45 C 172/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 174 587,66 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 9. 2021, č.j. MSP48/2019ODKAROZ/30, které jako ústřední orgán státní správy uložilo žalobci – znalecké kanceláři pokutu ve výši 150 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který ministr spravedlnosti zamítl rozhodnutím ze dne 18. 3. 2022, č.j. MSP1/2022OINSSRTZ/4. Žalobce následně podal správní žalobu, o níž Městský soud v Praze rozhodl dne 10. 9. 2024 rozsudkem č.j. 3 A 64/202272 tak, že rozhodnutí ministra zrušil, čímž podle žalobce došlo k potvrzení nesprávnosti postupu žalované. Žalobce dále uvedl, že pokutu uloženou nezákonným rozhodnutím uhradil dne 21. 4. 2022 a po zrušení rozhodnutí mu byla částka 150 000 Kč vrácena až dne 16. 10. 2024. Z toho dovozoval vznik prvního dílčího nároku, a to škody představované úrokem z prodlení ve výši 53 799,66 Kč z neoprávněně zadržované částky za dobu od 21. 4. 2022 do 16. 10. 2024, vypočteným podle základní úrokové sazby ČNB navýšené o 8 procentních bodů. Druhým dílčím nárokem je náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 120 788 Kč, které musel vynaložit v rámci správního a následného soudního řízení, přičemž žalobce předložil soupis jednotlivých právních úkonů i faktur. Celkovou škodu tak žalobce vyčíslil částkou 174 587,66 Kč. Žalobce uvedl, že svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalované dne 28. 11. 2024, což bylo následně potvrzeno sdělením žalované ze dne 29. 11. 2024. Po výzvě žalované ze dne 17. 12. 2024 žalobce své podání doplnil dne 8. 1. 2025. Žalovaná však o uplatněném nároku v zákonné šestiměsíční lhůtě nerozhodla, lhůta tak marně uplynula dne 28. 5. 2025. S ohledem na shora uvedené požadoval žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným pouze to, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 174 587,66 Kč u Ministerstva spravedlnosti dne 28. 11. 2024. Uvedla, že předmětný nárok nelze věcně posoudit, neboť není možné získat a prostudovat relevantní spisové podklady – konkrétně spis Městského soudu v Praze vedený pod sp.zn.

3 A 64/2022 ani správní spis Ministerstva spravedlnosti vedený pod sp.zn. MSP48/2019ODKAROZ. Tyto spisy se podle žalované nacházejí u Nejvyššího správního soudu v řízení vedeném pod sp.zn.

4 As 204/2024, pročež nebylo možné provést jejich zapůjčení ani po opakované snaze příslušného odboru. Z tohoto důvodu žalovaná učinila sporným celý skutkový základ tvrzený žalobcem, tedy jak samotný vznik škody, tak i příčinnou souvislost mezi tvrzeným nezákonným postupem správního orgánu a tvrzenou majetkovou újmou. Žalovaná uzavřela, že žaloba je nedůvodná a měla by být v plném rozsahu zamítnuta, přičemž současně požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.3. Z uplatnění nároku ze dne 28. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce u ministerstva předběžně uplatnil nárok v totožné výši jako v podané žalobě.4. Z potvrzení o přijetí podání ze dne 29. 11. 2024 bylo zjištěno, že ministerstvo převzalo podání žalobce v rámci předběžného projednání nároku.

5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 12. 2024 byl žalobce informován o přijetí jeho podání žalovanou.

6. Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024 bylo zjištěno, že soudní spis 3 A 64/2022 nebyl ministerstvu zapůjčen, neboť byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu spolu s kasační stížností.

7. Ze sdělení ministerstva ze dne 16. 9. 2025 právnímu zástupci žalobce bylo zjištěno, že věc nemohla být věcně projednána z důvodu nepřístupnosti spisu u správního orgánu.

8. Z rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 9. 2021 č. j. MSP-48/2019-ODKA-ROZ/30 bylo zjištěno, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 150 000 Kč.

9. Z rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 18. 3. 2022 č. j. MSP-1/2022-OINS-SRZT/4 bylo zjištěno, že rozklad proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut.

10. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 3 A 64/2022–72 ze dne 10. 9. 2024 bylo zjištěno, že rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, přičemž ve věci bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení.

11. Z doplnění podání žalobce ze dne 6. 1. 2020 / 8. 1. 2025 vyplynulo, že žalobce reagoval na výzvu ministerstva v rámci předběžného projednání nároku a požadované údaje doplnil.

