Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 976,26 Kč, s úrokem z prodlení z částky Kč 20 953 od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, z částky Kč 33 921,90 od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, z částky Kč 18 101,36 od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni [příjmení] 19 682, 52 s příslušenstvím a příslušenství z částky Kč 72 676,26 Kč převyšující příslušenství přiznané, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce Kč 23 709,35, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1.Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazení peněžních prostředků vzniklých nesplacením úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené s [právnická osoba], kdy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku Kč 30 000, kterou měl žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách po Kč 1 062 splácet. Úroková sazba byla stanovena na 14,90% ročně. Žalovaný z tohoto titulu dluží žalobkyni částku Kč 20 953,58 na jistině, úroky a smluvní pokutu 5 096,32. Dále byla uzavřena smlouva o úvěru na částku Kč 70 000 dne [datum], ze které zbývá uhradit jistinu, a to částku Kč 33 921,90, úroky a smluvní pokutu ve výši 7 761,41. Dne [datum] byla podepsána smlouva o kontokorentu [číslo] s možností čerpání limitu Kč 20 000. Z tohoto titulu dluží žalovaný částku Kč 18 101,36, smluvní úroku ve výši 19,90% ročně a smluvní pokutu ve výši 6 824,21.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně při sjednávání úvěru a zjišťování úvěru schopnosti žalovaného vycházela z jeho sdělení, ověření z rejstříků exekuce a insolvencí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi žalovaným a [právnická osoba] byly podepsány tři smlouvy o úvěru, prvá v roce 2017. Druhá v roce 2019 a třetí v roce 2020. Z výpisů z účtů žalované za období od [datum] do [datum] vyplývá, že zůstatek na účtu žalobce byl na počátku 15,32 a na konci 1 100,99. Od [datum] do [datum] byl počáteční zůstatek 175,37 a konečný 15,32. Další listiny, které by osvědčovaly úvěru schopnost žalovaného předloženy soudu nebyly.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: vzhledem k tomu, že podle názoru soudu žalobkyně dostatečně nezjišťovala bonitu žalovaného, neboť z výpisů z účtu za předchozí období, než byl prvý úvěr žalovanému poskytnut, v roce 2017 bylo zřejmé, že částky, které na účet přišly, byly v průběhu měsíce téměř bezezbytku vyčerpány. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl schopen udržet zůstatek na účtu vyšší než 1 100 Kč, zcela jistě nebyl chopen zaplatit měsíčně splátky vyšší než 1 000. Proto soud nemohl postupovat dle příslušných ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o úvěru (§ 2390 a násl.), neboť ta je ze zákona absolutně neplatná (§580 o.z.). Podle ust. § 9 z.č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či směnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí, posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelská úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází, umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelská úvěr, neplatná.
6. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvy podepsané účastníky neplatné, rozhodl o tom, že žalovaný je povinen vrátit nezaplacenou jistinu spolu s úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 23 709,35 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 707 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 658,78 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem náklady řízení Kč 40 878,20. Žalobkyně byla úspěšná v 79% a neúspěšná ve 21%, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 58%, což představuje částku Kč 23 709,35.