Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni škodu ve výši 2 861 067,84 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přiznání náhrady majetkové újmy ve výši 2 861 067,84 Kč z titulu tvrzeného pochybení Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] spočívajícího v tvrzeném zanedbání dohledové činnosti soudu nad činností insolvenčního správce. Žalobkyně požaduje náhradu škody podle § 13 zákona č. 82/1992 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích (dále jen „OdpŠk“), neboť má za to, že Městský soud v Praze nesprávným úředním postupem způsobil škodu žalobkyni jako zajištěnému věřiteli ve výši necelých 3 000 000 Kč tím, že zanedbal výkon dohledového orgánu, přičemž byla dána možnost insolvenčnímu správci zpronevěřit finanční prostředky z insolvenčních řízení, a to podle policejního orgánu po dobu minimálně 14 let.
2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně ze dne 18. 7. 2022 s tím, že žádost projednala 7. 9. 2023. Žalovaná uvedla, že požadavku žalobkyně nevyhověla ani zčásti a toto žalobkyni sdělila svým stanoviskem. Žalovaná dále uvedla, že ve věci není dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, kdy z tvrzení žalobkyně ani z insolvenčního spisu nějak nevyplývá, že by soud v tom konkrétním insolvenčním řízení mohl jakkoliv usuzovat na trestnou činnost insolvenčního správce. Dále upozornila, že sama žalobkyně ve své žalobě uvádí, že ta trestná činnost byla odhalena až v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích ke konci roku 2021. Městský soud v Praze v tom konkrétním insolvenčním řízení se o tom podezření dozvěděl až z kopie trestního oznámení 20. 12. 2021 v souladu s § 32 insolvenčního zákona, na jednání ve věci slyšel insolvenčního správce a do dvou dnů jej odvolal. Žalovaná má za to, že tedy v tomto konkrétním řízení Městský soud v Praze svou dohledovou činnost vykonával řádně, nějak nepochybil a z důvodu absence odpovědnostního titulu má za to, že žaloba nebyla podána důvodně.
3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:
4. Mezi stranami bylo nesporné že žalobkyně uplatnila dne 18. 7. 2022 u žalované nárok na náhradu nemajetkové škody ve výši 2 861 067,84 Kč z titulu tvrzeného pochybení Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], spočívajícího v tvrzeném zanedbání dohledové činnosti nad činností insolvenčního správce. Dále bylo nesporné, že žalovaná dne 7. 9. 2023 zaslala žalobkyni stanovisko, ve kterém její žádosti nevyhověla s odůvodněním, že nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona 82/1998 Sb.
5. Vzhledem k tomu, že z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 20. 11. 2023 plyne, že odpovědnostním titulem u žalobou uplatněného nároku je nesprávný úřední postupu Městského soudu v Praze při dohledové činnosti orgánu státu nad činností insolvenčního správce [tituly před jménem] [právnická osoba] ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne, že stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti insolvenčního správce v insolvenčním řízení, a že tedy nelze tvrzený nesprávný úřední postup při dohledové činnosti orgánů státu nad činností správců konkursní podstaty či insolvenčních správců považovat za odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb., soud neprováděl navržené dokazování, neboť žaloba nemohla být s ohledem na zjevnou absencí odpovědnostního titulu úspěšná.11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.14. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.15. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.18. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej 29 C do 4699/2216) stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce konkursní podstaty v konkursním řízení, nelze nesprávný úřední postup při dohledové činnosti orgánů státu nad činností správců konkursní podstaty považovat za považovat za odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.19. S ohledem na nesporná tvrzení účastníky má soud za prokázané, že nárok žalobkyně, který je předmětem této žaloby, byl řádně předběžně uplatněn žalobkyní u žalované, a jsou tak splněny podmínky pro projednání před soudem.20. S ohledem na žalobní tvrzení žalobce uvedená v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 20. 11. 2023 je zřejmé, že žalobkyně označila u uplatněného nároku na náhradu škody vzniklé činností insolvenčního správce [tituly před jménem] [adresa] jako odpovědnostní titul nesprávný úřední postupu Městského soudu v Praze při dohledové činnosti orgánu státu nad činností insolvenčního správce. S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (srovnej 29 C do 4699/2016), ze které plyne, že stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinností insolvenčního správce v insolvenčním řízení, nelze tvrzený nesprávný úřední postup při dohledové činnosti orgánů státu nad činností správců konkursní podstaty či insolvenčních správců považovat za odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Z důvodu, že z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že v dané věci není dán odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb., což je jedna z nutných podmínek odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, soud bez nutnosti provádění navržených důkazů žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč spočívající ve dvou úkonech nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě a účast u jednání.