Výrok
I. Žalovaný je povinen vyklidit byt č. [hodnota] o dispozici 3+1 a podlahové ploše 95,4 m2 ve [číslo]. nadzemním podlaží domu č.p. [číslo], který je součástí pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a vyklizený je předat žalobkyním, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyním náklady řízení ve výši 12 683,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyň, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne [datum], podanou u zdejšího soudu téhož dne, se žalobkyně domáhaly po žalovaném vyklizení bytu č. [hodnota] o dispozici 3+1 a podlahové ploše 95,4 m2 ve [číslo]. nadzemním podlaží domu č.p. [číslo], který je součástí pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastnicemi bytového domu č.p. [číslo], který je součástí pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], s adresním místem [adresa]. Ve [číslo]. nadzemním podlaží uvedeného domu se nachází byt č. [hodnota] o dispozici 3+1 a podlahové ploše 95,4 m2 (dále jen „byt“). Dále žalobkyně uvedly, že předmětný byt z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] užívala paní [jméno FO], která dne [datum] zemřela, přičemž tuto skutečnost žalobkyně zjistily až v červenci [rok]. Při návštěvě bytu v červenci [rok] žalobkyně taktéž zjistily, že byt je obýván francouzsky mluvícími osobami, a to bez souhlasu žalobkyň. Byt byl těmto osobám poskytnut žalovaným. Následně žalobkyně vyzvaly žalovaného k předání bytu do dispozice pronajímatelek, neboť k užívání jejich nemovitosti nemá žádný právní titul. Na žalovaného nepřešlo právo nájmu, neboť vlastní jinou nemovitost určenou k bydlení, a to rodinný dům zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalovaný nepopíral, že má jinou nemovitost k bydlení, avšak v korespondenci uváděl, že z bytu se odstěhovat nechce, neboť v bytě vyrůstal a chce ho nadále užívat, proto žalobkyně žádal o možnost uzavření nájemní smlouvy s jeho osobou. Žalobkyně však s uzavřením nájemní smlouvy s žalovaným nesouhlasí, proto vyzvaly žalovaného k vyklizeni bytu a předání. Žalobkyně uvedly, že žalovaný v rámci korespondence se dovolával oprávněnosti užívání bytu z titulu nepísemné nájemní smlouvy a tvrdil, že samy pronajímatelky mu byt do užívání poskytly, poté tvrdil, že hradil platby za užívání bytu po smrti své matky. Úhrady prováděné žalovaným po smrti nájemnice paní [jméno FO] považují žalobkyně za bezdůvodné obohacení, které žalovanému vznikalo, když jako dědic nájemnice [jméno FO] byt nevyklidil a nepředal majitelkám, dokonce jej podnajímal cizincům. Žalovaný byt nevyklidil ani po opakovaných výzvách, do dnešního dne jej nepředal žalobkyním.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, tvrzení žalobkyň, ani důkazy nesporoval.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyněmi a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Na základě žalobkyněmi předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Z výpisu z katastru nemovitostí, z listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], soud zjistil, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastníky, každá ideální poloviny, nemovitosti, a to bytového domu č. p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota]. Z tvrzení žalobkyň, vzal soud za prokázané, že nájemkyni předmětného bytu byla na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] paní [jméno FO]. Z výpisu centrální evidence obyvatel, soud zjistil, že paní [jméno FO] zemřela dne [datum]. Z poslední výzvy před podáním žaloby k vyklizení a předání nemovitosti ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván opakovaně k vyklizení a předání předmětného bytu žalobkyním. Z tvrzení žalobkyň, které žalovaný nesporoval, vyplývá, že po smrti paní [jméno FO] žalovaný předmětný byt žalobkyním nepředal, o smrti nájemkyně žalobkyně neinformoval, přičemž předmětný byt přenechával jiným osobám k podnájmu. Tj. žalovaný předmětný byt užíval bez právního titulu. Z výpisu z katastru nemovitosti, z listu vlastnictví č. [hodnota], soud zjistil, že žalovaný má vlastní nemovitost, a to rodinný dům č. p. [číslo], který se nachází na pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Z výzvy k vyklizení bytu ze dne [datum], soud zjistil, že před smrtí paní [jméno FO] s ní v bytě nežila žádná jiná osoba s tím, že dědické řízení po zůstavitelce paní [jméno FO] bylo ukončeno bez ustanovení dědice. Z korespondence mezi žalobkyněmi v zastoupení jejích právního zástupce a žalovaným, vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzývaly žalovaného opakovaně k vyklizení a předání předmětného bytu, avšak žalovaný pokaždé toto odmítl a argumentoval jednak tím, že v bytě žil od malička, pak že žádá o uzavření nájemní smlouvy, následně že hradil nájemné.
5. Dle § 2279 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.
6. Dle § 2284 věty první OZ, není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy smrti, může pronajímatel byt vyklidit; tím nájem zaniká.
7. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastníky, a to každá ideální poloviny, bytového domu č. p. [číslo] na pozemku parc. č. [hodnota], to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], vedené u Katastrálního úřadu [adresa], katastrální pracoviště [adresa]. Součásti bytového domu je i bytová jednotka č. [hodnota] o dispozici 3+1 a podlahové ploše 95,4 m2 ve [číslo]. nadzemním podlaží domu. Dne [datum] zemřela nájemkyně bytu, paní [jméno FO], která v bytě žila sama. Žalovaný neinformoval žalobkyně o smrti paní [jméno FO], tuto skutečnost žalobkyně zjistily samy náhodně při návštěvě bytu v červenci [rok]. Žalobkyně následně vyzvaly žalovaného k vyklizení a předání bytu, avšak žalovaný odmítl, pokaždé s jinou argumentací. K výzvě soudu se žalovaný nevyjádřil, tvrzení uvedená v žalobě nijak nesporoval.
8. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Nájemní smlouva k předmětnému bytu č. [hodnota] byla uzavřena mezi žalobkyněmi a paní [jméno FO], matkou žalovaného. Žalovaný s ní v bytě nebydlel. Žalovaný je vlastníkem rodinného domu č. p. [číslo], který se nachází na pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. V souladu s § 2279 odst. 1 věta první OZ, má soud za to, že u žalovaného nedošlo k přechodu nájmu, jelikož žalovaný má vlastní nemovitost k uspokojení potřeb bydlení. Soud rovněž odkazuje na judikaturu (viz rozhodnutí NS 26 Cdo 349/1999), kdy není rozhodné, zda toto své vlastní bydlení žalovaný např. z nějakých subjektivních důvodů neužívá, lze tedy konstatovat, že žalovaný užívá byt č. [hodnota] neoprávněně. Soud tedy výrokem I. rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného předmětný byt vyklidit a předat žalobkyním.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení spočívající ve 3 úkonech právní služby v celkové výši 5 300 Kč, a to za 2 úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), d) ve spojení s § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí zastoupení a zaslání předžalobní výzvy, a to dle právní úpravy platné do [datum], dále 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 9 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění od [datum], za podání žaloby, a to v částce 2 300 Kč. Dále soud přiznal paušální odměnu za 3 úkony v celkové výši 1 050 Kč (2x 300 Kč + 1x 450 Kč). Jelikož je advokát plátcem DPH, přiznal soud i částku odpovídající 21 % DPH ve výši 1 333,50 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.