Výrok
I. Žaloba na uložení povinnosti žalovaným [právnická osoba]) zdržet se vypuzení žalobkyně z držby budovy č.p. [Anonymizováno]), která je součástí pozemku parc. [Anonymizováno], vše v k. ú. [právnická osoba], část obce [právnická osoba], obec [adresa], budova zapsaná na LV č. [hodnota], pro k. ú. [právnická osoba], domu č. p. [Anonymizováno] [adresa] se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek za žalobu [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala ochrany vlastnického práva a držby shora uvedených nemovitostí s odůvodněním, že je řádnou uživatelkou nebytových prostor v nemovitosti na adrese specifikované shora. Dále uvedla, že u Obvodního soudu pro [adresa] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení, v němž bylo na návrh žalovaného 1) nařízeno shora uvedenou nemovitost vyklidit, pro což se vede u žalovaného 3) exekuce pod sp. zn. [spisová značka]. K jejímu zahájeno došlo dne [datum]. Sporovala, že by okresní soud byl věcně příslušný k projednání žaloby na vyklizení nemovitostí. Žalovaní 1) a 2) se dle žalobkyně rovněž nemohou domáhat vyklizení nemovitosti, dokud nebyl odklizen užívací titul, resp. se nedomáhali určení neplatnosti užívacího titulu v insolvenčním řízení. Žalovaný 1) nemohl nemovitost ani zapsat do majetkové podstaty dlužníka [jméno FO] ani v rozsahu ideální ½, neboť do dnešního dne nebylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti smluv uzavřených dlužníkem [jméno FO] a jeho manželkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále žalobkyně namítala, že insolvenční soud v případech, které žalobkyně popisuje, nezveřejňuje svá rozhodnutí správně, resp. bez potřebných autentizačních náležitostí, čímž nenastaly účiny doručení písemností. Rovněž sporovala nedostatek aktivní věcné legitimace žalovaných.
2. Žalovaní 1) a 2) namítali překážku věci zahájené s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení by mělo být dle jejich názoru zastaveno.
3. Žalovaný 3) navrhl návrh zamítnout s odůvodněním, že k rušení držby žalobkyně nedochází svémocně, ale jedná se o předvídatelné jednání žalovaných v důsledku nevyklizení prostor žalobkyní dle pravomocného a vykonatelného exekučního titulu.
4. Podle § 177 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.
5. Podle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
6. Soud posoudil návrh žalobkyně a shledal, že není důvodný.
7. Soud podle § 177 o. s. ř. nenařizoval ve věci jednání ani nežádal zaplacení soudního poplatku, neboť by se jednalo o postup nehospodárný, když k rozhodnutí je lhůta 15 dní a v dané věci soud dospěl k závěru o zjevné bezúspěšnosti návrhu bez provádění dokazování.
8. Již na základě žalobních tvrzení soud dospěl k závěru, že není možné návrhu žalobkyně vyhovět. Tvrdí-li žalobkyně, že je rušena v držbě soudním exekutorem v rámci exekuce vedené dle rozsudku na vyklizení nemovitosti, je zřejmé, že k rušení držby nedochází ze strany žalovaných svémocně podle § 1003 občanského zákoníku svémocně. Naopak jedná se o dovolené a předvídané jednání žalovaných v případě, že žalobkyně svou povinnost vyklidit danou nemovitost nesplnila.
9. Na výše uvedeném závěru nemění ničeho ani polemika žalobkyně se správností a vykonatelností rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], navazující dle žalobkyně na chybně zveřejněná rozhodnutí insolvenčního soudu. Případné vady a námitky k postupu soudního exekutora či samotnému exekučnímu titulu může žalobkyně uplatnit v rámci exekučního řízení. Procesní instituty exekučního řízení pak nelze obcházet podáním žaloby na ochranu držby podle § 177 o. s. ř., neboť by se jednalo o nepřípustnou ingerenci do probíhající exekuce.
10. S ohledem na shora uvedené soud žalobu s ohledem na absenci znaku svémocného rušení držby jako zjevně nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. Pro úplnost soud uvádí, že žalobu ve věci sp. zn. [spisová značka] podala z datové schránky společnost [Anonymizováno]. a ve věci [spisová značka] společnost [právnická osoba] Byť se jedná o totožné návrhy, v obou řízeních jej podaly rozdílné osoby a nejde tak o překážku věci zahájené. Soud proto v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] jednal s žalobkyní uvedenou v záhlaví usnesení.
11. Soud návrh žalobkyně projednal, proto podle § 9 odst. 6 věty první zákona č. 549/1991 Sb. uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek za návrh podle položky 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí, jak je uvedeno ve výroku II. usnesení.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III., IV. a V. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, každému náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkon spočívající ve vyjádření k žalobě.