíženo průtahy a zmatečností, a žalobce tak požaduje odškodnění za nepřeměřenou délku řízení. Dne 27. 3. 2025 předběžně uplatnil žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup u žalované, stanoviskem ze dne 5. 9. 2025 žalovaná přiznala žalobci částku 53 125 Kč a omluvu, částka byla vyplacena dne 8. 9. 2025.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2025 uvedla, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 27. 3. 2025 nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], a že uplatněný nárok na náhradu tvrzené nemajetkové ve výši 300 000 Kč shledala důvodným co do částky 53 125 Kč a žalobci byla poskytnuta omluva, když v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Ke dni předběžného projednání nároku u žalované podkladové řízení trvalo 8 let a 1 měsíc, do celkové délky posuzovaného řízení tedy byla započítána i doba předběžného projednání nároku u [Anonymizováno], a to v souladu s judikaturou. V ú úvodní fázi řízení byly v postupu soudu zjištěny jisté prodlevy mezi jednotlivými úkony a první meritorní rozhodnutí bylo vydáno po více než 7 letech od zahájení soudního řízení, což nelze hodnotit jako dobu přiměřenou. Žalovaná vycházela ze základní roční částky zadostiučinění 15 000 Kč (sníženou na polovinu v prvních dvou letech). Základní částka byla sníženo o 30 %z důvodu opakovaného rozhodování ve věci na všech třech stupních obecné soudní soustavy a také před Ústavním soudem ČR. Žalobce v průběhu podával řádné i mimořádné opravné prostředky, měnil žalobu, podal námitku podjatosti a řadu dalších procesních návrhů, a chování žalobce se tak velkou mírou promítlo do prodloužení délky řízení. S ohledem na vyšší věk žalobce byla základní částka navýšena o 10 %. Na svém stanovisku ze dne 5. 9. 2025 žalovaná i nadále setrvala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť požaduje poskytnuté zadostiučinění za dostatečné, a to i s ohledem na skutečnost, že posuzované řízení doposud není skončeno.

3. Žalobce v replice ze dne 29. 9. 2025 uvedl, že žalovaná neposuzovala postup rozhodujících orgánů ve věci, který měl daleko do ideálního. Tento postup měl na délku řízení větší vliv na postupu žalobce, a to zejména když otázka místní příslušnosti byla posuzována 4,5 roku, první jednání ve věci bylo nařízeno na 21. 8. 2024 (dva roky po vyřízení otázky místní příslušnosti) a výměna soudců v roce 2025 zatížila řízení délkou 6 měsíců. Žalobce má za to, že ani základní částka použitá žalobcem pro stanovení výše odškodnění neodpovídá životní úrovni České republiky. Dále uvedl, že na jednání dne 2. 9. 2025 nedošlo k vyhlášení rozsudku, jednání bylo odročeno na 4. 12. 2025.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Ze spisu vedeného [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující:

6. Na č. l. 1 žaloba ze dne 2. 2. 2018, doručeno soudu 3. 2. 2018. Usnesení, č. j. [Anonymizováno], ze dne 9. 2. 2018 o vyslovení místní nepříslušnosti [adresa] a postoupení [adresa]. Pokyn ze dne 12. 3. 2018 k postoupení [adresa]. Na č. l. 22 odvolání žalobce proti usnesení [adresa] ze dne 9. 2. 2018 ze dne 25. 3. 2018, doručeno soudu 25. 3. 2018. Na č. l. 109 pokyn ze dne 11. 6. 2018 s vrácením spisu [adresa] z důvodu podání odvolání proti rozhodnutí o místní nepříslušnosti. Spis doručen [adresa] dne 19. 6. 2018. Na č. l. 111 usnesení o odmítnutí odvolání žalobce pro opožděnost ze dne 19. 6. 2018. Na č. l. 113 odvolání žalobce proti usnesení [adresa] ze dne 19. 6. 2018 o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Na č. l. 138 předkládací zpráva odvolacímu soudu ze dne 2. 7. 2018, doručeno [adresa]. 7. 2018. Na č. l. 140 druhé odvolání žalobce proti usnesení [adresa] ze dne 19. 6. 2018, doručeno 28. 6. 2018. Další podání žalobce, doručeno soudu 24. 7. 2018. Další podání žalobce, doručeno soudu 27. 7. 2018. Na č. l. 208 usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 8. 2018, kterým se potvrzuje usnesení soudu I. stupně ze dne 19. 6. 2018. Spis doručen [adresa] dne 30. 8. 2018. Spis doručen [adresa] dne 10. 9. 2018. Na č. l. 212 usnesení ze dne 10. 12. 2018 s tím, že soud posoudil návrh žalobce jako žádost o osvobození od soudních poplatků a vyzývá ho k doložení svých majetkových a osobních poměrů. Pokyn ze dne 10. 12. 2018 ke zjištění majetkových poměrů žalobce. Odpověď na součinnost, pokud jde o majetek zapsaný v katastru nemovitostí ze dne 17. 12. 2018. Na č. l. 218 odpověď z [právnická osoba] ze dne 17. 12. 2018. Na č. l. 220 odpověď z [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 2018. Odpověď z [právnická osoba] ze dne 4. 1. 2019. Na č. l. 224 vyjádření žalobce k výzvě o doložení majetkových a osobních poměrů ze dne 28. 2. 2019. Na č. l. 228 usnesení o zastavení řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků, když žalobce uvedl, že o osvobození od soudních poplatků nežádal, ze dne 8. 10. 2019. Na č. l. 229 výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 17. 2. 2020. Na č. l. 231 předložení věci k rozhodnutí o nesouhlasu s postoupením věci [adresa] [adresa], doručeno [Anonymizováno] dne 7. 5. 2020. Usnesení [Anonymizováno] ze dne 21. 5. 2020 s tím, že nesouhlas [adresa] s postoupení věci je důvodný s tím, že je na soudu I. stupně bude, aby vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy, čím konkrétně který orgán pochybil, ať se již dle tvrzení odpovědnosti nesprávného úředního postupu, nebo vydání nezákonného rozhodnutí, jaká újma žalobci vznikla a jaká je příčinná souvislost mezi jednáním státu a vzniklou škodou. Následně lze učinit závěr o tom, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí v působnosti dvou nebo více organizačních složek státu nebo je uplatňováno více samostatně vymezených nároků vůči státu najednou. Teprve poté je možné jednoznačně stanovit, který soud je místně příslušný. Pokyn k rozeslání usnesení ze dne 27. 5. 2020. Spis postoupen [adresa] dne 12. 6. 2020. Na č. l. 237 usnesení o výzvě dle § 43 o.s.ř. ze dne 28. 7. 2020. Na č. l. 239 vyjádření žalobce ze dne 20. 8. 2020. Na č. l. 250 usnesení o odstranění vad ze dne 31. 8. 2020. Na č. l. 251 vyjádření žalobce ze dne 15. 9. 2020. Na č. l. 259 předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 12. 10. 2020. Na č. l. 261 usnesení [Anonymizováno] o tom, že soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci ze dne 2. 11. 2020, doručeno [adresa] dne 12. 11. 2020. Na č. l. 264 přípis označenému vedlejšímu účastníkovi, zda vstupuje do řízení ze dne 15. 1. 2021 se lhůtou 30 dnů. Na č. l. 265 odpověď [adresa] ze dne 22. 1. 2021, že se necítí být účastníkem řízení. Na č. l. 267 žádost žalobce o poskytnutí úplné kopie spisu v elektronické podobě ze dne 30. 