46 C 184/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 24 577,83 Kč s příslušenstvím. Svou žalobou zdůvodnila tím, že s žalovanou dne 1. 2. 2021 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím svých pracovníků, kteří posuzují příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší splátky, která může být schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím kreditní karty. Sjednaný úvěrový rámec činil 52 000 Kč. Výše měsíční splátky činila 4 % z aktuální dlužné částky, splátka byla splatná k 20. dni v měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěru načerpala částku ve výši 70 044,30 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 61 789 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně proto vyučila svého práva dle čl. 7.1. úvěrové smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 20. 5. 2024. Téhož dne vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná však úvěr přes výzvu ani předžalobní výzvu nesplatila, žalobkyni proto nezbylo, než se svým nárokem obrátit na soud. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 22 639,77 Kč, poplatků ve výši 243 Kč, poplatků za pojištění ve výši 87 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 608,06 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně současně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 3 509,27 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 639,77 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 827,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 577,83 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná v rámci svého vyjádření připustila, že za žalovanou dluh má, nicméně nesouhlasila s jeho výší. Dále sdělila, že v roce 2021 činil její příjem 20 000 Kč a výdaje domácnosti cca 7 000 Kč. V roce 2023 při uzavírání dodatku činil její příjem 19 000 Kč a výdaje domácnosti zhruba 6 000 Kč. Vedle žalovaného úvěru měla úvěrů vícero, a to už v době, kdy uzavírala smlouvu s žalobkyní. Dostala se do situace, kdy nebyla s to úvěry splácet a neměla peníze ani na nájem. Ze strany žalobkyně se jí nikdo nedotazoval na to, zda má nějaké dluhy natož v jaké výši.

3. Z úvěrové smlouvy [Anonymizováno] plus číslo [hodnota] ze dne 1. 2. 2021 Plyne, že žalovaná ke své osobě uvedla, že bydlí ve vlastním domě či bytě, má střední vzdělání, je důchodkyní s měsíčním příjmem 20 000 Kč, kdy v prohlášení je uvedeno, že podpisem smlouvy žádá o plnění ze smlouvy o úvěru z karty a výslovně žádá o zahájeno plnění ze smlouvy o úvěru z karty před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy o úvěru z karty, prohlašuje, že se seznámila a rozumí všem ustanovením, která se týkají uvedených finančních služeb a má dostatečné zdroje na zaplacení všech svých dluhů, včetně dluhů z uvedené smlouvy o úvěru z karty, kdy nedílnou součástí smlouvy jsou i úvěrové podmínky. Potvrzuje, že všechny tyto převzala, seznámila se s nimi, rozumí jim a souhlasí s tím, že budou závazné. Současně podpisem potvrzuje převzetí sazebníku poplatků a odměn a pravidel programu odměn pro Klubcard, kreditní kartu Premium plus a projevuje souhlas s nimi být vázána. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba činila 26,28 %, měsíční úroková sazba pak 2,19 %. Výše úvěrového rámce byla sjednána na částku 15 000 Kč, RPSN činilo 40,6 %, taktéž byl sjednán balíček pojištění jistota s měsíční úhradou pojištění 29 Kč. V případě opoždění se splátkami je úvěrující oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a náhrady za pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, a úrok z prodlení. Součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky.

4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 1. 2. 2021 plyne, že zdrojem příjmu žalované je důchod ve výši 20 000 Kč s měsíčními výdaji domácnosti ve výši 7 000 Kč. K rodinnému stavu je uvedeno druh/družka a je zřejmé, že byly provedeny lustrace. Konkrétně pak byl z registru zjištěno, že žalovaná nemá záznam v NRKI a SOLUSue. Bylo provedeno ověření na Ministerstvu vnitra a insolvenční rejstřík. Současně je zde záznam o pěti japonských půjčkách s uvedením OK. Potvrzení samotné bylo vystaveno 26. 8. 2024 oddělením řízení rizik žalobkyně.

5. Z úvěrové zprávy - NRKI ve všech rubrikách nejsou o žalované zjištěny žádné údaje.

6. Z dodatku k úvěrové smlouvě [Anonymizováno] ze dne 5. 11. 2023 plyne, že došlo ke změně úvěrového rámce v podobě zvýšení na částku 52 000 Kč. Klient podpisem dodatku potvrzuje, že byly využity pro posouzení schopnosti klienta splácet úvěr údaje spočívající ve zjištění zdroje příjmů, kdy žalovaná uvedla, že je důchodkyní, je rozvedená nemá děti, její čistý příjem činí 19 000 Kč a výdaje domácnosti 6 000 Kč.

7. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 20. 5. 2024 plyne, že v důsledku prodlení s úhradou závazků žalované žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Žalobkyně současně žalovanou vyzvala, aby dlužnou částku ve výši 26 572,07 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy uhradila.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2024 plyne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě aktuální dlužné částky 26 878,99 Kč, nejpozději do 13. 6. 2024. Tato výzva byla žalované zaslána dne 7. 6. 2024, jak je patrno z poštovního podacího archu.

