Výrok
I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni měřicí zařízení (plynoměr) typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota], které je umístěno na adrese odběrného místa [adresa] v místě spotřeby (EIC) č. [Anonymizováno], za účasti pověřeného zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 591 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Předmětem řízení je uložení povinnosti žalovanému vydat plynoměr. Žalobkyně je provozovatelkou distribuční soustavy plynu v souladu se zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Právní předchůdkyně žalovaného [jméno FO] byla odběratelkou zemního plynu na adrese odběrného místa [adresa]. [jméno FO] bylo na adrese odběrného místa, v místě spotřeby č. [Anonymizováno], osazeno měřicí zařízení (plynoměr) typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota]. Distribuce plynu byla ukončena ke dni 21. 9. 2021. [jméno FO] zemřela, žalovaný je jejím dědicem a vlastníkem nemovitosti, v níž se plynoměr nachází. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 2. 6. 2025 vyzvala ke zpřístupnění měřidla v jeho vlastnictví. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím bez nařízení. Žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaný tak, že se nevyjádřil na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).Z provedených listinných důkazů a tvrzení žalobkyně dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.Žalobkyně osadila žalované dne 30. 8. 2017 na odběrné místo [adresa] plynoměr typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota], resp. vyměnila původní plynoměr za nový (k tomu příloha č. 2 ze dne 5. 9. 2017smlouvy o připojení k distribuční soustavě). Distribuce byla ukončena ke dni 21. 9. 2021(k tomu klientská karta s přílohami). Žalobkyně se neúspěšně pokusila o demontáž měřidla ve dnech 15. 9. 2021 a 2. 11. 2021 (k tomu protokoly z těchto dnů). [jméno FO] ani Společenství vlastníků budov č. p. [Anonymizováno] a čp. [adresa] – [Anonymizováno] nereagovaly na žádosti o zpřístupnění měřidla ze dnů 13. 10. 2021. Žalobkyně zjistila, že paní [jméno FO] zemřela dne 21. 2. 2021 a vlastnictví bytu s odběrným místem přešlo na jediného dědice – žalovaného (k tomu sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 7. 2023 a výpis z katastru nemovitostí ze dne 5. 8. 2025). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvy ke zpřístupnění měřidla (výzvy ze dnů 26. 2. 2024 a 2. 6. 2025 a podací archy ze dnů 28. 2. 2024 a 2. 6. 2025), na které žalovaný nereagoval.Po právní stránce soud posoudil věc podle § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona, podle něhož zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný neumožnil žalobkyni přístup k plynoměru, který nainstalovala do odběrného místa, jehož je vlastníkem, a následně chtěla odebrat po ukončení smluvního vztahu s právní předchůdkyní žalovaného a dodávek zemního plynu. Žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající mu z citovaného ustanovení energetického zákona, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 591 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 100 Kč ve výši 1 491 Kč.