12. Ze sdělení ze dne 6. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobce zaslal ministerstvu kopii velkého technického průkazu.

13. Z potvrzení o konzultacích ze dnů 7. 1. 2021, 2. 3. 2021, 5. 3. 2021, 8. 3. 2021 a 23. 9. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vykonával ve věci porady a konzultace.

14. Z jednotlivých faktur, v řízení provedených, soud zjistil skutečnosti, které pro přehlednost shrnuje v následující tabulce:DatumFaktura čísloÚkon (zkrácený popis)Vyúčtováno7. 12. 2020202112167Jednání s klientem (MMHK – přestupkové řízení)1:00 / 2 300 Kč16. 12. 2020202112167Nahlížení do spisu0:30 / 1 150 Kč10. 12. 2020202112167Sepsání právního dokumentu – 2× oznámení o převzetí zastoupení0:45 / 1 725 Kč4. 1. 2021212110012Jednání u správního orgánu (MMHK)1:00 / 2 300 Kč7. 1. 2021212110012Nahlížení do spisu + osobní jednání (MMHK)— (součást 4:30 / 10 350 Kč)25. 1. 2021212110012Jednání na MMHK + příprava na jednání—7. 1. 2021212110012MS ČR – přestupkové řízení, konzultace s klientem2:00 / 4 600 Kč28. 1. 2021212110012Nahlížení do stížnostního a přestupkového spisu0:30 / 1 150 Kč28. 1. 2021212110012Účtovaná ztráta času – cesta na MSp3:30 / 1 750 Kč3. 2. 2021212110249Oznámení správnímu orgánu o využití práva vyjádřit se k novým podkladům0:30 / 1 150 Kč4. 2. 2021212110249Nahlížení do spisu0:30 / 1 150 Kč11. 2. 2021212110249Porada nad vyjádřením se k podkladům0:30 / 1 150 Kč11. 2. 2021212110249Sepsání vyjádření se k podkladům rozhodnutí2:00 / 4 600 Kč25. 2. 2021212110249Studium rozhodnutí MMHK + zpráva klientovi0:30 / 1 150 Kč23. 2. 2021212110249Žádost o prodloužení lhůty / doplnění podkladů (MSp)1:30 / 3 450 Kč26. 2. 2021212110249Právní rozbor – přenositelnost ZP na Slovensko1:30 / 3 450 Kč22. 2. 2022112220241Studium rozhodnutí ministra (MSP73/2021ODKAROZ/3)1:00 / 2 300 Kč2. 2. 2022112220241Vyjádření se k podkladům rozhodnutí0:15 / 575 Kč2. 3. 2021212110386Porada s klientem (přestupkové řízení + znalecká činnost)1:00 / 2 300 Kč2. 3. 2021212110386Stanovisko k přenositelnosti ZP, finalizace, porada0:45 / 1 725 Kč2. 3. 2021212110386Ostatní / fakturovatelné1:15 / 2 875 Kč5. 3. 2021212110386Porada + vyjádření k podkladům (I. část)3:00 / 6 900 Kč5. 3. 2021212110386Vyjádření – II. část1:00 / 2 300 Kč8. 3. 2021212110386Ostatní / fakturovatelné (porada, doplnění)2:30 / 5 750 Kč8. 3. 2021212110386Revize a konzultace k vyjádření + návrh dokazování2:00 / 4 600 Kč10. 3. 2021212110386Přípis – označení profesního sdružení0:30 / 1 150 Kč12. 3. 2021212110386Vyjádření k podkladům – doplnění1:00 / 2 300 Kč23. 3. 2021212110386Rozklad proti zamítnutí návrhu na jednání2:00 / 4 600 Kč14. 9. 2021212111556Studium rozhodnutí MSP, příprava argumentace2:00 / 4 600 Kč23. 9. 2021212111556Jednání s klientem0:30 / 1 150 Kč30. 9. 2021212111556Studium rozhodnutí a sepis rozkladu4:30 / 10 350 Kč29. 9. 2021212111556Email/telefonická komunikace0:30 / 1 150 Kč30. 3. 2022112221728Studium rozhodnutí ministra + sdělení klientovi3:00 / 6 900 Kč11. 5. 2022112221728Příprava žaloby (žalobní body)3:00 / 6 900 Kč23. 5. 2022112221728Sepsání a podání správní žaloby4:00 / 9 200 Kč11. 9. 2024242111911Studium rozsudku MS Praha 3 A 64/2022 + zpráva klientovi3:00 / 7 800 Kč15. Ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 8. 1. 2025 bylo zjištěno, že správní spis bude možné poskytnout až po jeho navrácení z Nejvyššího správního soudu.16. Z doplnění žalobce ze dne 8. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobce reagoval na výzvu ministerstva k doplnění tvrzení.17. Ze spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 3 A 64/2022 bylo zjištěno následující: Dne 23. 5. 2022 byla ve věci podána žaloba proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 9. 9. 2021, kterým byla žalobci uložena pokuta 150 000 Kč. Následný rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí byl poté dne 18. 3. 2022 zamítnut. Rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 3 A 64/2022–72 ze dne 10. 9. 2024 bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, přičemž ve věci bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení. V rámci poučení byl žalobce poučen o možnosti podat proti rozhodnutí kasační stížnost. Rozhodnutí nabylo právní moci 11. 