25 C 49/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím s odůvodněním, že jí žalovaná neuhradila výnosy z pronájmu bytové jednotky, které následně písemně uznala co do důvodu i výše.

2. Žalobkyně uvedla, že je výlučnou vlastnicí jednotky č. [Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]. Dne 23. 1. 2024 uzavřela se žalovanou Dohodu o správě soukromého apartmánu, na jejímž základě žalovaná zajišťovala pronájem jednotky, inkasovala nájemné od koncových klientů a po odečtení sjednané provize a doložených nákladů měla žalobkyni vyúčtovat a vyplácet výnos z pronájmu. Smluvní vztah mezi účastníky trval od 1. 1. 2024 do dne 4. 7. 2025, kdy smluvní strany uzavřely Dohodu o ukončení správy soukromého apartmánu, jejímž obsahem mimo jiného bylo i výslovné uznání závazku ze strany žalované a ukončení smluvního vztahu ke dni 4. 7. 2025. Podle tvrzení žalobkyně činil nevyplacený výnos z pronájmu za období od února 2024 do února 2025 celkem 176 124 Kč. Žalovaná tento dluh nejprve řešila se žalobkyní prostřednictvím e-mailové komunikace a následně jej v Dohodě o uznání dluhu ze dne 4. 7. 2025 písemně uznala co do důvodu i výše. Zavázala se jej uhradit v deseti měsíčních splátkách po 17 612,40 Kč, splatných vždy do 30. dne příslušného měsíce, počínaje dnem 30. 7. 2025. Pro případ prodlení žalované se splátkou delšího než pět dnů účastníci dohody sjednali ztrátu výhody splátek, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 % z dlužné částky, t.j 8 806 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná neuhradila žádnou ze sjednaných splátek. Žalobkyně ji proto předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2026 vyzvala k úhradě, avšak bezvýsledně.

3. Žalobkyně poukázala rovněž na to, že v Dohodě o uznání dluhu bylo číslo jednotky uvedeno jako č. [Anonymizováno] namísto č. [Anonymizováno]. Podle žalobkyně se jednalo o písařskou chybu. Dále uvedla, že ačkoli Dohoda o ukončení správy a pronájmu apartmánu obsahuje údaj o pohledávce v jiné výši, v tomto řízení uplatňuje toliko pohledávku ve výši 176 124 Kč, uznanou samostatnou Dohodou o uznání dluhu. K pasivní legitimaci žalované žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], uvedená na dodacích listech fungovala výhradně jako účetně-fakturační partner žalované, avšak Dohoda o správě, jakož i Dohoda u ukončení a o uznání dluhu byly uzavřeny výhradně se žalovanou, která správu nemovitosti prováděla.

4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.

5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v návrhu na zahájení řízení, žalovaná konkludentně, když na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nereagovala), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena fikcí dne 17. 8. 2026.

6. Soud na základě předložených listinných důkazů učinil následující skutková tvrzení.

7. Nehlédnutím do obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že je jejím jediným jednatelem je [jméno FO], narozen [datum], s datem vzniku funkce 17. září 2018.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], soud zjistil že žalobkyně je výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno9. Z dodacích listů č. NAJEM00029FULL ze dne 20. 3. 2024 za období od 2/2024 v částce 33 389 Kč, č. NAJEM00052FULL ze dne 30. 3. 2025 za období od 3-12/2024 v částce 54 290 Kč, č. NAJEM00053FULL ze dne 30. 3. 2025 za období 1/2025 v částce 43 522 Kč, č. NAJEM00054FULL ze dne 30. 3. 2025 za období 2/2025 v částce 44 923 Kč,soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala společnosti [právnická osoba], jejímž jednatelem je [jméno FO], výše uvedené částky, které v souhrnu činí částku ve výši 176 124 Kč.10. Z e-mailové komunikace ze dnů 26. 4. 2025 a 5. 5. 2025 mezi jednatelem společnosti [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 26. 4. 2025 a 5. 5. 2025, soud zjistil, že jednatel společnosti [právnická osoba] a jednatel žalované, [jméno FO], žalobkyni zaslal vyúčtování pronájmů, uvedl, že žalovaná řeší své závazky, a požádal žalobkyni o návrh měsíčních plateb. Žalobkyně následně navrhla úhradu částky 176 124 Kč ve čtyřech splátkách po 44 031 Kč splatných vždy k 30. dni daného měsíce (30. 5., 30. 6., 30. 7., 30. 8.).11. Z Dohody o ukončení správy a pronájmu apartmánu ze dne 4. 7. 2025 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2024 Dohodu o správě soukromého apartmánu a ke dni 4. 7. 2025 ukončili svou obchodní spolupráci. V této dohodě byla uvedena pohledávka žalobkyně ve výši 192 016 Kč, kterou žalovaná uznala co do důvodu a výše.12. Z Dohody o uznání dluhu ze dne 4. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná uznala vůči žalobkyni dluh z titulu neuhrazeného vyúčtování pronájmu nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně ve výši 176 124 Kč za období od února 2024 do února 2025, a to co do důvodu i výše. Účastníci sjednali jeho úhradu v deseti měsíčních splátkách po 17 612,40 Kč, splatných vždy do 30. dne v měsíci, počínaje červencem 2025. Pro případ prodlení žalované se splátkou delšího než pět dnů sjednali jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 % z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení.13. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a smluvních pokut. Jednorázovou smluvní pokutu vyčíslila částkou 8 806 Kč a smluvní pokutu za prodlení za období od 1. 8. 2025 do 15. 3. 2026 částkou 39 998 Kč.14. Na základě uvedených skutečností soud učinil následující závěr u skutkovém stavu.15. Soud má za prokázané, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí jednotky č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Účastníci dne 23. 1. 2024 uzavřeli dohodu, na jejímž základě žalovaná zajišťovala správu a pronájem této jednotky, inkasovala nájemné od klientů a měla žalobkyni vyplácet výnos po odečtení sjednané provize a doložených nákladů. Za období od února 2024 do února 2025 vznikl žalobkyni nárok na vyplacení výnosů v celkové částce 176 124 Kč. Žalovaná tento dluh následně v dohodě o uznání dluhu ze dne 4. 7. 2025 uznala co do důvodu i výše a zavázala se jej hradit v deseti měsíčních splátkách po 17 612,40 Kč, vždy do 30. dne příslušného měsíce, počínaje červencem 2025. Téhož dne účastníci ukončili obchodní spolupráci. V dohodě o ukončení správy a pronájmu apartmánu je sice uvedena pohledávka ve výši 192 016 Kč, pro posouzení věci je však rozhodné následné výslovné uznání dluhu žalovanou. Nesprávné označení jednotky č. [Anonymizováno] v dohodě o uznání dluhu soud hodnotí jako písařskou chybu, neboť ze všech ostatních zjištění plyne, že předmětem správy byla jednotka č. [Anonymizováno] která je ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2026 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty v celkové výši 48 804 Kč. Tato smluvní pokuta sestávala z jednorázové smluvní pokuty ve výši 5 % z dlužné částky, tj. 8 806 Kč, a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení za období od 1. 8. 2025 do 15. 3. 2026, tj. 39 998 Kč. Žalovaná svou povinnost neuhradila ani po této výzvě.16. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.17. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.18. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.19. V projednávané věci žalovaná písemnou Dohodou o uznání dluhu ze dne 4. 7. 2025 uznala svůj dluh vůči žalobkyni z titulu neuhrazeného vyúčtování pronájmu nemovitosti ve výši 176 124 Kč, a to co do důvodu i výše. Současně se zavázala tento dluh uhradit v deseti měsíčních splátkách po 17 612,40 Kč, splatných vždy do 30. dne příslušného měsíce, počínaje červencem 2025. V důsledku tohoto uznání nastala zákonná domněnka existence dluhu v rozsahu uznání. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by uznaný dluh, případně jeho část, žalobkyni uhradila. Soud proto uzavřel, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 176 124 Kč je důvodný.20. Soud se dále zabýval nárokem na úhradu smluvní pokuty ze strany žalobkyně, a to zejména jeho výší. V dohodě o uznání dluhu účastníci sjednali pro případ prodlení žalované se splátkou delšího než pět dnů jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 % z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení. V dohodě byly sjednány shora uvedené splátky, přičemž splatnost první splátky byla sjednána ke dni 30. 7. 2025. Žalobkyně se žalovanou si sjednaly, že v případě prodlení delšího než 5 dní s úhradou splátky se stává celý dluh splatný, vzhledem k tomu, že žalovaná první splátku ve lhůtě neuhradila, k zesplatnění celého dluhu došlo po uplynutí lhůty 5 dnů ode dne splatnosti první splátky, tedy ke dni 4. 8. 2025. Ode dne 5. 8. 2025 je tak žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky a současně žalobkyni od tohoto dne vznikl nárok na úhradu jednorázové smluvní pokuty ve výši 5 % z dlužné částky, tedy z částky 176 124 Kč, jakož i smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně smluvní pokutu v předžalobní upomínce ke dni 15. 3. 2026 vyčíslila celkem částkou 48 804 Kč, sestávající z částky 8 806 Kč představující jednorázovou smluvní pokutu a z částky 39 998 Kč představující smluvní pokutu za prodlení, a to za období od 1. 8. 2025 do 15. 3. 2026. Výše 5 % smluvní pokuty odpovídá po zaokrouhlení částka 8 806 Kč (přesně 8 806,20 Kč) vyúčtovaná žalobkyní žalované v předžalobní upomínce, jakož i požadovaná žalobkyní v žalobě. Soud proto požadavku na úhradu smluvní pokuty ve výši 8 806 Kč vzhledem k absenci obranných tvrzení žalované vyhověl.21. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení kapitalizovanou žalobkyní na částku 39 998 Kč, soud dospěl k závěru, že tomuto nároku lze vyhovět pouze zčásti. Žalobkyně již v předžalobní upomínce ze dne 15. 3. 2026 vyčíslila uvedenou smluvní pokutu za prodlení za období od 1. 8. 2025 do 15. 3. 2026 uvedenou částkou 39 998 Kč. Na základě shora uvedeného je však zřejmé, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu uvedené smluvní pokuty až ode dne 5. 8. 2025, tedy po uplynutí 5 dnů po splatnosti první splátky. Tomuto odpovídá i žalobkyní požadavek uvedený žalobkyní v návrhu petitu žaloby, kde žalobkyně správně uvádí období od 5. 8. 2025 do 15. 3. 2026, avšak smluvní pokutu za toto období kapitalizuje opět na částku 39 998 Kč. Soud proto přistoupil k přepočtu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 176 124 Kč za každý den prodlení, a to v souladu s dohodou o uznání dluhu za období od 5. 8. 2025 do 15. 3. 2026. Sjednaná denní sazba činí přesně 176,124 Kč. Za období od 5. 8. 2025 do 15. 3. 2026 včetně jde o 223 dnů, tedy celkem o částku 39 276 Kč (176,124 × 223 = 39 275,652 Kč, po zaokrouhlení 39 276 Kč). V tomto rozsahu proto na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl (výrok I.).22. Ve zbývající částce požadované smluvní pokuty ve výši 722 Kč soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl (výrok II.).23. Soud rovněž vyhověl nároku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky ve smyslu § 1970 o. z., neboť bylo prokázáno, že se žalovaná dostala dne 5. 8. 2025 do prodlení s úhradou částky 176 124 Kč (výrok I.). Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla neúspěšná v částce 722 Kč z celkových uplatněných 224 928 Kč, což činí neúspěch menší než 1 %, tedy byla neúspěšná poměrně pouze v nepatrné části, a proto ji soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 998 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 224 928 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 224 928 Kč tj. 6 092,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Celkem náklady řízení činí po zaokrouhlení 44 100 Kč (výrok III.)25. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.