18 C 23/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne [datum] Městskému soudu v [adresa] domáhá omluvy za neoprávněný zásah vězeňské služby do jeho osobnostních práv, při výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 570 dní a zaplacení 3 055 000 Eur za tuto újmu, kdy žalobce v době výkonu trestu odnětí svobody nemohl žít podle svého svobodného rozhodnutí, mohl jíst jen 3x denně, aniž by mohl ovlivnit sortiment jídla, neměl dostatek teplé vody, připadalo na něj jen 2m2 prostoru, nemohl svobodně jít k lékaři nebo na toaletu, za okny měl plechové zástěny, to vše na základě nezákonných rozhodnutí, a to rozsudku Krajského soudu v [adresa], ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] a usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum]. Žalobce neuplatnil nárok předběžně u žalované.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že u ní žalobce nárok předběžně neuplatnil, avšak toto je zhojeno doručením žaloby, kdy vyjádření žalované ve věci je rovněž stanoviskem k případu žalobce. Žalovaná uvádí, že žalobce zcela pomíjí, že byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, žalobce netvrdil, proč se domnívá, že trest byl nezákonný, žalovaná především poukazuje na to, že žádné rozsudky ve vztahu k žalobci nebyly zrušeny. Chronologie pobytu žalobce popsala žalovaná následovně:- [datum] v 11:25 – zadržení žalobce;- [datum] – propuštění ze zadržení, kdy soud nevyhověl návrhu státního zástupce na uvalení vazby;- [datum] ve 12:13 – vzetí do vazby usnesením Krajského soudu v [adresa], č.j. [číslo jednací] (jednalo se o vazbu útěkovou a předstižnou). Stížnost žalobce zamítl Vrchní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka];- [datum] – rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], byl žalobce odsouzen za ublížení na zdraví a pokus vraždy podle § 221 odst. 1, resp. § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 let; skutek spočíval jednak ve fyzickém napadení vlastní manželky (údery rukou) a jednak v tom, že ji v silně podnapilém stavu polil hořlavinou a zapálil. Ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kterým byla zamítnuta podaná odvolání, nabyl rozsudek právní moci dne [datum];- [datum] – nařízení výkonu trestu odnětí svobody;- [datum] – nastoupení výkonu trestu odnětí svobody (převedením z vazby);- [datum] – rozhodnutí o započítání vazby;- [datum] v 08:25 – propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.Žalovaná tedy poukázala na to, že ve věci zcela absentuje odpovědnostní titul a dále vznesla i námitku promlčení nároku žalobce, když ten byl propuštěn na svobodu dne [datum], nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl u žalované předběžně uplatněn podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., žaloba podaná dne [datum] tak byla podána zjevně po uplynutí zákonné 6 měsíční promlčecí lhůty. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná žalobu zamítnout.

3. Usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], byla věc postoupena zdejšímu soudu k projednání a rozhodnutí.

4. Soud ve věci zjistil, že podle usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byl žalobce vzat do vazby od [datum] do [datum] a potom od [datum] do [datum]. Usnesení nabylo právní moci [datum] a je z [datum]. Podle hlášení změn ohledně žalobce Vězeňské služby věznice [adresa] z [datum] žalobce byl dne [datum] propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v [adresa], č. j. [číslo jednací], v délce 18 roků, na svobodu. Podle usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum] byla zamítnuta stížnost žalobce jako obžalovaného proti vzetí do vazby, č. j. [číslo jednací]. Proti usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání obžalovaného a krajského státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Podle protokolu o zadržení podezřelé osoby ze dne [datum] byl žalobce tohoto dne zadržen coby podezřelý. Podle usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byl žalobce propuštěn ze zadržení na svobodu. Podle usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byl žalobce vzat do vazby dne [datum]. Podle nařízení výkonu trestu byl žalobce zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, nastoupil trest od [datum]. Podle rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], s právní mocí dne [datum] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce shledán vinným z trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona a pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 a 2, písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 roků. Byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a bylo mu uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.

5. Soud má za prokázaný skutkový stav v souladu s provedeným dokazováním.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 věta první zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 tamtéž byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 tamtéž nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon“, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od [datum] (dále jen „občanský zákoník“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

7. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle výše citovaného zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly naplněny následující podmínky. Existence odpovědnostního titulu, dále vznik škody a současně také příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012 sp.zn. 28 Cdo 3013/2011). Z uvedeného vyplývá, že odpovědnostním titulem ve věci by mohlo být pouze rozhodnutí, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], které však nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno.

8. V daném případě nebyla v řízení prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí. Podle rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], s právní mocí dne [datum] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce shledán vinným z trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona a pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 a 2, písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 roků. Žádné z uvedených rozhodnutí nebylo zrušeno ani změněno pro nezákonnost. S ohledem na výše uvedené, tedy pro neexistenci rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, s tím, že nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., by bylo namístě žalobu zamítnout.

9. Soud však předně shledal důvodnou námitku promlčení žalovaných nároků, když žalobce byl z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn dne [datum], tehdy se dovršila žalobcem tvrzená nemajetková újma, žalobce neuplatnil nárok podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., žaloba byla podána dne [datum], tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí doby pro nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst. 4 věta první zákona, aniž by došlo ke stavení promlčecí lhůty. Z uvedených důvodů pak soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast u jednání dne [datum]) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. Současně v řízení vznikly náklady řízení státu spočívající v odměně ustanoveného opatrovníka žalobci podle § 29 odst. 3 o.s.ř. z jiných zdravotních důvodů, pro které se žalobce nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, soud však rozhodl, v souladu s § 149 odst. 2 o.s.ř. a contrario, že náklady řízení v tomto případě nese stát s ohledem na to, že žalobce byl ve věci neúspěšný. O odměně ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením.