31 C 230/2017

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 18. 10. 2017 domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem: pozemek par. [číslo] o výměře 4636 m2, zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr; pozemek par. [číslo] o výměře 1658 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 874 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 1426 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 778 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 402 m2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek par. [číslo] o výměře 1466 m2, zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr a pozemek par. [číslo] o výměře 319 m2, ostatní komunikace, ostatní plocha, vše v kat. území [část obce], obec Praha, zapsaných na [list vlastnictví] [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen„ předmětné pozemky“) s tím, že je právním nástupce [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa] IČO: [číslo] (dále jen jako„ SVAZARM“). V roce 1990 v rámci transformace SVAZARMU schválil jeho mimořádný sjezd dne 24. 3. 1990„ Usnesení mimořádného sjezdu [anonymizováno] pro [anonymizováno] s [anonymizováno], konaného dne 24. března 1990 ve [obec]“ a„ Prozatímní stanovy STSČ“. Tyto podklady zakotvily stěžejní změny: 1) změnu názvu na [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], se sídlem [adresa] 2) přetvoření bývalých svazarmovských odborností na šestnáct samostatných federálních svazů zaměřených na příslušné sportovní a technické činnosti, které svým spojením tvořily žalobce - [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Po roce 1993 již zůstaly pouze dva svazy [příjmení] – svaz pro [anonymizováno] v [anonymizováno], z.s., [IČO], se sídlem [adresa] [IČO], se sídlem [adresa]. Podle stanov žalobce je tento řízen Prezídiem, které se skládá ze zástupců těchto dvou členů. Žalobci svědčilo na základě Hospodářské smlouvy z 29. 7. 1966, [číslo jednací] – SM [číslo] (dále jen„ hospodářská smlouva“), právo trvalého užívání pozemků v k.ú. [část obce]. Žalobce proto podal dne 29. 6. 2001 Ministerstvu financí žádost o vydání pozemků z majetku státu do jeho vlastnictví dle ust. § 879c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). V rámci žádosti o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví bylo požádáno o vydání pozemků, jež jsou předmětem této žaloby. Citované ustanovení ve spojení s ust. § 879d a § 879e obč. zák., stanoví, že právo trvalého užívání pozemku podle hospodářského zákoníku zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Z tohoto vyplývá, že k 1. 7. 2001 se stalo [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], které je tvořeno spolky [příjmení] – svaz [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], z. s. a [ulice] [anonymizováno] České republiky z. s., jako nástupce SVAZARMU vlastníkem pozemků. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem v tom, že je třeba narovnat stav zapsaný v katastru nemovitostí v souladu s právními předpisy, když v současné době je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných nemovitostí žalovaná.

2. Žalovaná ve svém podání z 16. 9. 2022 uvedla, že nárok žalobce zcela neuznává, neboť vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika, příslušný s nimi hospodařit je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to na základě zápisu o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu č.j. 906/70588/2008 z 29. 8. 2008. Žalovaná se bránila tím, že dle ust. § 879c obč. zák., od něhož žalobce odvozuje svůj nárok, stanovilo pro vznik vlastnického práva k pozemku tři podmínky, které musely být splněny kumulativně k rozhodnému datu, tj. ke dni 1. 7. 2000: existence práva trvalého užívání pozemku zřízeného ve prospěch osoby, která je vlastníkem budovy nebo stavby na pozemku, existence budov nebo staveb ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno a žádost o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví podaná ve lhůtě stanovené zákonem. Uvedené platilo i pro pozemek navazující na pozemek zastavěný, jestliže takový pozemek souvisel s provozem takové budovy nebo stavby. Předně žalovaná namítala, že žalobci nesvědčilo právo trvalého užívání předmětných pozemků a proto je bez splnění této podmínky vznik vlastnického práva dle § 879c obč. zák. vyloučen. Trvalým uživatelem nemovitostí označených v hospodářské smlouvě se stal dle žalobce jeho právní předchůdce - [ulice] výbor [anonymizováno] pro [anonymizováno] s [anonymizováno] v [obec a číslo], [ulice] [číslo] ale dle ustálené soudní judikatury platí, že právo trvalého užívání majetku nemohlo být předmětem převodu ani přechodu na jiný subjekt. S ohledem na uvedené je dle žalované vyloučeno, že by žalobci mohlo svědčit právo trvalého užívání k předmětným pozemkům, neboť právo trvalého užívání bylo zřízeno (tvrzenému) právnímu předchůdci žalobce a jeho přechod - ani univerzální sukcesí - není možný a žaloba tak není důvodná.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že pozemky, které jsou předmětem žaloby, vznikly z dílu pozemku č. kat. [číslo] zapsaného v býv. vložce [číslo] [katastrální uzemí] označeného písmenem„ c“ o výměře 13.486 m2, tak jak je označen v hospodářské smlouvě.

5. Z usnesení o mimořádném sjezdu SVAZARMU konaného dne 24. 3. 1990 ve [obec] soud zjistil, že byla schválena změna názvu organizace na [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] jako právního nástupce SVAZARMU. Členy sdružení se staly Československý [anonymizována dvě slova], Československý [anonymizováno], Československá společnost [anonymizováno], Československý [anonymizována dvě slova], Svaz [anonymizováno] Československa, Svaz [anonymizováno] Československa, Československý svaz [anonymizována dvě slova] republiky Československé, [anonymizováno] svaz, [anonymizováno] víceúčelových základních organizací, [anonymizováno] svaz pro [anonymizováno] v [anonymizováno], Svaz [anonymizováno] přípravy, Svaz [anonymizována dvě slova], Svaz [anonymizováno] v [anonymizováno], Vysokoškolský svaz [anonymizována dvě slova] a [ulice] [anonymizováno] ČSSR. Dále byly schváleny prozatímní stanovy [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]; ukončení činností všech orgánů ÚV SVAZARMU.

6. Z žádosti o změnu práva trvalého užívání vlastnictví podle § 879c a násl. občanského zákoníku soud zjistil, že žadatel [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] dne 29. 6. 2001 si podal žádost u Ministerstva financí o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví, když tvrdil, že mu svědčí právo trvalého užívání na základě hospodářské smlouvy ze dne 29. 7. 1966, č. j. Fin 3-SM [číslo].

7. Z hospodářské smlouvy ze dne 29. 7. 1966, č. j. Fin 3-SM [číslo] na čl. 13 vzal soud za prokázané, že strana odevzdávající – Československý stát zastoupený Obvodním národním výborem, finančním odborem v [obec a číslo] jakožto vlastník č. kat. [číslo] zapsaných v bývalé vložce [číslo] kat. území [část obce] v obvodě [obec a číslo] bezplatně odevzdává díl této parcely označený písmenem c) o výměře 13486 m2 uživateli – Ústřednímu výboru SVAZARMu.

8. Na zasedání prezidia [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] byly schváleny dne 13. 12. 95 již nové stanovy s tím, že nabývají účinnosti dnem jejich registrace u Ministerstva vnitra, jež změnu stanov vzal na vědomí dne 31. 1. 96. Z prozatímních stanov [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na čl. 43 soud zjistil, že bod čl. 8 bod a) je uvedeno, že majetek SVAZARMU přechází do vlastnictví nástupnické organizace, to je [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. V čl. 6 bod a) je uvedeno, že vrcholným orgánem sdružení je prezidium tvořené nejvyššími představiteli nebo zástupci jednotlivých svazů a republik. V čl. 3 je uvedeno, že svazy jsou v rámci [ulice] naprosto rovnoprávné, mají právní subjektivitu a ve své činnosti a organizačním uspořádáním se řídí vlastními stanovami.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 879c odst. 1 obč. zák. právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Podle odst. 4 téhož ustanovení pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

12. Podle § 879d obč. zák. osobou, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, se pro účely § 879c rozumí i bytové družstvo nebo sdružení občanů, které vzniklo anebo se považuje za vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, pokud na takovéto bytové družstvo, případně sdružení občanů přešlo právo trvalého užívání uvedené v § 879c odst. 1.

13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

14. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k pozemkům: pozemek par. [číslo] o výměře 4636 m2, zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr; pozemek par. [číslo] o výměře 1658 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 874 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 1426 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 778 m2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemek par. [číslo] o výměře 402 m2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek par. [číslo] o výměře 1466 m2, zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr a pozemek par. [číslo] o výměře 319 m2, ostatní komunikace, ostatní plocha, vše v kat. území [část obce], obec Praha, zapsaných na [list vlastnictví] [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], jež vznikly z dílu pozemku č. kat. [číslo] zapsaného v býv. vložce [číslo] [katastrální uzemí] označeného písmenem„ c“ o výměře 13.486 m2, tak jak je označen v hospodářské smlouvě.

15. Základním předpokladem pro vznik vlastnického práva žalobce k nemovitostem, jejichž vlastnické právo je předmětem této žaloby, jsou tři podmínky, které musely být splněny kumulativně k rozhodnému datu, tj. ke dni 1. července 2000: existence práva trvalého užívání pozemku zřízeného ve prospěch osoby, která je vlastníkem budovy nebo stavby na pozemku, existence budov nebo staveb ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno a žádost o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví podaná ve lhůtě stanovené zákonem. O splnění citovaných podmínek taktéž nebylo mezi účastníky sporu, avšak žalobce splnění prvé podmínky dokládal tím, že je právním nástupcem SVAZARMU, jemuž svědčilo z hospodářské smlouvy právo trvalého užívání těchto pozemků. Nicméně soud po provedeném dokazování a zejména s ohledem na ustálenou judikaturu dospěl k závěru, že žalobci právo trvalého užívání pozemků nesvědčí a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Hospodářskou smlouvou, ve které je Československý stát zastoupen Obvodním národním výborem, finančním odborem v [obec a číslo] odevzdává do trvalého užívání podle § 70 zák. č. 109/1964 Sb. a vyhlášky č. 94/1965 Sb. Ústřednímu výboru Svazu pro spolupráci s armádou v [obec a číslo], [ulice] [číslo] díl pozemku č. kat. [číslo] zapsaný v býv. vložce [číslo] [katastrální uzemí] označený písmenem„ c“ o výměře 13 486 m2. Trvalým uživatelem pozemku označeném v předmětné hospodářské smlouvě se tedy stal [ulice] [anonymizována dvě slova] pro spolupráci s [anonymizováno] v [obec a číslo], [ulice] [číslo]. Dle ustálené soudní judikatury platí, že právo trvalého užívání majetku (svou povahou nikoliv právo věcné) nemohlo být předmětem převodu ani přechodu na jiný subjekt (Srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2599/2003; usnesení z 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4250/2008; nebo usnesení z 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4201/2009). V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 633/2011 je pak konstatováno, že: právo trvalého užívání bylo nerozlučně spjato s existencí organizace, pro kterou bylo toto právo zřízeno, a proto v případě, kdy majetek a závazky zrušené organizace přecházejí jako celek na jinou organizaci, právo trvalého užívání na tuto novou organizaci nepřechází. Na podkladě hospodářské smlouvy svědčilo právo trvalého užívání sporných pozemků SVAZARMu, IČO: [číslo], avšak v rámci transformace SVAZARMu toto sdružení zaniklo a vzniklo sdružení nové, [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] z. s., [IČO], tj. zcela jiný subjekt s novým identifikačním číslem a novými (z počátku prozatímními stanovami), na nějž již právo trvalého užívání nepřešlo, a to přestože v usnesení z mimořádného sjezdu z 24. 3. 1990 je uvedeno, že se jedná toliko o změnu názvu organizace. Nicméně dle dalšího obsahu se podává, že ve skutečnosti šlo o vznik zcela snového sdružení, jak uvedeno výše, se zcela novým identifikačním číslem, novými stanovami a bylo schváleno ukončení činností všech orgánů Ústředního výboru a zároveň bylo rozhodnuto o novém vrcholném orgánu. S ohledem na uvedené, soud shledal, že u žalobce již není splněná prvá podmínka pro vznik vlastnického práva dle shora citovaných zákonných ustanovení, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a splnění dalších zákonem vyžadovaných podmínek se v rámci zásady hospodárnosti nezabýval.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce byl neúspěšný, proto je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast u nařízeného jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).