1. 2021. Na č. l. 269 odpověď soudce ze dne 8. 2. 2021 žalobci. Na č. l. 271 návrh žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a, poskytnutí úplné kopie spisu v elektronické podobě do datové schránky, ze dne 5. 2. 2021. Předložení [Anonymizováno] s tím, že návrh žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu je nedůvodný, doručeno [adresa]. 2. 2021. Na č. l. 275 pokyn k rozeslání usnesení [Anonymizováno] o určení lhůty ze dne 12. 2. 2021, kdy návrh na určení lhůty [adresa] byl zamítnut s konstatováním, že v řízení se řešilo postoupení věci, dále námitka podjatosti uplatněná navrhovatelem a dále je žalobce vyzýván k odstranění vad žaloby, spis je veden v listinné podobě, obsahuje asi 270 listů, z čehož asi 220 listů jsou písemná podání žalobce. Spis není veden v elektronické podobě, proto není možné jeho žádosti vyhovět. Na č. l. 280 usnesení o nepřipuštění vedlejších účastníků ze dne 17. 3. 2021. Na č. l. 281 výzva žalovaným ze dne 17. 3. 2021, aby se ve lhůtě 60 dnů vyjádřili k žalobě. Na č. l. 283 odvolání žalobce proti usnesení [adresa] o nepřipuštění vedlejších účastníků. Na č. l. 290 předkládací zpráva [Anonymizováno] o odvolání žalobce ze dne 29. 3. 2021, doručeno [adresa]. 4. 2021. Na č. l. 292 potvrzující usnesení [Anonymizováno] ze dne 28. 4. 2021, doručeno [adresa] dne 4. 5. 2021 s odůvodněním, že žádná ze žalobcem označených třetích osob neprojevila vůli do řízení vstoupit, byť byla soudem k tomu vyzvána, nelze ji nadále považovat za vedlejšího účastníka a soud I. stupně postupoval zcela správa. Na č. l. 293 vyjádření 1. žalované – [Anonymizováno] k žalobě ze dne 23. 4. 2021. Na č. l. 298 vyjádření 2. žalované – [Anonymizováno] k žalobě ze dne 11. 5. 2021. Na č. l. 305 usnesení [adresa] o vyslovení místní nepříslušnosti a přenesení na [adresa] ze dne 26. 5. 2021. Na č. l. 308 odvolání žalobce proti usnesení [adresa] o místní nepříslušnosti ze dne 7. 6. 2021. Na č. l. 319 usnesení pro žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání ze dne 9. 6. 2021 ve lhůtě do 3 dnů. Na č. l. 320 dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 28. 4. 2021. Na č. l. 334 předkládací zpráva [Anonymizováno] ze dne 12. 7. 2021, doručeno [adresa]. 7. 2021. Na č. l. 335 usnesení o zaplacení soudního poplatku za dovolání ze dne 12. 7. 2021. Na č. l. 37 usnesení [Anonymizováno] o potvrzení usnesení soudu I. stupně o místní nepříslušnosti ze dne 27. 7. 2021, doručeno [adresa] dne 29. 7. 2021. Na č. l. 339 potvrzení o zaplacení soudního poplatku ze dne 3. 8. 2021. Na č. l. 340 námitky žalobce proti usnesení [adresa] ze dne 12. 7. 2021. Na to pokyn ze dne 2. 8. 2021 k rozeslání usnesení a postoupení spisu [adresa]. Na č. l. 343 předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání ze dne 15. 9. 2021. Na č. l. 345 vrácení spisu [Anonymizováno] [adresa] ze dne 4. 11. 2021. Na č. l. 347 usnesení [Anonymizováno] o odmítnutí dovolání. Na č. l. 348 dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 27. 7. 2021 ze dne 1. 10. 2021. Na č. l. 355 usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání ze dne 12. 10. 2021. Na č. l. 356 záznam o složení poplatku ze dne 20. 10. 2021. Na č. l. 357 výzva žalované k vyjádření k podanému dovolání ze dne 25. 10. 2021 ve lhůtě 10 dnů. Na č. l. 358 předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání ze dne 8. 11. 2021, doručeno [Anonymizováno] dne 12. 11. 2021. Na č. l. 360 usnesení [Anonymizováno] o odmítnutí dovolání a vrácení spisu 29. 4. 2022. Pokyn k postoupení spisu [adresa] ze dne 12. 5. 2022. Doručení spisu [adresa] dne 17. 5. 2022. Pokyn k předložení asistentovi k odstranění vad žaloby. Pokyn ke zjištění [adresa], jak byly placeny soudní poplatky. Na č. l. 370 vyjádření k žalobě žalovanou – [Anonymizováno] ze dne 3. 