Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 920 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 220 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen "ZOPV"). Žalovaný, coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, RZ: [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [IBAN] (dále pouze „vozidlo“), neměl k vozidlu od 20. 6. 2023 do 4. 12. 2023 (celkem 168 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv bylo vozidlo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni za každý den částku 65 Kč, celkem tedy 10 920 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč s datem splatnosti 9. 4. 2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože mu dne 27. 5. 2021 byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas. Souhlas žalovaného vyplývá podle § 101 odst. 4 o. s. ř. z toho, že se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.Z provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu shodný s obsahem žaloby, tedy že žalovaný byl v období od 20. 6. 2023 do 4. 12. 2023 provozovatelem i vlastníkem vozidla, na které nebylo po dobu 168 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované (k tomu Informace z registru silničních vozidel a přípis [právnická osoba] [adresa] ze dne 23. 9. 2024). Dne 9. 2. 2024 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 11 220 Kč za provozování vozidla v období od 20. 6. 2023 do 4. 12. 2023 bez sjednaného pojištění odpovědnosti, a to ve lhůtě 60 dnů s tím, že v této částce jsou zahrnuty i náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč (k tomu výzva k úhradě ze dne 25. 1. 2024). Dne 3. 5. 2024 mu byla zaslána upomínka na zaplacení dlužného příspěvku (k tomu upomínka z toho dne). Předžalobní upomínka na zaplacení dlužné částky mu byla zaslána dne 27. 5. 2024 (k tomu předžalobní upomínka z toho dne).Podle § 1 odst. 2 ZOPV nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, (odst. 1), může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (odst. 2).Podle § 4 odst. 1 ZOPV jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři Česká kancelář pojistitelů – dle ust. § 1 odst. 1 písm. b) ZOPV] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.Podle § 4 odst. 3 ZOPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.Podle § 4 odst. 4 ZOPV je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.Podle § 4 odst. 5 ZOPV výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 ZOPV stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný neměl na své vozidlo v období od 20. 6. 2023 do 4. 12. 2023, tedy po dobu 168 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti, vznikla mu tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit příspěvek žalobkyni, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby, která odpovídá druhu vozidla, dle shora uvedené vyhlášky, tedy 10 920 Kč. V souvislosti s mimosoudním uplatněním práva pak žalobkyni vznikl nárok i na poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaný netvrdil, že částku uhradil, soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 220 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, žalobkyně má dle ustanovení § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá výši úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 220 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uskutečněných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.