9. 2024. Následně bylo žádáno o vrácení spisu Ministerstvem spravedlnosti s tím, že je plánováno podat ve věci kasační stížnost. Tato byla následně 8. 10. 2024 skutečně ve věci podána.18. Ze soupisu úkonů právního zástupce žalobce soud nezjistil žádné nové skutečnosti nad rámec již uvedeného ve shora uvedené tabulce.19. Soud neprováděl důkaz kopií velkého technického průkazu vozidla SPZ: [SPZ], protože žalobce v daném případě uplatnil náklady na cestovné formou paušální částky, respektive formou zmeškaného času, nikoliv cestovného jako takového.20. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.21. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.22. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").23. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.24. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.25. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.26. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.27. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.28. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.29. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.30. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.31. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.32. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností mezi účastníky soud zjistil, že žalobci byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti uložena pokuta ve výši 150 000 Kč, rozklad proti tomuto rozhodnutí byl rozhodnutím ministra spravedlnosti zamítnut. Uvedené rozhodnutí ministra bylo následně zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Jedná se tak z pohledu ODŠZ o nezákonné rozhodnutí. Současně bylo prokázáno, že v navazujícím řízení byla dne 8. 10. 2024 podána kasační stížnost, a řízení tak dosud pravomocně neskončilo. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody u žalované dne 28. 11. 2024, následně jej k výzvám žalované doplňoval. Předběžné projednání nároku nebylo možné věcně dokončit z důvodu nepřístupnosti správního spisu, který byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu v rámci řízení o kasační stížnosti. Žalobci byly během řízení účtovány četné úkony právní služby, zahrnující porady, konzultace, studium spisu, přípravu podání a časové položky, přičemž tyto úkony byly účtovány převážně na základě hodinové odměny. Zároveň bylo zjištěno, že tyto náklady byly vynaloženy v rámci správního řízení a řízení před správním soudem, tedy v řízeních, v nichž měl žalobce možnost uplatnit nárok na jejich náhradu přímo, a v nichž bylo o náhradě nákladů již rozhodováno.33. S ohledem na shora uvedené nelze než uzavřít, že žaloba je nedůvodná. Žalobce vymezil škodu jako částku odpovídající úrokům z prodlení z částky 150 000 Kč za dobu, po kterou nemohl plnění z uložené pokuty využívat jinak. Svůj nárok formuloval dostatečně určitě, neboť je patrné, jaké skutkové okolnosti tvrdí i jaký právní následek z nich dovozuje. Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce považuje za škodu výhradně částku vypočtenou jako úrok z prodlení. Neuplatňuje žádný jiný druh majetkové újmy (např. úroky z úvěru třetí osobě) ani neuvádí jiný mechanismus jejího vzniku. V tomto směru tedy není žádná skutková nejasnost, kterou by bylo třeba odstraňovat prostřednictvím poučení podle § 118a o. s. ř. – žalobce zcela jednoznačně tvrdí, že škodou má být právě úrok z prodlení a soud nemá pochybnost o charakteru ani vymezení tohoto nároku. Takto koncipovaný nárok však nemůže obstát jako škoda ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. 