Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 600 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlém zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Původním věřitelem pohledávky žalobce za žalovaným byla [právnická osoba], která pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené den [datum]. Původní věřitel elektronicky uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] přes webové stránky [Anonymizováno], na jejímž základě poskytnul dne [datum] žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne [datum] společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 7 600 Kč. Žalovaný ve smlouvě výslovně potvrdil schopnost zápůjčku řádně a včas platit. Žalobce zápůjčku poskytl na účet žalovaného č. [č. účtu], ten zápůjčku ve smluvené výši čerpal, avšak po datu splatnosti ničeho nevrátil, pročež mu žalobce zaslal dne [datum] předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, soud zjistil, že [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 600 Kč, s tím, že zápůjčka má být vrácena do [datum]. Celková výše RPSN byla sjednána ve výši 4933,41 %.
5. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem, coby postupníkem, a následně z uzavřené realizační smlouvy o postoupení pohledávek č. [hodnota] mezi těmito smluvními stranami má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému na žalobce.
6. Z potvrzení o provedené platbě vystavené společností [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], poskytl žalovanému částku 20 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum], tedy na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě o zápůjčce jako číslo účtu žalovaného.
7. Z dokumentu označeného standardní informace o zápůjčce [Anonymizováno] č. [hodnota] mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že v tomto dokumentu byly sjednány detaily poskytnuté zápůjčky.
8. Z dokumentu označeného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] podepsané společnosti [právnická osoba], adresované žalovanému, je zřejmé, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] sepsané právním zástupcem žalobce, adresované [anonymizováno], tedy žalovanému, je zřejmé, že žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě pohledávky před podáním žaloby.
10. Pokud jde o úvěruschopnost, pak žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neoznačil další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného, tedy soud nemá za prokázaná tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobce, respektive právní předchůdkyně žalobce, posoudila úvěruschopnost žalovaného.
11. Závěrem tedy soud uvádí, že soud nezjistil, i přes poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že by byla ověřena úvěruschopnost žalovaného tak, jak žalobce tvrdí. Z provedeného dokazování rovněž soud nezjistil, a toto ani nebylo tvrzeno, že by strany jednaly o navrácení předmětných částek z titulu bezdůvodného obohacení.
12. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:
13. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do [datum]) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Žalobce v řízení prokázal, že na něho byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve celkové výši 20 000 Kč.
18. Žalobce však již v řízení dostatečně konkrétně netvrdil, že by řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného a prověřil jeho majetkové poměry. Nedostatečné žalobní tvrzení soud shledává, zejména v absenci ověření příjmů a výdajů žalovaného, jak byly zjištěny a ověřena jejich správnost. Žalobce jeho neúčastí na ústním jednání dne [datum] se připravil o tzv. dobrodiní poučení a soud jej nemohl vyzvat postupem podle § 118a odst. 1, 3. o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a důkazů k jejich prokázání.
19. Bez těchto tvrzení nelze posoudit podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském účtu (dále jen „ZSU“), zda žalobce jako poskytovatel před uzavřením smlouvy o zápůjčce, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a databází nebo i z jiných zdrojů.
20. Není tak zřejmé, zda žalobce poskytl úvěr (§ 2 395 občanského zákoníku) bez důvodných pochybností žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což má za následek podle § 87 ZSU neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 87 je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu a soud posuzuje z úřední povinnosti dodržování unijního práva zajišťující ochranu spotřebitele (např. SD EU ze dne [datum], [Anonymizováno] ([Anonymizováno]). Soud tak žalovanou částku posoudil jako bezdůvodné obohacení a tuto částku žalobci přiznal.
21. Žalovaný se jednání též neúčastnil, netvrdil a neprokazoval, jaké jsou jeho možnosti vrátit jistinu úvěru. Soud proto dovodil, že doba tří dnů od právní moci rozsudku jako lhůta k plnění předvídaná zákonodárcem je dobou dostatečnou a žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
22. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a skutečnost, že se žalovaný dostane do prodlení až po právní moci rozsudku (srov. [Anonymizováno]), soud zbývající žalobní žádání zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 27 600 Kč. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 20 000 Kč. Žalobce tak byl převážně úspěšný v rozsahu 72,46 %. Při stanovení výše odměny advokáta žalobce soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 900 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 900 Kč (tj. 300 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 452 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 104 Kč, tedy celkem 2 556 Kč, z čehož 72,46 % činí přiznaných 1 852 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
24. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.