Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení z částky 1 500 000 Kč ve výši 0,2 % denně od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem z částky 1 500 000 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 70 845,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu ve výši 2 205 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně 500 000 Kč a následně žalobu rozšířila na nárok na zaplacení částky ve výši 1 500 000 Kč, kterou měla dle jejích tvrzení zapůjčit dne [datum] zemřelému [jméno FO], prý za účelem podnikatelského záměru. Své tvrzení opírá o listinné důkazy, konkrétně o kopii smlouvy o půjčce a směnky. Žalobkyně tvrdí, že finanční prostředky pocházely z vypořádání majetku z prvního manželství a částečně z bankovních úvěrů. Žalobkyně se dále domnívá, že po smrti [jméno FO], ke které došlo [datum], přešla povinnost dluh uhradit na jeho dědickou nástupkyni [anonymizováno]. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla svůj účastnický výslech a výslech svědka [adresa].
2. Žalovaná žalobní nárok žalobkyně neuzná. Ve svém vyjádření uvádí, že všechna tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá, smlouva o půjčce je zjevně padělaná a že k žádnému finančnímu plnění mezi žalobkyní a [anonymizováno] nikdy nedošlo. Žalovaná poukazuje na to, že dluh ve výši 1500000 Kč byl žalobkyní uplatněn až po smrti [anonymizováno], a to formou rozšíření původní žaloby podané ještě za jeho života, což považuje za nelogické a účelové. V dědickém řízení žalovaná předmětný dluh popřela jako smyšlený a označila smlouvu za falzifikát. Dále poukazuje na rozpory v žalobkyniných tvrzeních o původu peněz, kdy v různých řízeních uváděla různé verze, např. že finance měla z rozvodu s osmdesátiletým manželem nebo že si je vypůjčila z banky, a to přesto, že se nacházela v insolvenčním řízení. Žalovaná zpochybňuje věrohodnost žalobkyně i z důvodu [anonymizováno] a zvažuje podání trestního oznámení pro podezření z padělání listin a účelového vedení soudního sporu.
3. Ze svědecké výpovědi pana [anonymizováno] soud zjistil, že se s žalobkyní zná přibližně osm až deset let a navštěvuje ji zhruba jednou za tři týdny až měsíc. Ve své výpovědi uvedl, že byl dne [datum] přítomen v bytě žalobkyně, kde měl vidět, jak žalobkyně údajně předává [anonymizováno] větší obnos peněz, a to dvakrát během téhož dne. Tvrdil, že při prvním předání byl svědkem telefonátu mezi žalobkyní a [anonymizováno], načež [Anonymizováno] přišel a převzal hotovost. Poté měl údajně následovat další telefonát, během kterého [Anonymizováno] požádal o další peníze, které mu žalobkyně také vydala. Svědek přitom k dotazu soudu uvedl, že oba případy sledoval z předsíně a výslovně uvedl, že na vlastní oči peníze neviděl přesně, pouze že žalobkyně otevřela trezor a že pak [Anonymizováno] měl černý kufřík, do kterého hotovost ukládal. Konkrétní předání peněz však neviděl. K otázce původu peněz ani obsahu údajně sepisovaných dokumentů nebyl schopen poskytnout žádné podrobnosti. Soud hodnotil výpověď jako málo věrohodnou, když svěděl odpovídal opakovaně ve stejných větách na různé otázky, byl nervózní a budil dojmem, že odpovědi měl předem připravené a naučené. Navíc svědek výslovně popřel přítomnost další osoby při schůzce, což žalobkyně následně zpochybnila při svého účastnického výpovědi.
4. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že své tvrzení o poskytnutí půjčky zakládá na osobním vztahu s [anonymizováno], který podle ní opakovaně žádal o drobné částky a později projevil zájem o větší půjčku pro podnikání. Žalobkyně uvedla, že s [jméno FO] sepsala smlouvu o půjčce a směnku na 500 000 Kč a posléze i smlouvu o půjčce na částku 1 500 000 Kč. K dotazu soudu uvedla, že smlouvu sepsala sama podle vzoru na internetu, a že v ní uvedla i ručení bytem, které nebylo nijak právně zajištěno. Navíc na dotazy soudu týkající se technického postupu při přípravě smlouvy a technického vybavení na její sepsání a tisk neuměla věrohodně svůj postup popsat. Dále uvedla, že hotovost měla uloženou v trezoru, který měla doma údajně již 19 let. Na dotaz soudu připustila, že v předchozím řízení pod sp. zn. [Anonymizováno] uvedla jiného svědka přítomného u předání peněz – svého bývalého manžela [jméno FO]. Tuto skutečnost změnila s vysvětlením, že jí manžel později odmítl pomoci a z výpovědi jej proto „odvolala“. Soud tak hodnotil účastnickou výpověď jako nevěrohodnou, když žalovaná neuměla věrohodně vysvětlit způsob přípravy smlouvy o půjčce a směnky a zejména výslovně připustila, že záměrně uvedla jiného svědka, který měl být přítomen předání peněz, než kterého uvedla při výpovědi u zdejšího soudu ve věci sp. zn. [Anonymizováno], neboť ten jí odmítl pomoci a proto uvedla v tomto řízení svědka jiného.
