Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 150 000 Kč.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 150 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty pro vyřízení její žádosti o odškodnění uplatněné podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž tvrdí, že nárok na odškodnění uplatnila u žalované dne 21. 10. 2021 a že žalovaná její žádost vyřídila až dne 29. 8. 2022, tedy po uplynutí zákonem předpokládané lhůty. Žalobkyně v průběhu řízení na výzvu soudu žalobu upřesnila a výslovně uvedla, že titulem k zaplacení požadované částky 150 000 Kč je výlučně nemajetková újma způsobená průtahy žalované při mimosoudním projednání její žádosti o odškodnění, nikoli samotné nezákonné trestní stíhání. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná překročila zákonem předpokládanou lhůtu k vyřízení žádosti, čímž došlo k dalšímu prohloubení psychické zátěže a nejistoty spojené s předchozím nezákonným trestním stíháním, a že pouhá omluva žalované nepředstavuje dostatečnou satisfakci za takto vzniklou nemajetkovou újmu.
2. Žalovaná se proti žalobě brání zejména tvrzením, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť šestiměsíční lhůta upravená zákonem č. 82/1998 Sb. nepředstavuje zákonnou lhůtu k meritornímu vyřízení žádosti o odškodnění, ale lhůtu významnou toliko pro možnost uplatnit nárok u soudu a pro počátek případného prodlení státu. Současně žalovaná uplatnila námitku promlčení s tím, že podle jejího názoru žalobkyně neuplatnila svůj nárok v zákonné promlčecí lhůtě stanovené zákonem č. 82/1998 Sb., a dovozuje, že i z tohoto důvodu nemůže být žalobě vyhověno. Žalovaná namítá, že samotná skutečnost, že se k žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců nevyjádřila, nepředstavuje nesprávný úřední postup zakládající odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, a dovozuje, že žalobkyni nebyla v důsledku postupu žalované způsobena žádná samostatná nemajetková újma, která by odůvodňovala přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl, případně aby řízení zastavil z procesních důvodů.
3. Soud na právního posouzení žalobních tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
4. Soud se ztotožnil se s obranným tvrzením žalované, podle něhož nedodržení šestiměsíční lhůty uvedené v zákoně č. 82/1998 Sb. k posouzení a mimosoudnímu projednání nároku poškozeného nepředstavuje samo o sobě nesprávný úřední postup ve smyslu tohoto zákona. Uvedená lhůta je lhůtou významnou zejména z hlediska možnosti uplatnění nároku u soudu a počátku případného prodlení státu, nikoli však lhůtou, jejíž nedodržení by automaticky zakládalo odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy. Soud proto uzavřel, že samotná skutečnost, že žalovaná nevyřídila žádost žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců, nemůže být titulem pro přiznání nároku na zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
5. Navíc soud doplňuje, že i kdyby bylo možné postup žalované spočívající v nevyřízení žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ani v takovém případě by nemohl vyhovět žalobě. Soud by v takovém případě musel přisvědčit oprávněnosti námitky promlčení, kterou žalovaná v řízení uplatnila. Žalobkyně se totiž o tvrzeném nedodržení šestiměsíční lhůty dozvěděla nejpozději uplynutím této lhůty, tedy dne 21. 4. 2022, kdy bylo zřejmé, že žalovaná její žádost v zákonem předpokládané době nevyřídila. Subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z tohoto tvrzeného nesprávného úředního postupu proto počala běžet tímto dnem. Žalobkyně však žalobu podala až dne 21. 12. 2022, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, a soud by proto byl povinen k uplatněné námitce promlčení přihlédnout a žalobu i z tohoto důvodu zamítnout.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. sepis vyjádření k žalobě, 2. příprava na jednání a 3. účast na jednání).