10. 2022. Pokyn k rozeslání vyjádření žalované dne 17. 10. 2022. Pokyn k nařízení jednání na 30. 3. 2023 ze dne 25. 11. 2022. Na č. l. 380 vyjádření žalobce k nařízenému jednání včetně repliky ze dne 2. 12. 2022. Pokyn k zaslání vyjádření žalobce i žalovaného ze dne 14. 12. 2022 ve lhůtě 15 dnů. Na č. l. 391 vyjádření k podání žalobce ze dne 2. 12. 2022 ze dne 23. 12. 2022. Na č. l. 394 doplnění vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2023. Na č. l. 404 usnesení o nepřipuštění změny žaloby ze dne 13. 3. 2023 s pokynem k rozeslaní 23. 3. 2023. Na č. l. 407 vyjádření žalobce k nedostatkům ve vedení spisu a žádost o odročení jednání, dokud nebudou všichni účastníci řízení označeni na rubrice, doručeno jim, seznámeno s poslední změnou žaloby, všemi navrženými důkazními listinami, soudem vyzváni k podání svých stanovisek a tyto repliky budou zaslány žalobci k uplatnění dupliky a poté budou všichni účastníci řízení obesláni k jednání. Pokyn předsedkyně soudu ze dne 24. 3. 2023 k předložení vyjádření žalobce ke zvážení dalšího postupu soudkyni věc projednávající. Na č. l. 409 odvolání žalobce proti usnesení ze dne 13. 3. 2023 o nepřipuštění změny žaloby ze dne 28. 3. 2023. Na č. l. 418 usnesení ze dne 30. 3. 2023 o nepřipuštění změny žaloby. Na č. l. 419 usnesení o vyloučení nároku žalobce uplatněného dne 17. 2. 2023 a 28. 3. 2023 proti [adresa] a proti [adresa] k samostatnému řízení, jelikož se ke společnému projednání nehodí. Na č. l. 420 výzva soudu ze dne 30. 3. 2023, aby žalobce předložil plnou moc jeho zástupce. Na č. l. 422 vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2023 spojené s rozšířením okruhu žalovaných o [Anonymizováno]. Na č. l. 435 omluva právního zástupce z účasti na jednání s tím, že se žalobce dostaví. Na č. l. 436 odvolání žalobce spojené se žádostí o odročení jednání ze dne 29. 3. 2023. Na č. l. 444 podání žalobce doručené soudu 30. 3. 2023. Na č. l. 456 protokol o jednání ze dne 30. 3. 2023, kterého se účastní žalobce i žalovaná, při kterém soud konstatuje, že nemělo být jednáno s právním zástupcem žalobce, protože ten založil plnou moc pouze k dovolání a nikoliv k jednání před soudem I. stupně a že doručování tomuto právnímu zástupci bylo tedy neúčinné, a proto v jednací síni je doručováno žalobci. Z důvodu procesních je jednání odročeno. Na č. l. 463 je založena plná moc právního zástupce žalobce. Na č. l. 465 odvolání žalobce proti usnesení na č. l. 418 ze dne 30. 3. 2023 a na č. l. 419 ze dne 30. 3. 2023, vše doručeno soudu 19. 4. 2023. Na č. l. 479 předkládací zpráva ze dne 23. 5. 2023, doručeno soudu 25. 5. 2023. Na č. l. 485 usnesení [Anonymizováno] o odmítnutí odvolání proti usnesení ze dne 13. 3. 2023 na č. l. 404. Na č. l. 486 vrácení spisu bez rozhodnutí odvolacího soudu, kdy je nutné usnesení, proti kterému je podáno odvolání, doručit žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce. Na č. l. 488 dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2023 ze dne 26. 7. 2023. Pokyn ze dne 8. 8. 2023 k doručení dovolání protistraně. Na č. l. 502 usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku ze dne 16. 8. 2023. Na č. l. 503 předkládací zpráva k rozhodnutí o odvolání, doručeno soudu 5. 9. 2023 včetně předkládací zprávy na č. l. 504. Na č. l. 507 usnesení [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2023 o odmítnutí odvolání. Na č. l. 509 usnesení [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2023 o odmítnuto odvolání. Spis vrácen [adresa] dne 10. 10. 2023. Na č. l. 512 dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2023 na č. l. 485. Na č. l. 525 usnesení ze dne 1. 12. 2023 o výzvě k zaplacení soudního poplatku za podaná dovolání. Na č. l. 526 výzva žalované, aby se ve lhůtě 20 dnů vyjádřila k připojenému dovolání ze dne 1. 12. 2023. Na č. l. 527 záznam o složení soudního poplatku ze dne 8. 12. 2023. Na č. l. 528 vyjádření k dovolání žalované ze dne 20. 12. 2023. Na č. l. 532 předložení věci k rozhodnutí o dovolání ze dne 15. 1. 2024, doručeno N. soudu 26. 1. 2024. Předkládací zpráva na č. l. 533 k rozhodnutí o dovolání také z 15. 1. 2024, stejně tak předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání ze dne 15. 1. 2024 na č. l. 534. Na č. l. 537 usnesení o odmítnutí dovolání proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2023, ze dne 2. 4. 2024. Dále usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 2. 4. 2024 proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2023 na č. l. 507. Na č. l. 541 usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 2. 4. 2024 proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2023 na č. l. 542. Vrácení spisu [adresa] ze dne 12. 4. 2024. Na č. l. 544 pokyn ze dne 2. 7. 2024 k předložení soudkyni k nařízení jednání, pokyn k nařízení jednání na 9. 1. 2025 ze dne 26. 9. 2024. Na č. l. 318 usnesení Ústavního soudu v odmítnutí ústavní stížnosti ze dne 9. 10. 2024. Na č. l. 551 žádost o odročení jednání ze dne 30. 9. 2024 z důvodu zahraniční cesty žalobce. Na č. l. 554 vyrozumění o odročení na 3. 2. 2025. Na č. l. 537 žádost o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce žalobce ze dne 30. 1. 2025. Na č. l. 562 vyjádření žalobce ze dne 28. 1. 2025. Na č. l. 569 pokyn ze dne 3. 2. 2025 k vyžádání spisu u [Anonymizováno]. Na č. l. 570 žádost o odročení jednání ze strany žalované z důvodu úmrtí na straně žalované. Na č. l. 574 pokyn ze dne 10. 2. 2025 k nařízení jednání na den 4. 4. 2025. Na č. l. 575 [adresa] zasílá požadovaný spis dne 11. 2. 2025. Na č. l. 577 protokol o jednání ze dne 3. 2. 2025, kdy jednání bylo přerušeno za účelem provádění dokazování a poučení účastníků dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Záznam, že žádost o odročení jednání ze strany žalované bylo doručeno do spisu až po proběhlém ústním jednání. Pokyn k rozeslání protokolu ze dne 14. 3. 2025. Na č. l. 579 vyjádření žalobce ze dne 27. 3. 2025. Na č. l. 581 vyjádření žalobce ze dne 27. 3. 2025. Na č. l. 595 žádost právního zástupce o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené. Na č. l. 602 žádost o odročení jednání ze strany žalované na 21. 8. 2025 z důvodu dovolené pověřeného zaměstnance. Dne 2. 6. 2025 pokyn k nařízení jednání na 2. 9. 2025. Na č. l. 615 usnesení o připuštění změny žaloby ze dne 2. 9. 2025. Pak následuje již žádost zdejšího soudu o zapůjčení spisu s tím, že této žádosti je vyhověno s poznámkou, že ve věci je nařízeno jednání na 4. 12. 2025 a žádají vrátit spis obratem. Na č. l. 619 podání žalobce k doplnění tvrzení ze dne 3. 12. 2025. Na č. l. 621 rozsudek ze dne 4. 12. 2025, že se žaloba zamítá v celém rozsahu pro promlčení nároku a pro neunesení břemena tvrzení a důkazního břemene, rozsudek byl doručen žalobci dne 8. 12. 2025. Na č. l. 638 podání blanketní odvolání žalobce ze dne 4. 12. 2025, doplněno na č. l. 640 podáním ze dne 8. 12. 2025. Na č. l. 642 výzva k zaplacení soudního poplatku z odvolání ze dne 9. 12. 2025. Na č. l. 644 založeno další doplnění odvolání žalobce ze dne 10. 12. 2025. Na č. l. 655 usnesení ze dne 28. 1. 2026, že se ruší výzva k zaplacení soudního poplatku, neboť usnesení bylo mylně vydáno. Na č. l. 656 výzva žalované k vyjádření se k žalobě ze dne 28. 1. 2026, na č. l. 658 vyjádření žalované ze dne 6. 2. 2026. Na č. l. 660 nahlížení do spisu žalobce dne 10. 2. 2026. Na č. l 662 další doplnění odvolání ze dne 24. 2. 2026. Na č. l. 686 spis předložen odvolacímu soudu dne 5. 3. 2026. Na č. l. 691 výzva stranám, nechť sdělí, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 19. 3. 2026, na č. l. 693 vyjádření žalobce, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

7. Z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem z 27. 3. 2025, doručenky a potvrzení příjmu podání ze dne 28. 3. 2025 bylo zjištěno, že tímto uplatnil u žalované žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 300 000 Kč, a to za řízení vedené u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno].

8. Ze stanoviska žalované ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že uplatnění nárok bylo žalované doručeno dne 27. 3. 2025. Žalovaná nárok seznala za částečně důvodný, když uvedla, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobci žalovaná přiznala za řízení dlouhé 8 let a 1 měsíců částku 53 125 Kč a omluvu.

9. Z omluvy žalované ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobci žalovaná poskytla omluvu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení v důsledku čehož došlo k poručovaní práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

10. Z rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že řízení o zdravotní nezpůsobilosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] k výkonu funkce soudkyně, bylo zastaveno z důvodu, že na výkon funkce rezignovala.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo 8 let a 2 měsíce a doposud není pravomocně skončeno. Předmětem řízení bylo kompenzační řízení. V řízení došlo k dílčím průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobce, žalobce podával řadu procesních návrhů a opravných prostředků, a to přípustných i nepřípustných. V posuzovaném řízení opakovaně rozhodoval odvolací soud, dovolací soud a jednou i Ústavní soud. Žalobce v průběhu posuzovaného řízení překonal věkovou hranici 75 let. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne 27. 3. 2025. Žalovaná vydala 5. 9. 2025 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění na nemajetkové újmě z nepřiměřené délky řízení žalobce částečně přiznala a vydala omluvu.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí N. soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 5. 9. 2023, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

23. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

24. N. soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn.

25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.25. Podle rozsudku N. soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se N. soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek N. soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek N. soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení N. soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se N. soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení N. soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se N. soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání S. N. soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

26. Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku první sekce ze dne 8. 2. 2018, Žirovnický proti České republice, č. 10092/13, konstatoval, že v kompenzačním řízení začíná rozhodné období uplatněním předběžného nároku u Ministerstva spravedlnosti, neboť tento krok je podmínkou zahájení soudního řízení o náhradě škody (viz Mocie proti Francii, č. 46096/99, rozsudek ze dne 8. 4. 2003, § 21; X proti Francii, č. 18020/91, rozsudek ze dne 31. 3. 1992, § 31; mutatis mutandis, Schmidtová proti České republice, č. 48568/99, rozsudek ze dne 22. 7. 2003, § 54–55). Skutečnost, že řízení před Ministerstvem spravedlnosti nemá charakter „sporu“ v obvyklém smyslu, na tomto závěru nic nemění. Na citovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva navázal N. soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, v němž uzavřel, že takzvané kompenzační řízení je zahájeno dnem, kdy žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění u příslušného úřadu, neboť předběžné uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk je obligatorní zákonnou podmínkou pro případné uplatnění práva u soudu (viz § 14 odst. 3 OdpŠk ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk). Na mimosoudní projednání nároku pak navazuje, je-li neuspokojený nárok uplatněn žalobou, řízení soudní, které může probíhat na všech stupních soudní soustavy, případně i před Ústavním soudem.

27. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno. Z hlediska vnitrostátní právní úpravy i z hlediska rozhodnutí Evropského soudu je možné shledat důvodnou i žalobu na kompenzaci porušení práva na přiměřenou délku řízení, které dosud nebylo skončeno (nejde-li o stav neskončeného vedlejšího řízení), je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka je nepřiměřená, a k porušení práva tak došlo. Soud v kompenzačním řízení podle okolností případu k této okolnosti přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, a to i v zájmu preventivního působení rozhodnutí o újmě na dosud neskončené řízení. Není-li řízení, ve kterém došlo k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, skončeno ke dni rozhodování soudu o tomto nároku, musí soud, a to prvního i druhého stupně, vyjít ze stavu řízení ke dni svého rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

28. Soud tedy posuzoval délku řízení v období od 3. 2. 2018, kdy byla žalobcem podána žaloba v posuzovaném řízení, do 31. 3. 2026 (den rozhodování v tomto řízení), a k této délce byla rovněž připočítána 6měsíční lhůta dle § 14 OdpŠk.

29. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení v posuzovaném období trvalo 8 let a 7 měsíců, přičemž soud souhlasí s žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že není možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na nižší hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou, a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou blížící se 20 let. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek N. soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn.

30 Cdo 1078/2013), výpočtem dospěl k základní částce 113 750 Kč.30. Po skutkové, právní a procesní stránce se jednalo o věc, která by byla dle soudu složitější, a to především procesně. Soud se zejména musel vypořádat s některými procesními návrhy účastníků řízení, a to především ze strany žalobce – několik návrhů na připuštění změny žaloby, námitka podjatosti, námitky proti procesnímu rozhodnutí soudu, návrh na určení lhůty k provedení úkonu, návrhu na vstup vedlejších účastníků. Účastníci sice mají právo podávat v řízení procesní návrhy, a jejich podávání jim nemůže být dáno k tíži, pokud se nejedná o návrhy obstrukční či jinak zneužívající práva, avšak soud je třeba dát prostor se s těmito vypořádat. V rámci řízení rovněž došlo k vyloučení části předmětu řízení. Soud proto přistoupil ke snížení základní částky o 20 % za složitost.

31. Žalobce se na délce řízení podílel negativně. Žalobci není dáváno k tíži podávání opravných prostředků či jiných procesních návrhů ve věci, ovšem v posuzovaném řízení došlo ze strany žalobce k podání i řady nepřípustných opravných prostředků, jejichž vypořádání prodlužovalo řízení. Žalobce sice podal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, tento návrh byl ovšem zamítnut, a v tomto ohledu pak vyřizující orgán konstatoval v odůvodnění, že spis obsahuje asi 270 listů, z čehož asi 220 listů jsou písemná podání žalobce. Tento návrh tedy nemůže být vykládán jako mající pozitivní vliv na délku řízení. Soud proto přistoupil ke snížení základní částky o 10 % za postup žalobce v řízení.

32. Postup soudu byl shledán jako koncentrovaný, soud zpravidla postupoval v přiměřených lhůtách, ovšem v řízení se vyskytly dílčí průtahy, především na začátku posuzovaného řízení (např. nečinnost mezi 25. 3. 2018 a 11. 6. 2018). Nelze také ohlédnout od toho, že první jednání ve věci bylo nařízeno až 25. 11. 2022, i když k tomu došlo z důvodu procesní složitosti věci. Postup orgánů veřejné moci se ovšem projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení N. soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Dle názoru soudu se tak stalo dostatečně.

33. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle S. N. soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o kompenzační řízení. Dalším typovým hlediskem je věk a zdravotní stav účastníka řízení. N. soud se ztotožňuje s názorem Evropského soudu, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku (srov. např. rozsudek senátu Druhé sekce ESLP ze dne 10. 7. 2003, ve věci Hartman proti České republice, stížnost č. 53341/99, odst. 75-76). Špatný zdravotní stav účastníka lze v tomto kompenzačním řízení zohlednit tehdy, byl-li soudu v původním posuzovaném řízení znám (srov. rozsudek N. soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2245/2016). Žalobce v průběhu řízení dosáhl věku 75 let, který již je spojován s povinností soudu postupovat v řízení promptně. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že pro něj posuzované řízení mělo zvýšený význam. Soud proto přistoupil ke korekci základní částky, kterou navýšil o 10 %.

34. Co se týká instančnosti rozhodování, v řízení bylo podáno několik opravných prostředků, a to řádných i mimořádných. Podání těchto opravných prostředků nemůže jít k tíži žalobce (s výjimkou nepřípustných opravných prostředků), ovšem je třeba zohlednit, že projednání a rozhodnutí opravných prostředků trvá určitou dobu. Odvolací soud rozhodoval o 9 odvoláních žalobce a dovolací soud o 4 dovoláních. Rovněž bylo rozhodováno o ústavní stížnosti. Za toto kritérium tedy byla základní částka ponížena o 15 %.

35. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 8 let a 7 měsíců činí 113 750 Kč (7x 15 000 Kč + 7x 1 250 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 20 %), trojinstančnosti řízení (snížení o 15 %), postup žalobce (snížení o 10 %) a význam řízení pro žalobce (zvýšení o 10 %). Žalobci tak náleží částka ve výši 73 938 Kč. Vzhledem k tomu, že ještě před podáním žaloby žalovaná žalobci hradila částku ve výši 53 125 Kč (za posuzovanou délku od 3. 2. 2018 do 5. 9. 2025 s připočtením 6 měsíců), žalobkyni zdejší soud přiznává částku ve výši 20 813 Kč (výrok I), kdy za období posuzované žalovanou do 5. 9. 2025 soud navýšil odškodnění částkou 15 938 Kč, a za další období plynoucí od 6. 9. 2025 k datu vyhlášení rozsudku přiznal žalobci soud částku 4 875 Kč. Ve zbývající požadované částce, tj. 126 062 Kč soud žalobu výrokem II zamítl.

36. Co se týká úroků z prodlení, tyto náleží poškozenému až od uplynutí doby, kterou má ústřední orgán uvedený v § 6 zákona k vyplacení náhrady, tedy 6 měsíců od uplatnění nároku u tohoto orgánu (§ 15 zákona). N. soud již ve svém rozsudku ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, dovodil, že ze znění § 517 odst. 1, věty první, obč. zák. a § 15 odst. 1 zákona vyplývá, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona. Teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím lhůty stanovené poškozeným při uplatnění nároku, ocitá se stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 489 obč. zák.) v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Tento právní závěr byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 1612/09.

37. Žalovaná projednala, přiznala a uhradila nárok žalobce ve výši 53 125 Kč dne 5. 9. 2025, tj. v zákonné šestiměsíční lhůtě dle ust. § 15 OdpŠk, když žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalované dne 27. 3. 2025. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 27. 3. 2025, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců by skončila dnem 27. 9. 2025 (srov. rozhodnutí N. soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Pokud žalovaná plnila žalobci 53 125 Kč za období do doby vydání stanoviska žalované, pak nalézací soud za toto období navýšil odškodnění o 15 938 Kč a pouze z této částky náleží žalobci úrok z prodlení, a to od 28. 9. 2025. Za dále posuzované období, za které bylo žalobci přiznání 4 875 Kč, žalobci úroky z přiznané částky nenáleží, neboť tato částka byla přiznána důvodů plynutí času a pokračování posuzovaného řízení, které žalovaná neposuzovala. Proto soud prvního stupně žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl a úroky z prodlení přiznal žalobci pouze ve výši 11,5 % ročně z částky 15 938 Kč od 28. 9. 2025 do zaplacení.

38. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V řízení se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy. Dle § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů se považuje za tarifní hodnotu 20 813 Kč, když soud vychází z přiznané částky. Za každý úkon ve věci tak advokátovi náleží odměna ve výši 1 940 Kč, a to dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT.25. Žalobci tak náleží náhrada v celkové výši 13 568 Kč, která je tvořena:- zaplaceným soudním poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích;- mimosmluvní odměnou ve výši 7 760 Kč za 4 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé, replika ze dne 29. 9. 2025, účast na soudním jednání dne 31. 3. 2026);- paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby, který byl přiznán ve výši 450 Kč za 4 úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů;- náhradu za DPH ve výši 21 % z mimosmluvní odměny zástupce, paušálu za náhradu hotových výdajů, když zástupkyně je jejím plátcem dle systému [Anonymizováno], tj. 2 008 Kč.26. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobce soud rozhodl podle § 149 o. s. ř.