28 C 90/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody (ušlého výdělku spojeného s omezením osobní svobody žalobce vazbou) ve výši 497 575 Kč, způsobené mu v řízení sp. zn. 50 T 9/2016 u Krajského soudu v [adresa]. Žalobce uvedl, že dané trestní stíhání bylo zahájeno usnesením [právnická osoba], [adresa] vydala usnesení ze dne 21. 3. 2013, č. j. [Anonymizováno], a skončilo až Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Dne 26. 3. 2013 podal státní zástupce návrh, aby bylo podle § 68 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby z důvodů obsažených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Na základě podaného návrhu ze strany státního zástupce bylo Okresním soudem v [adresa] rozhodnuto usnesením ze dne 27. 3. 2013, č. j. 0 Nt 3151/2013–43, tak, že žalobce byl podle § 68 odst. 1 trestního řádu na podkladě údajné existence důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu vzat do vazby. Vazba byla započítávána ode dne 25. 3. 2013 – 06:05 hod. Dne 21. 6. 2013 podal žalobce žádost, aby státní zástupce postupem podle § 73b odst. 4 trestního řádu rozhodl, že důvod vazby uvedený v § 67 písm. b) trestního řádu v případě poškozeného nejpozději ke dni 25. 6. 2013 pominul a na tuto skutečnost navazující žádost, aby byl žalobce postupem podle § 71a trestního řádu z vazby propuštěn, neboť rovněž důvody vazby definované § 67 písm. a), c) trestního řádu nebyly v případě poškozeného dány. Uvedená žádost byla ještě doplněna pro případ, pokud by státní zástupce dospěl k závěru, že v rozhodné době byly v případě poškozeného dány důvody vazby definované obsahem § 67 písm. a) a c) trestního řádu a to tak, aby v souladu s § 73a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu byl žalobce případně propuštěn na svobodu za současného rozhodnutí o přijetí složení peněžité záruky ve výši maximálně 4 000 000 Kč, uložení zákazu vycestování do zahraničí, přijetí písemného slibu ve smyslu 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a postupem podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu vysloven dohled probačního úředníka. O žádosti poškozeného o propuštění z vazby bylo rozhodnuto ze strany státního zástupce usnesením ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. [Anonymizováno], tak, že žalobce byl propuštěn z vazby na svobodu. Toto rozhodnutí státního zástupce bylo ovšem podmíněno povinností poškozeného ke složení peněžité záruky na příslušný bankovní účet, tj. že byla složena finanční částka ve výši 4 000 000 Kč a současně podmíněno slibem poškozeného a uložením dohledu probačního úředníka a zákazem vycestování poškozeného do zahraničí. Žalobce tak rekapituluje, že byl na osobní svobodě omezen z důvodu nařízené vazby ode dne 25. 3. 2013 do dne 26. 6. 2013 – tj. 94 dní. Žalobce byl sice propuštěn z vazby na svobodu dne 26. 6. 2013, nicméně mu byla uložena omezení spočívající v zákazu vycestování z ČR, byl nařízen dohled probačního úředníka (byť byl dohled zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. 6 To 60/2014, i tak toto konkrétní omezení trvalo více než rok), žalobce předložil písemný slib a v neposlední řadě složil finanční částku ve výši 4 000 000 Kč. Státní zástupce tak fakticky aplikoval všechna omezení, která vůbec přicházela v úvahu. Přes skutečnost, že byl žalobce po téměř třech měsících propuštěn z vazby na svobodu, tak omezení nahrazující vazbu jej dále značným způsobem omezovala, neboť po dobu více jak roku byl nařízen dohled probačního úředníka a až do rozsudku Krajského soudu v [adresa], resp. usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 11. 12. 2020, byla stále účinná další omezení nahrazující vazbu poškozeného. Částka představující peněžitou záruku byla poškozenému vrácena až dne 14. 1. 2021. Žalobce byl v předmětném období zaměstnancem obchodní společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], PSČ [adresa], společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 16344. Z výše uvedeného je zřejmé, že pro zjištění průměrného výdělku žalobce ke dni 25. 3. 2013, tedy ode dne, kdy byl žalobce omezen na osobní svobodě, a tedy od tohoto data mu započal vznikat nárok na náhradu škody spočívající v podobě ušlého výdělku, je za rozhodné období třeba považovat IV. čtvrtletí roku 2012 a I. čtvrtletí roku 2013. Ve IV. čtvrtletí roku 2012 činil průměrný hodinový výdělek žalobce 914,66 Kč. V I. čtvrtletí roku 2013 činil průměrný hodinový výdělek žalobce 914,66 Kč. Žalobce byl v době nezákonného omezení osobní svobody v postavení zaměstnance a nebýt nezákonného omezení osobní svobody žalobce, vznikl by mu nárok vůči jeho zaměstnavateli na mzdu nebo na náhradu mzdy za státní svátek, který připadl na obvyklý pracovní den, v rozsahu 68 dnů. Žalobce vyzval dne 20. 11. 2024 žalovanou k úhradě částky 497 575 Kč v souvislosti s náhradou ušlého výdělku z důvodu nezákonného omezení osobní svobody, žalovaná však do dnešního dne na výzvu nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.

