Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 4. 2026 do zaplacení.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 10 750 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení od 18. 4. 2026 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení, to vše z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 58 D 420/2022, přičemž tvrdí, že celková délka tohoto dědického řízení přesahující tři roky a pět měsíců byla zatížena průtahy a liknavým postupem soudní komisařky i soudu, že újma mu vznikla v osobní a psychické sféře, že poskytoval soudu součinnost řádně a včas a že žalovaná v rámci předsoudního projednání jeho nároku poskytla pouze část požadovaného zadostiučinění ve výši 36 250 Kč, takže se domáhá doplacení zbývající části ve výši 10 750 Kč.
2. Žalovaná se proti žalobě brání zejména tvrzením, že žalobci již bylo v rámci předsoudního projednání nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) poskytnuto přiměřené zadostiučinění odpovídající zákonným kritériím a ustálené judikatuře, neboť po posouzení délky a průběhu řízení stanovila základní částku ve výši 15 000 Kč za každý rok řízení s tím, že za první dva roky přiznala částku v poloviční výši, a dospěla tak k celkové sumě 36 250 Kč, kterou žalobci vyplatila, přičemž další zvýšení této částky neshledává důvodným s ohledem na standardní význam řízení pro žalobce, skutečnost, že řízení proběhlo pouze v jednom stupni soudní soustavy a že část jeho délky byla ovlivněna přerušením řízení do skončení incidenčního sporu, a proto navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
3. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení ústního jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by jednání nařizoval.
4. Při posuzování nároku soud vyšel z nesporných skutečností ohledně předběžného uplatnění nároku žalobce u žalované ze dne 17. 10. 2025 ve výši 47 000 kč na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně sp. z n. 58 D 420/2022, přiznání částky ve výši 36 250 Kč žalovanou a jejím vyplacením před podání žaloby, jak tyto vyplynuly z písemných podání obou účastníků řízení.
5. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. z n. 58 D 420/2022 má soud za prokázán následující průběh řízení: Dne 9. 3. 2022 bylo po úmrtí zůstavitele zahájeno dědické řízení. Dne 19. 4. 2022 soudní komisařka vyzvala dědice k telefonickému spojení za účelem dalšího postupu v řízení. Dne 2. 5. 2022 se konalo předběžné šetření u soudní komisařky. Dne 2. 5. 2022 soudní komisařka požádala soud o spojení věci s dědickým řízením po manželce zůstavitele. Dne 3. 5. 2022 byla soudní komisařce doručena sdělení k žádostem o součinnost. Dne 14. 6. 2022 soudní komisařka urgovala žádost o součinnost u Statutárního města Brna. Dne 15. 6. 2022 soudní komisařka požádala [právnická osoba] o součinnost ve vztahu k manželce zůstavitele. Dne 17. 6. 2022 bylo soudu doručeno sdělení z městského úřadu. Dne 7. 7. 2022 bylo doručeno sdělení [právnická osoba]. Dne 7. 2. 2023 byla soudu doručena žádost [adresa] o sdělení stavu dědického řízení a o jednání s ním jako s dědicem. Dne 28. 2. 2023 soudní komisařka poskytla [adresa] odpověď na jeho podání. Dne 18. 5. 2023 soudní komisařka požádala o součinnost úřad městské části. Dne 23. 5. 2023 byla soudní komisařce doručena odpověď úřadu městské části. Dne 20. 3. 2024 soudní komisařka vyzvala [adresa] k podání žaloby na určení dědického práva ohledně dědictví po manželce zůstavitele. Dne 15. 5. 2024 soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o určení dědického práva vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 104 C 61/2024. Dne 25. 4. 2025 soudní komisařka opětovně vyzvala [právnická osoba] k poskytnutí součinnosti. Dne 23. 6. 2025 soudní komisařka rozhodla o pokračování v řízení po odpadnutí důvodu přerušení. Dne 26. 8. 2025 se konalo jednání u soudní komisařky, na němž byla uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti. Dne 26. 8. 2025 nabylo usnesení o dědictví právní moci, čímž bylo řízení pravomocně skončeno.
6. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.
7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
8. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.
9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.
10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem.
13. Z provedeného dokazování, zejména z obsahu spisu Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 58 D 420/2022, soud zjistil, že předmětné dědické řízení trvalo celkem 3 roky a 5 měsíců a že v jeho průběhu došlo k časovým prodlevám mezi jednotlivými procesními úkony, které nebyly plně odůvodněny skutkovou ani právní složitostí věci. Soud především shledal, že soudní komisařka nepostupovala v některých fázích řízení s potřebnou procesní plynulostí, když mezi provedením předběžného šetření a navazujícími úkony směřujícími ke zjištění okruhu dědiců a rozsahu majetku náležejícího do pozůstalosti vznikaly prodlevy, které nebyly ospravedlnitelné povahou věci. Další prodlení soud identifikoval v časovém odstupu mezi vznikem spornosti ohledně dědického práva další osoby a výzvou k podání žaloby na určení dědického práva, přičemž právě tato prodleva následně vedla k přerušení řízení do pravomocného skončení incidenčního sporu a tím i k dalšímu prodloužení celkové délky dědického řízení. Soud dospěl k závěru, že žalobce poskytoval v řízení součinnost řádně a včas a že identifikované průtahy byly přičitatelné orgánům veřejné moci, konkrétně soudní komisařce, a představují nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.
14. Soud tak dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul státu spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení ve smyslu § 31a zákona OdpŠk.
15. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, jakož i ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, které sjednocuje postup obecných soudů při určování výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení.
16. Soud s ohledem na délku řízení stanovil základní částku zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky řízení přiznal částku v poloviční výši 7 500 Kč za rok, a za zbývající dobu řízení částku odpovídající plné roční sazbě 15 000 Kč, čímž dospěl k celkové částce 36 250 Kč.
17. Soud neshledal v tvrzeních žalobce ani v provedeném dokazování další skutečnosti, které by odůvodňovaly zvýšení či snížení takto stanovené částky; zejména nebyly zjištěny okolnosti mimořádné povahy ani zvýšený význam řízení pro žalobce, které by odůvodňovaly korekci základní částky směrem nahoru, ani důvody pro její snížení.
18. Z obsahu spisu dále vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobci částku 36 250 Kč dobrovolně v rámci předsoudního projednání nároku a učinila tak v zákonné lhůtě a před podáním žaloby.
19. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění v plné výši, která mu podle závěrů soudu náleží, a další nárok na plnění shledán nebyl, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn plné úspěchem žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn plné úspěchem žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení za 1 režijní paušál každý ve výši 450,- Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy výše této paušální částky vychází z judikaturu Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), a to za písemné vyjádření k žalobě.
21. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.