Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. 11 C 20/2014 (dále též „původní řízení“). Žalobce v žalobě shrnul průběh řízení. Uzavřel, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Dle žalobce se nejednalo o věc složitou. Žalobce nezavdal příčinu k průtahům.
2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedla, že nárok žalobce neuznává. Žalovaná činí nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil dotčený nárok. K projednání žádosti o odškodnění došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], tedy jeho žádosti plně vyhověla.
3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili.
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.
5. Z nesporných tvrzení účastníků a z potvrzení o podání příjmů ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil nárok na odškodnění dne [datum] a tato žádost byla vyřízena stanoviskem žalované dne [datum]. 2024.
6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
7. Z bankovního výpisu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že částka [částka] byla žalobci vyplacena dne [datum].
8. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Uherském [adresa] pod sp. zn. 11 C 20/2014 soud zjistil, že [Jméno žalobce].
9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
11. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
12. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.
13. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.
14. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne [datum], kdy došla žaloba žalobce v původním řízení k OS. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno v celém rozsahu. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 9 let a 6 měsíců.
15. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).
16. Řízení bylo složité. Bylo třeba posuzovat znalecké posudky několika znalců, včetně znaleckého posudku revizního. Žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Význam řízení byl zvýšený, neboť předmětem řízení o náhradu škody v důsledku pracovního úrazu. Orgány veřejné moci se dopustily několika relativně krátkých průtahů, byť s jedním v trvání dokonce 1 rok a dále se dopustily několika nekoncentrovaných úkonů a období nečinnosti. Soud I. stupně navíc ve věci vydal jeden nepřezkoumatelný rozsudek.
17. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.
18. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka]. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.
19. Soud shledal celkovou dobu původního řízení jako nikoli extrémně dlouhou vzhledem ke složitosti věci a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na [částka], přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na [částka]. Pokud tedy rozhodná doba původního řízení činila 9 let a 6 měsíců, činí základní částka za celou dobu původního řízení [částka].
20. Základní částku [částka] soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 30 %. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud částku zvýšil o 20 %. S ohledem na markantní pochybení orgánů veřejné moci navíc soud zvýšil základní částku o 10 %. Soud tak setrval na základní částce [částka] i po zohlednění uvedených kritérií.
21. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná plnila žalobci dne [datum] částku ve výši [částka]. Tato částka byla vyplacena v šestiměsíční lhůtě, a to ve smyslu § 14 a § 15 OdpŠk, neboť žádost o odškodnění byla žalované doručena dne [datum].
22. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť nárok žalobce byl již plně kompenzován v rámci předběžného projednání nároku žalovanou.
23. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla úspěšná v celém rozsahu, neboť vyřídila požadavek žalobce včas v šestiměsíční lhůtě, a to ve smyslu § 14 a § 15 OdpŠk, a navíc v plné výši. Přitom platí, že žalobce na výzvu soudu, zda s ohledem na plné uspokojení nároku na podané žalobě trvá, nijak nereagoval, tudíž další vedení řízení bylo z důvodu zavinění žalobce vedeno nadbytečně.
24. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon vyjádření se k žalobě. K tomu soud dodává, že nepřiznal náhradu za návrh na přerušení řízení, neboť tento byl nadbytečný s ohledem na skutečnost, že soud by řízení přerušil z úřední povinnosti. Také soud nepřiznal náhradu za dodání podkladů o platbě odškodnění žalobci ve výši [částka], neboť tento důkaz měl být součástí podání, jímž se žalovaná vyjadřovala k žalobě.