2. Žalovaná k věci uvedla, že v mezidobí od podání žaloby ukončila předběžné projednání nároku žalobce a tomuto uhradila žalovanou jistinu v plné výši.

3. Žalobce vzal dne 17. 9. 2025 žalobu částečně zpět, a to co do požadované jistiny ve výši 497 575 Kč s tím, že mu tato částka byla dne 14. 8. 2025 žalovanou na účet připsána. Úrok z prodlení přitom žalobce nadále požadoval ode dne 21. 5. 2025 do zaplacení.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Mezi účastníky byl průběh řízení, vedený pod sp. zn. 50 T 9/2016 u Krajského soudu v [adresa], nesporným, jakož i škoda vzniklá žalobci vazbou a skutečnost, že tato byla ze strany žalované co do žalované jistiny uhrazena.

6. Žádostí o náhradu škody ze dne 20. 11. 2024, způsobené v řízení sp. zn. 50 T 9/2016 u Krajského soudu v [adresa], žádal žalobce náhradu škody ve výši 497 575 Kč s tím, že tato odpovídá ušlému výdělku z důvodu omezení žalobce na osobní svobodě vazbou.

7. Žalovaná sdělila dne 22. 11. 2024 žalobci, že obdržela dne 20. 11. 2024 žádost o předběžné projednání nároku.

8. S ohledem na shora uvedené soud již další dokazování jako nadbytečné neprováděl.

9. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

10. Podle § 92 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

18. Dle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Dle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

23. Dle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

24. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy do částky co do částky 497 575 Kč výrokem I zastavil.

25. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce byl trestně stíhán v řízení vedeném pod sp. zn. 50 T 9/2016 u Krajského soudu v [adresa], které bylo skončeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022. S ohledem na to pak vznikla žalobci škoda, spočívající v ušlém výdělku žalobce po dobu omezení osobní svobody rozhodnutím o vazbě, jejíž výše byla rovněž mezi stranami nesporná a jako taková byla ze strany žalované uhrazena. Žalobce na to reagoval částečným zpětvzetím žaloby. Po částečném zpětvzetí žaloby tak zbývající předmět řízení představují pouze úroky z prodlení z žalovanou uznaného nároku. Vzhledem k tomu, že částečnou úhradou žalovaná de facto uznala nárok žalobce, rozhodl soud o přiznání úroků z prodlení z vyplacené částky, když žalovaná tento uhradila až po lhůtě k vypořádání nároku. Vzhledem k tomu, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody u žalované dne 20. 11. 2024, má rovněž právo na úrok z prodlení z uhrazené jistiny ode dne následujícího po marném uplynutí 6měsíční lhůty k vypořádání tohoto nároku u žalované, přičemž žalobce požadoval v žalobě úrok z prodlení od 21. 5. 2025. Soud proto výrokem II požadované úroky prodlení z oprávněně uplatněného nároku přiznal.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 022,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 497 575 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 300 Kč za sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 10 300 Kč za sepis zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 250 Kč ve výši 6 772,50 Kč. Požadovanou náhradu za úkon uplatnění náhrady škody u žalované soud žalobci nepřiznal dle výše citovaného § 31 odst. 4 OdpŠk.

27. O lhůtě k plnění ve vztahu k žalované bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

Odůvodnění

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2025, č. j. 28 C 90/2025-51 byla ve výroku II. žalované uložena povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ze žalované částky od 21.5.2025 do zaplacení.Ve shora uvedeném rozhodnutí došlo vlivem administrativního pochybení ke zjevné nesprávnosti v jeho vyhotovení tím, že ve výroku II. bylo uvedeno v části o zákonném úroku z prodlení „zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně“, namísto správně znějícího „zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně“. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 1. 1. 2025 byla repo sazba 4,00 %, tudíž zákonný úrok činí 12,00 % ročně, nikoli 15 %, jak bylo nesprávně uvedeno.Podle ust. § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.Podle ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.Jelikož došlo ke zjevné nesprávnosti, soud postupoval podle § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a tuto zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.