28 Cdo 4659/2009, 30 Cdo 3987/2017 a 28 Cdo 3210/2012) úrok z prodlení není škodou, neboť nevzniká v důsledku výkonu veřejné moci, ale z povahy věci souvisí s majetkovou dispozicí samotného dlužníka. Jde o sankční institut soukromého práva, nikoli o újmu, jejíž vznik by mohl být přičítán státu v režimu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Případná náhrada úroku v tomto režimu přichází v úvahu jen tehdy, pokud by poškozený tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí ušel konkrétní a reálně očekávatelný výnos (např. úročení peněžních prostředků na bankovním účtu či jiná investice), který by za pravidelného běhu věcí skutečně vznikl. Takový úrok by pak byl škodou, která žalobci vznikla v důsledku nevyužití peněžních prostředků. Žalobce však žádné takové skutkové okolnosti neuvedl. Neuvádí, že by měl finanční prostředky uložené na úročeném účtu, neoznačuje žádný konkrétní finanční produkt, nenavrhuje důkazy o existenci investičního záměru, neuvádí očekávaný výnos ani nepopisuje, jakým způsobem mu měl být zmařen. Jeho tvrzení spočívá výlučně v tom, že částka byla po určitou dobu zadržována a že z ní lze vypočíst úrok z prodlení podle zákonné sazby. Takový výpočet však není tvrzením o vzniku škody, ale pouhou konstrukcí založenou na normativní úrokové sazbě, která se v režimu náhrady škody neuplatní. Jelikož žalobce tvrzenou škodu vymezuje výlučně jako „úrok z prodlení“, který podle judikatury Nejvyššího soudu nemůže být škodou odškodnitelnou v režimu zákona č. 82/1998 Sb., a současně netvrdí žádné další skutečnosti, které by mohly založit škodu ve formě ušlého zisku, není zde dán prostor pro postup podle § 118a o. s. ř. Soud proto tento dílčí nárok zamítl ve výroku ad. I. jako nepřípustný, aniž by bylo třeba doplňovat jeho skutkový základ.34. K nároku na náhradu nákladů právního zastoupení soud uvádí, že podle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. lze tyto náklady odškodnit pouze tehdy, jestliže je poškozený nemohl uplatnit v řízení, v němž vznikly. Tento nárok má proto v režimu odpovědnosti státu povahu zcela subsidiární. V projednávané věci však byly náklady, jejichž náhradu žalobce požadoval, vynaloženy v rámci správního řízení a následného soudního řízení vedeného proti rozhodnutí ministra spravedlnosti. Právě v těchto řízeních měl žalobce možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů přímo. V řízení před správním soudem bylo dokonce o náhradě nákladů řízení již rozhodnuto. Za této situace nelze náhradu týchž nákladů požadovat po státu prostřednictvím žaloby na náhradu škody. Soud dále zdůrazňuje, že náhradu těchto nákladů neumožňuje přiznat ani časové hledisko. Ze zjištění učiněných ze soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 64/2022 vyplynulo, že po zrušení správního rozhodnutí byla ve věci dne 8. 10. 2024 podána kasační stížnost a řízení nadále probíhá u Nejvyššího správního soudu. Jestliže řízení, v němž byly náklady vynaloženy, dosud pravomocně neskončilo, nelze o jejich náhradě uvažovat ani z hlediska vzniku škody, ani z hlediska její výše. Proto i kdyby byly tvrzené náklady jinak důvodné, byl by tento nárok v projednávané věci přinejmenším předčasný. Pro úplnost soud dodává, že ani způsob vyúčtování předložených nákladů neodpovídá právní úpravě, kterou je soud při posuzování náhrady škody vázán. Náhrada škody spočívající v nákladech na právní služby se určuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ten stanoví odměnu za jednotlivé tarifní úkony, nikoli náhradu podle smluvní hodinové odměny sjednané mezi advokátem a klientem. Ačkoliv si účastník řízení může sjednat s advokátem jakýkoliv typ odměny, vůči státu lze nahradit pouze náklady, které mají oporu v advokátním tarifu a které jsou současně nutné a účelné. Předložené vyúčtování je založeno převážně na časových položkách a činnostech, které advokátní tarif jako samostatné úkony nepřipouští, a ani z tohoto důvodu by nemohly být v rámci náhrady přiznány. Soud by se v daném případě věnoval posouzení účelnosti jednotlivých úkonů a přiznal by v daném případě jen část z nich. Ze všech uvedených důvodů soud uzavírá, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení není důvodný a žalobu proto i v tomto rozsahu zamítl.35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (v návaznosti na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku č.j. 28 Cdo 2638/2025-615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 10.2.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů v celkové výši 1 350,- Kč.