5. Ze souhrnu dalších provedených důkazů, včetně listin označených jako smlouvy o půjčce a směnky, soud zjistil, že se jedná o dokumenty bez ověřených podpisů, s nečitelnými podpisy na směnkách a s podezřelými znaky opakovaného použití identického textu. Strany 2 obou smluv jsou zcela identické a obsahují zcela identický podpis dlužníka, z čehož lze pouhým laickým pohledem usuzovat, že se jedná o kopie též druhé strany jedné smlouvu. Důvěryhodnost textu smlouvy o půjčce navíc zpochybnila i sama žalobkyně, když se v rámci nahlédnutí do spisu dne [datum] zmocnila předložené notářsky ověřené kopie smlouvy o půjčce nacházející se ve spise na čl. 35, 36 a tuto se pokusila odnést z budovy soudu, v čemž jí zabránila až justiční stráž.
6. Z dalších listinných důkazů, zejména protokolu notáře [anonymizováno] a insolvenčního návrhu žalobkyně ze dne [datum], soud dovodil, že žalobkyně již v době údajného předání půjčky čelila vážným finančním problémům. Z insolvenčního návrhu je patrné, že měla značné závazky a sama žádala o povolení oddlužení, přičemž v návrhu výslovně uvedla, že nemá žádný hodnotný majetek ani žádné významné pohledávky. Tato zjištění jsou pak zcela v rozporu s tvrzením, že by v témže období disponovala volnou hotovostí v řádu 1,5 milionu korun. Rovněž z notářského protokolu vyplývá, že dluh byl ze strany žalované v řízení o pozůstalosti popřen.
7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vzniká smlouva o zápůjčce tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, zejména peníze, k užití s povinností vrátit po čase věc stejného druhu. Zákon výslovně stanoví, že zápůjčka je reálným kontraktem, což znamená, že k jejímu vzniku nestačí samotná dohoda stran, ale je nezbytné i faktické předání peněžních prostředků vydlužiteli.
8. V řízení o vrácení peněžité zápůjčky nese žalobce důkazní břemeno ohledně tří rozhodných skutečností. Musí prokázat, že mezi ním a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce peněz, že peněžní prostředky byly žalovanému skutečně předány, a že zápůjčka se stala splatnou, přičemž žalovaný ji dosud nevrátil. Nepodaří-li se žalobci prokázat, byť jen jednu z těchto podmínek, soud žalobu zamítne, neboť důkazní břemeno v tomto typu sporu leží výlučně na žalobci a neunesení tohoto břemene vede k procesnímu neúspěchu.
9. S ohledem na shora uvedené dokazování a zjištění skutkového stavu soudem soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala svá žalobní tvrzení, že předala panu [anonymizováno] finanční hotovost ve výši 1 500 000 Kč. Proto jí soud vyzval na ústním jednání dne [datum] postupem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazu toto žalobní tvrzení prokazující.
10. Žalobkyně však i přes výzvu danou soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu neoznačila žádný důkaz prokazující skutečném předání žalované finanční částky.
11. Navíc soud zjistil, že žalobkyně podala insolvenční návrh krátce po datu údajného poskytnutí půjčky, čímž byla zpochybněna její schopnost takovou částku půjčit.
12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla i přes poučení soudu dané dle § 118a ods. 3 o.s.ř. důkazní břemeno prokazující svá žalobní tvrzení o tom, že dne [datum] uzavřela s panem [jméno FO] smlouvu o půjčce na částku 1 500 000 Kč a tuto mu i reálně předala v hotovosti. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 845,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 000 Kč sestávající z částky 14 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 14 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalob+) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 550 Kč ve výši 12 295,50 Kč.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena z 95% od soudního poplatku, uložil jí s ohledem na neúspěch ve věci povinnost uhradit státu 5% z nákladů státu spočívajících v úhradě nákladů soudem ustanoveným zástupcem, tj. 5% z částky 44 100 Kč.