Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal částky [částka], se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladu na soudní řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky [částka]. Ve své žalobě tvrdil, že mu jeho advokát donesl dne [datum] do věznice [adresa] -[Anonymizováno] rádio [Anonymizováno] a dále sadu baterií [Anonymizováno]. Tyto žalobce neměl nikdy dostat. V této souvislosti žalobce zdůrazňoval, že opakovaně žádal o prověření stavu rádiového zařízení, avšak jeho žádosti byly ignorovány. Dále mu měl být do věznice zaslán balík s deodoranty, které mu rovněž neměly být vydány. Dne [datum] mu nebyl vydán telefon [jméno FO] s paměťovou kartou a 2x [jméno FO] kartou, resp. telefon [jméno FO] mu byl nakonec vydán jako nefunkční. Před převzetím telefonu přitom neměl žalobce možnost jej prověřit. Rovněž mu nebyla vydána 2x sluchátka. V neposlední řadě mu měl pan [jméno FO] poslat balík který byl proti jeho vůli a na jeho náklad odeslán zpět. Žalobce svoji škodu vyčíslil takto: rádio [Anonymizováno] [částka], sluchátka 2 x [částka], zaslání balíku zpět [částka], baterie [Anonymizováno] 2 x [částka], deodorant 2 x [částka].
2. Dále se žalobce domáhal náhrady následující újmy. Zaprvé, za nemožnost používat rádio od [datum] ve výši [částka] (celkem po dobu 65 dní, kdy žalobce požadoval za každý dne [částka]). Zadruhé, za snížení kvality života ve výši [částka]. Zatřetí, za nutnost kupovat totožné suroviny ve výši [částka]. Začtvrté, za nutnost koupit si telefon a nemožnost používat svůj vlastní ve výši [částka].
3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že sporuje vznik škody i existenci odpovědnostního titulu smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Konkrétně uvedla, že baterie [Anonymizováno] byly žalobci vydány. Stejně tak sluchátka, rádio [Anonymizováno], deodoranty. Pokud jde o náhradu škody v částce [částka] za vrácení balíku, v tomto případě vězeňská služba dle žalované postupovala v souladu s § 33 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb. Balík totiž obsahoval potraviny pro sportovce, výrobky obsahující líh a potraviny podléhající rychlé zkáze. K telefonu [Anonymizováno] [jméno FO] uvedla, že i tento byl vydán žalobci (společně se [jméno FO] a paměťovou kartou). Pokud si žalobce tyto věci odmítl převzít, je to zcela jeho problém.
4. Zdůrazňuje se, že soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce.[právnická osoba] tomu se uvádí, že ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Podáním doručením zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce omluvil a požádal o odročení. Uvedl přitom, že trpí vysokou teplotou, silnými bolestmi zad, kostrče a hlavy. Soud proto dne [datum] odročil jednání na [datum] a žalobce zároveň vyzval, nechť soudu sdělí, zdali se tohoto jednání bude moci zúčastnit, či zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána v jeho nepřítomnosti. Zároveň byl žalobce poučen o možnosti postupovat podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez jeho výslovného souhlasu. Přípisem doručeným soudu dne [datum] žalobce informoval o svém ošetření na [jméno FO] [jméno FO] 3. Dále soud informoval o tom, že má být v nemocnici s podezřením na přetrženou šlachu po nehodě. Výzvou ze dne [datum] byl žalobce soudem opětovně vyzván, aby uvedl, zda se nařízeného jednání dne [datum] zúčastní, či zda souhlasí s tím, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud jej zároveň poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 1 dne nevyjádří, soud bude vycházet z toho, že odročení nežádá a souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Tento přípis byl žalobci doručen do jeho datové schrány [datum] v 14:07 (a dále mu byl doručován na jeho email).6. Z relevantní právní úpravy plyne, že soud jednání odročí pouze, pokud obdrží včasnou a důvodnou omluvu (§ 101 odst. 3 a § 119 odst. 1 o. s. ř.). Otázku včasnosti a důvodnosti omluvy je nutné striktně posuzovat případ od případu, a to i s přihlédnutím k dosavadnímu chování účastníka v řízení. Pro důvodnost jednotlivých omluv neexistuje universální klíč, posouzení a zhodnocení je vždy věcí soudu a musí zohledňovat jednotlivé aspekty řešeného případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2839/2008). Podle ustálené judikatury soudů také nemoc účastníka řízení je důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2056/2000). Platí však, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených.7. V projednávané věci přitom má zdejší soud za to, že s ohledem na individuální okolnosti tohoto případu bylo namístě věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti žalobce postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud totiž k první omluvě žalobci vyšel vstříc a jednání odročil. Poté k opakovaným dotazům soudu žalobce nesdělil, zdali mu jeho zdravotní stav brání v účastni na soudním jednání. Soud přitom v ordinaci ošetřujícího lékaře ověřil, že žalobce je sice v pracovní neschopnosti, avšak rozhodnutí o pracovní neschopnosti bylo vydáno na výslovnou žádost žalobce. Žalobce se dále nedostavil na kontrolu dne [datum] a ani se neomluvil. Žalobce pak sice přípisem ze dne [datum] informoval soud o svých dalších zdravotních obtížích, avšak na další výzvu soudu nijak nereagoval. Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že ještě po doručení výzvy soudu žalobce komunikoval se zdejším soudem prostřednictvím veřejné datové sítě (konkrétně podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] v 23:11). Bylo by proto v příkrém rozporu s principem procesní ekonomie, kdyby soud nepostupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a neprojednal věc v jeho nepřítomnosti, když souhlas žalobce s takovýmto postupem byl nadto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládán.8. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.9. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované jako v projednávané věci svou žádostí doručenou žalované dne [datum]. Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum] s tím, že na tento nárok odmítla čehokoliv plnit.10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).11. Z potvrzení o převzetí věcí soud zjistil, že dne [datum] žalobce převzal následující věci: jedny chytré hodinky, jedna [jméno FO] [Anonymizováno], jedna [jméno FO] [Anonymizováno], jedny sluchátka, jeden svazek klíčů, jeden pásek kožený. Žalobce dále odmítl převzít mobilní telefon [jméno FO], 2 x [jméno FO] a 1 x paměťová karta.12. Ze seznamu osobních věcí soud zjistil, že žalobce dne [datum] převzal jeden radiopřijímač [Anonymizováno], kabel a dva deodoranty. Žalobce převzal veškeré osobní věci uvedené a popsané v potvrzení o převzetí věcí a prohlásil, že nemá vůči věznici žádné pohledávky. Toto prohlášení stvrdil svým podpisem dne [datum].13. Ze záznamu odborného zaměstnance soud zjistil, že [datum] byl proveden pohovor s žalobcem s tím, že v rámci tohoto pohovoru byl vysvětlen žalobci postup při výdeji balíku a byl seznámen s platnou legislativou. Z tohoto záznamu rovněž vyplývá, že žalobci nebylo předáno 19 ks proteinové tyčinky, 1 proteinová kaše, 1x otevřené kakao a 5 lihových fixů.14. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.16. Žalobce se domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši [částka]. Soud nepřehlédl, že žalobce ve svých podáních opakovaně vyčísloval svoji škodu celkem na částku [částka] (tj. [částka] škoda spojené s rádiem [Anonymizováno], 2 x [částka] škoda spojená se sluchátky, [částka] škoda spojená s vrácením balíku, 2 x [částka] škoda spojená s bateriemi [Anonymizováno], 2 x [částka] škoda spojení s deodoranty a [částka] škoda spojená s telefonem [jméno FO]). V návrhu petitu rozsudku však opakovaně uváděl, že se domáhá náhrady škody pouze ve výši [částka] (a nemajetkové újmy ve výši [částka]). Soud nicméně žalobce nevyzýval k odstranění vad žaloby, neboť se zcela zjevně jedná o nepochybnou chybu v psaní, resp. počtech. Jinými slovy řečeno, za situace, kdy žalobce jasně a pregnantně vyčíslil své dílčí nároky, jejichž součet je [částka] (a nikoliv [částka] jak mylně uvádí žalobce), soud neměl pochybnosti o tom, čeho se žalobce domáhá a nevyzýval jej proto dále k odstranění vad (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 Odo 157/2003).17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (resp. nezákonným rozhodnutím) a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).18. Žalobce svoji škodu spojoval s nesprávným úředním postupem vězeňské služby, která mu neměla vydat shora vypočtené věci, resp. vrátit na jeho náklady příslušný balík. Jak ovšem vyplynulo z provedeného dokazování, věci žalobcem zmiňované mu byly řádně vráceny.19. Žalobce rovněž poukazoval na nedodržování postupů stanovenými právními předpisy ze strany vězeňské služby (dle žalobce vězeňská služba jednala zejména v rozporu s vyhláškou č. 345/1999 Sb.). Platí sice, že podle okolností může být nedodržování právních předpisů ze strany vazební věznice kvalifikováno jako nesprávný úřední postup (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4133/2019), nicméně to není případ projednávané věci. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že vězeňská služba postupovala v souladu s vyhláškou č. 345/1999 Sb. a zákonem č. 169/1999 Sb. Vězeňská služba vrátila věci vypočtené v příslušném předpise (viz § 33 vyhlášky č. 345/1999 Sb. a § 24 zákona č. 169/1999 Sb), resp. bez kontroly nevydala žalobci radiopřijímač (viz § 4 vyhlášky č. 345/1999 Sb.). Žalobce sice tvrdil, že o vydání tohoto radiopřijímače žádal, avšak soudu nenabídl žádné důkazy.20. Dlužno poznamenat, že žalobce se na jednání dne [datum] nedostavil, čímž se dobrovolně zbavil možnosti, aby jej soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce rovněž oslyšel výzvu soudu ze dne [datum], aby předložil jím navržené listinné důkazy. Bylo přitom povinností žalobce, aby tvrdil a prokazoval naplnění shora zmiňovaných podmínek vyžadovaných OdpŠk. Za této situace soud nemá prokázáno, že by žalobci vznikla jím tvrzená škoda ve výši [částka].21. Soud rovněž nemá za prokázané, že by žalobci vznikla nemajetková újma ve výši [částka]. Jednak žalobce tuto újmu specifikoval toliko vágně, tj. v žalobě absentují elementární tvrzení, k jejichž doplnění soud nemohl žalobce s ohledem na jeho absenci na nařízeném jednání vést postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Dále pak tato tvrzená újma nebyla ničím prokázána. Je přitom povinností žalobce tvrdit a prokazovat újmu, přičemž ne každá újma je odškodnitelná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3849/2014, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1292/2019).22. Ze shora uvedených důvodů proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.24. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí [částka] za každý úkon.25. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.26. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.