Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 826,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 72 826,06 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, částku ve výši 3 600 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 595,60 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1.10.2024 po žalované domáhala zaplacení částky 72 826,06 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 4. 11. 2020 uzavřena smlouva o podnájmu osobního motorového vozidla č. [hodnota]. Předmětem byl nájem vozidla [Anonymizováno], RZ: [SPZ]. Žalovaná měla hradit měsíčně nájemné ve výši 12 990 Kč a DPH. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, vozidlo bylo předáno žalované dne 4. 12. 2020. Jelikož žalovaná nehradila nájemné řádně a včas, došlo dne 6. 1. 2022 k odstoupení od smlouvy, kdy k vrácení vozidla došlo dne 21. 1. 2022. Žalovaná neuhradila nájemné za období 1. 1. 2022 – 21. 1. 2022 v celkové výši 10 647,55 Kč (faktura [Anonymizováno]). Dále bylo fakturováno za poškození vozidla 8 558,45 Kč (faktura [Anonymizováno], splatnost 3. 2. 2023). Dále bylo fakturováno za náklady na vyčištění vozidla 6 050 Kč (faktura [Anonymizováno] splatnost 8. 2. 2022). Povolený nájezd byl překročen o 4053 km, při sazbě 9,70 Kč/km + DPH celkem fakturováno 47 570,06 Kč (faktura [Anonymizováno], splatnost 8. 2. 2022). Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávek 3 600 Kč (3 x 1 200 Kč). Předžalobní výzva byla zaslaná dne 26. 10. 2023.
2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 25. 11. 2024 učinila nesporným, že si vozidlo půjčila, že vozidlo přebíral a vracel pan [jméno FO]. Podle žalované bylo vozidlo vráceno v únoru 2022 a veškeré platby doplaceny.
3. Soud rozhodl o žalobě při jednání, přičemž věc projednal věc v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně, jakož i její zástupce se z jednání omluvili, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila.
4. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné vozidlo si žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala a po nějaké době mu jej vrátila.
5. Spor se vedl o to, zda žalovaná uhradila žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci částky, které jí byly fakturovány, neboť samotný věcný důvod fakturace žalovaná ani v jednom případě nečinila sporným.
6. Z nesporných skutečností a provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
7. Žalovaná uzavřela s [právnická osoba] dne 4. 11. 2020 smlouvu o podnájmu vozidla [adresa] s měsíčním nájemným 12 990 Kč bez DPH (zjištěno ze Smlouvy o podnájmu vozidla č. [hodnota]). K předání vozidla RZ: [SPZ] došlo dne 4. 12. 2020 a k vrácení dne 21. 1. 2022, stav tachometru při předání vozidla: 18 290 km, při vrácení vozidla: 44 968 km (zjištěno z protokolu o předání vozu a protokolu u vrácení vozu). [právnická osoba]. žalované fakturovala částku 10 647,55 Kč za pronájem vozu v období 1. 1. 2022 do 21. 1. 2022, částku 47 570,06 Kč za nadměrné najeté kilometry, částku 6 050 Kč za čištění vozu, částku 8 558,45 Kč za demontáž a montáž kol, brzdové kotouče, sadu předních brzd. Destiček, brzdové obložení zadní (zjištěno z faktur [právnická osoba]). [právnická osoba] odstoupila dopisem ze dne 6. 1. 2022 od smlouvy č. [hodnota] z důvodu prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než 15 dnů (zjištění z odstoupení ze dne 6. 1. 2021). [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli dne 10. 10. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy ze dne 10. 10. 2023). Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 26. 10. 2023 (zjištěno z oznámení ze dne 26. 10. 2023). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26. 10. 2023 (zjištěno z výzvy ze dne 26. 10. 2023 a podacího lístku ze dne 26. 10. 2023).
8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.
9. Podle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
10. Podle § 2324 o.z. zaplatí nájemce nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku; je-li však nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce.
11. Podle § 2325 odst. 1 o.z. udržuje nájemce dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 11. 2020 platně uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku. Podle této smlouvy se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované sjednané vozidlo a žalovaná se zavázala platit jí za to měsíční nájemné 112 990 Kč bez DPH. V nájemném byl zahrnut povolený nájezd 1666 km/měsíc. Soud dospěl dále k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 10. 10. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, tudíž na místo [právnická osoba] coby věřitele nastoupila žalobkyně. Bylo nesporné, že [právnická osoba] žalované předmětné vozidlo poskytla a rovněž bylo nesporné jeho vrácení. Žalovaná nečinila sporným věcný důvod fakturace, který ostatně vyplývá ze smlouvy (pokud jde o překročení km za měsíc), případně z VOP [právnická osoba] (pokud jde o ostatní požadované položky – poškození, čištění). Bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyní požadované částky již uhradila, jak namítala ve vyjádření k žalobě. Žalovaná se nařízeného jednání nezúčastnila a netvrdila a neprokázala, zda, kdy a jakým konkrétním způsobem došlo k zániku či částečnému zániku nároku žalobkyně. Soud proto vyšel z prokázaného tvrzení žalobkyně, že částky požadované na dlužném nájemném a na dalších souvisejících nákladech na údržbu vozu a jeho uvedení do stavu po obvyklém užívání žalované byly ze strany [právnická osoba] vyfakturovány, přičemž žalovaná neprokázala, že by již tyto částky žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci uhradila. S ohledem na platné postoupení pohledávek je žalobkyně oprávněna domáhat se dluhu žalované u soudu.
13. Žalobkyně se proto důvodně po žalované domáhá úhrady žalovaných částek a soud tak žalobě co do požadovaných jistin vyhověl. Žalobkyně má právo i na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 x 1 200 Kč, odůvodněné § 513 o.z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předmětem smluvního vztahu mezi účastníky byly služby poskytnutá ze strany právního předchůdce žalobkyně s tím, že žalovaná svému závazku nedostála, za služby žalobkyni nezaplatila a ta se tak důvodně musela svých nároků domáhat u soudu.
14. Žalobkyně má současně právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši podle § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, který požadovala až ode dne následujícího po splatnosti nejmladší faktury, tedy od 4. 2. 2023. Soud proto žalobkyni přiznal i předmětný úrok z prodlení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 914 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby po 4 020 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, sepis žaloby) ve smyslu § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, a náhrady za 21% DPH. Celkově má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 595,60 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.