9. Z výpisu čerpání splátek a úhrad je patrné, že žalovaná celkem vyčerpala částku 70 044,30 Kč a uhradila celkem 61 789 Kč.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, když žalobkyně se k jednání nedostavila a vzdala se tak dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění a prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, zejména poté, co byl uzavřen dodatek, kterým byl cca 3,5násobně zvýšen úvěrový rámec.

11. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů:Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 588 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2399 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o.z., pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 2. 2021 dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně uzavřela smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 o.z.). Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 15 000 Kč, které se zavázala žalobkyni ve splátkách ve výši 4 % z aktuálně čerpané částky. Dodatkem ke smlouvě došlo ke zvýšení úvěrového rámce na částku 52 000 Kč při jinak nezměněných podmínkách. Žalovaná zpočátku úvěr platila, avšak dostala se do prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení dlužné částky včetně vyčísleného příslušenství.

14. Soud se z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda banka/žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o.z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

16. Soud na základě provedeného dokazování nepovažuje plnění zákonné povinnosti zjišťovat úvěruschopnost žalované za řádně splněnou. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalované o výši jejího důchodu a o nákladech domácnosti, které od sebe odečetla. Z provedeného dokazování nevyplynulo, zda žalovaná zjišťovala, zda má žalovaná další závazky, když žalovaná tvrdí, že na toto se žalobkyně nedotazovala. V tomto směru však tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalobkyni. Soud by žalobkyni o jejích povinnostech při jednání poučil, avšak žalobkyně se z jednání omluvila a dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř. se tak vzdala. Žalobkyně se reálnými výdaji žalované (skutečné náklady na bydlení, stravu, ošacení, dopravu, hygienu, náklady spojenými se zdravotním stavem apod.) se však vůbec nezabývala a vyšla toliko ze sdělení výše důchodu, výše nákladů domácnosti a zcela nedostatečné ověření platnosti průkazu totožnosti, lustrací ISIR, NRKI a SOLUS. Výše nákladů na domácnost zjištěná žalovanou se reálně ani nepřibližuje skutečné výši nákladů na život jednotlivce v místě a čase obvyklých. Zde má soud za to, že v rámci hodnocení úvěruschopnosti je namístě vycházet z údajů, které se alespoň přibližují skutečné realitě. Jen těžko si totiž představit, že by v roce 2021 existoval jedinec, jehož životní náklady na bydlení a uspokojování všech ostatních, byť pouze elementárních, potřeb by činily toliko 7 000 Kč. Co se týká zjišťování úvěruschopnosti žalované, v době uzavření dodatku ke smlouvě dne 5. 11. 2023, žalobkyně dle spisu pouze zjistila výši příjmu 19 000 Kč a výši výdajů domácnosti v částce 6 000 Kč, ničeho dalšího nebylo zjištěno. Žalobkyně tak poskytla úvěrový rámec, který činí 2,5násobek měsíčního příjmu žalované a 3,5násobek původní výše úvěrového rámce bez patřičného šetření, kdy vyšla ještě z nižších příjmů a výdajů žalované, bez reflexe k reálné výši výdajů či dokonce dalších dluhů žalované. V této souvislosti má soud za to, že v případě revolvingového úvěru je třeba (vedle výše uvedeného) zkoumat nejen to, zda žalovaný bude mít na úhradu splátek, ale je třeba přihlížet i k tomu, zda je s to vůbec kdy uhradit úvěr celý, nota bene činí-li RPSN 40 %. Z uvedeného má soud za to, že zkoumání úvěruschopnosti bylo učiněno jen formálně, nikoliv řádně a s požadovanou pečlivostí tak, aby odpovídalo smyslu a účelu zákona.

17. Lze tak uzavřít, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné především zkoumat, zda dlužník v měsíčním saldu např. na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované.

18. Pokud tedy byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích, v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o.z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ze smlouvy ze dne 1. 2. 2021 ve znění jejího dodatku ze dne 5. 11. 2023, které žalobkyně poskytla žalované, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované. Žalobkyně žalované poskytla plnění v částce 70 044,30 Kč, žalovaná však poskytla plnění ve výši 61 789 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tedy činí částku 8 255,30 Kč, kterou je žalovaná povinna žalované uhradit.

20. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní je neplatný, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jejích aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak žalované uložil, aby tuto částku žalobkyni zaplatila, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem I tohoto rozsudku. Soud ve výroku I. s ohledem na možnosti žalované a její finanční situaci rozhodl o povinnosti uhradit dluh ve splátkách s tím, že v případě, že se žalovaná opozdí byť jen s jedinou splátkou, stane se splatným celý zbytek dluhu.

21. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalované vrátit pouze jistinu, soud výrokem II. zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení, nároku na náhradu nákladů na vymáhání, pojištění, poplatků a smluvních pokut.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, náklady jí však nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno.