Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

46 C 271/2023

Soud: Obvodní soud pro Prahu 2Datum rozhodnutí: 29. 5. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 2Č. j.: 46 C 271/2023-40Soudkyně: Mgr. Lucie KuchaříkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 9. 2024Předmět řízení: o zaplacení 44 307,22 Kč s příslušenstvím
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (22) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 44 307,22 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 44 307,22 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 307,22 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se shora nadepsanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 44 307,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 1. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., [Anonymizováno]: [IČO] (dále jen „banka“), s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota], která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník produktů. Žalovanému byl nejdříve poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který si následně žalovaný navýšil na 50 000 Kč. Úvěr mohl žalovaný čerpat prostřednictvím své kreditní karty. Vyčerpaný úvěr byl úročen smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve výši minimální splátky z čerpaných prostředků. Zároveň se žalovaný zavázal uhradit bance veškeré poplatky a náklady. Žalovaný nehradil své závazky vůči bance řádně a včas, a proto banka dopisem ze dne 19. 7. 2022 zesplatnila celou dlužnou částku. Před podáním žaloby uhradil žalovaná dne 28. 3. 2023 částku ve výši 2 000 Kč, dne 5. 5. 2023 částku ve výši 2 000 Kč, dne 31. 5. 2023 částku ve výši 2 000 Kč a dne 20. 7. 2023 částku ve výši 2 000 Kč. Tyto platby žalobkyně započítala na příslušenství. Žalovaná částka tak sestává z jistiny úvěrového rámce ve výši 44 307,22 Kč, dále smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 44 307,22 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 307,22 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Banka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 převedla dluh za žalovaným na společnost I-Xon a. s., která pohledávku za žalovaným následně převedla na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, ale žalovaný nad platby uvedené shora neuhradil ničeho.

2. Podáním ze dne 23. 1. 2024 žalobkyně doplnila svou žalobu tak, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala banka na základě informací od spotřebitele a nahlédnutím do databází. Banka vycházela z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota]. Žalovaný sdělil, že má čistý příjem 78 000 Kč/měsíčně, a že splácí jiné úvěry splátkou ve výši 15 000 Kč měsíčně. V databázích pak banka nedohledala žádné informace, které by jí vedly k závěru, že žalovaný nebude schopen úvěrový rámec splácet.

3. Podáním ze dne 8. 2. 2024 žalobkyně doplnila svou žalobu tak, že výše minimální splátky byla vždy žalovanému oznámena prostřednictvím daného měsíčního výpisu. K čerpání finančních prostředků docházelo postupně, přičemž žalovaný mohl čerpat finanční prostředky až do úvěrového limitu 50 000 Kč. K převzetí kreditní karty došlo ve lhůtě 14 dnů od uzavření úvěrové smlouvy, tj. nejpozději ke dni 17. 1. 2019. V tento den došlo k čerpání úvěru žalovaným. Poslední splátku eviduje původní věřitel dne 1. 3. 2022. Ničeho dalšího žalovaný původnímu věřiteli neuhradil. Žalobkyně si je jistá, že její právní předchůdce, tj. banka, nijak nepochybil. Jistina ve výši 44 307, 22 Kč vyplývá z výpisu z účtu. Poplatky ve výši 1 796 Kč žalovaný uhradil před podáním žaloba, z toho důvodu nejsou zahrnuty v žalobním návrhu, stejně tak jako kapitalizovaný úrok ve výši 4 483,50 Kč za období od 16. 3. 2022 do 15. 7. 2022. Zákonný úrok z prodlení pak žalobkyně požaduje ode dne 12. 11. 2022, jelikož tento den následuje po dni, ke kterému jsou vyčísleny pohledávky v příloze č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní.

5. Žalobkyně se omluvila z jednání dne 29. 5. 2024, čímž se vzdala poučení podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) stran prověření úvěruschopnosti žalovaného. Vyhodnocení nutnosti účasti je vždy věcí samotného účastníka, soud nemůže avizovat, zda je v zájmu jedné ze stran se jednání účastnit či nikoliv. Pro konání jednání účast žalobkyně nutná nebyla, na což byla v předvolání vyrozuměna, neboť soud může jednat v nepřítomnosti účastníka. Navíc žalobkyně souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2023, z oznámení o právním zastoupení a výzev k úhradě dluhu ze dne 23. 1. 2023, ze seznamu odeslaných předžalobních výzev a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba]., ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [Anonymizováno] [právnická osoba]. ze dne 7. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty za postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2022, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2022, ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno]. ze dne 29. 8. 2018, včetně seznamu postoupení pohledávek, a z přehledu o podání vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně - společnosti [právnická osoba]. za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota] byla postoupena na [Anonymizováno]., která jí následně postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty[Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby banky, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z četného prohlášení klienta ze dne 11. 1. 2019, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 11. 1. 2019, z kopie pasu žalovaného, z kopie dokladu o platnosti povolení k pobytu, z návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu ze dne 29. 7. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze souhrnného a mimořádného výpisu pohybu na účtu za období ledna 2000 až prosince 2022, z prohlášení o okamžité splatnosti závazku ze dne 21. 7. 2022 a přehledu podacích čísel k zaslání prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu soud zjistil, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, dosáhl vysokoškolského vzdělání a je zaměstnána na pozici střední/vyšší manažer u [Anonymizováno] od ledna 2017, obor činnosti doprava. Čistý měsíční příjem činí 78 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů 15 000 Kč, limit kreditní karty 200 000 Kč a limit kontokorentů 50 000 Kč. Banka poskytla žalovanému dne 11. 1. 2019 úvěrový limit ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit v 12měsíčních splátkách v různé výši spolu s úrokem z úvěru ve výši 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu ve výši 199 Kč. Dle smlouvy měl tak žalovaný celkově uhradit 24 986,92 Kč, přičemž RPSN činilo 54,81 %. Následně dne 29. 7. 2019 banka zvedla žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 12měsíčních splátkách v různé výši spolu s úrokem z úvěru ve výši 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu ve výši 199 Kč. Dle smlouvy měl tak žalovaný celkově uhradit 58 885,29 Kč, přičemž RPSN činilo 37,53 %. Žalovaný uhradil v období od 17. 1. 2019 do 15. 7. 2022 splátky v celkové výši 235 498,41 Kč, přičemž čerpal od banky peněžní prostředky ve výši 237 806,96 Kč a na poplatcích za správu karty, úrocích a poplatcích za upomínání byla žalovanému ztržená částka 48 314,17 Kč. Dne 19. 7. 2022 banka v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění dluhu pro prodlení s úhradami na straně žalované.

8. Z protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta od banky a z dopisu [právnická osoba]. ze dne 27. 11. 2022 a ze dne 23. 1.2024 soud zjistil, že banka před poskytnutím úvěru žalovanému provedla k osobě žalovaného lustraci v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, kontrolu interního black listu a vyhodnocení externích úvěrových registrů BRKI/NRKI, SOLUS a CBL s výsledkem bez negativních záznamů. Schvalovací proces byl pro úvěr ve výši 20 000 Kč. Dále bylo vycházeno z deklarované výše příjmu ze strany žalovaného 78 000 Kč. Banka vzala v potaz regionální náklady ve výši 8 554 Kč, sumu měsíčních splátek jiného úvěru žalovaného ve výši 15 000 Kč/měsíčně, interní měsíční splátky klienta ve výši 27 465 Kč. Limit všech interních úvěrů klienta v době nápočtu nabídky ve výši 501 513,92 Kč. Příjem klienta v době nápočtu nabídky ve výši 86 972,49 Kč. Banka uzavřela, že žalovaný je schopna úvěr ve výši 20 000 Kč splácet dne 3. 1. 2019.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Banka poskytla žalovanému nejprve úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a následně úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který žalovaný spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,99 % p.a. a poplatky zavázal splácela. Banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného dne 3. 1. 2019 tudíž před podáním návrhu na uzavření naříkané smlouvy, když úvěruschopnost byla zkoumána dne 3. 1. 2019 a návrh byl žalovaným podán dne 11. 1. 2019. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno pouze z tvrzení žalované o výši jeho příjmu a lustrací v registrech, přičemž zdejšímu soudu není zřejmé, k jaké žádosti o úvěr byly tyto údaje sděleny, když k prověřování úvěruschopnosti žalovaného došlo před podáním návrhu k uzavření smlouvy v naříkaném řízení. Z tvrzení a podkladů dodaných žalobkyní tak vyplývá, že úvěruschopnost nebyla u žalovaného pro naříkanou smlouvu uzavřenou dne 11. 1. 2019 zkoumána. Stejně tak nebyla zkoumána ani u návrhu na zvýšení úvěrového rámce z 20 000 Kč na 50 000Kč. Celkově žalovaný uhradil částku 243 498,41 Kč, tj. dle výpisu z účtu banky částku ve výši 235 498,41 Kč, dne 28. 3. 2023 částku ve výši 2 000 Kč, dne 5. 5. 2023 částku ve výši 2 000 Kč, dne 31. 5. 2023 částku ve výši 2 000 Kč a dne 20. 7. 2023 částku ve výši 2 000 Kč.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru neplatná absolutně (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru) a soud posuzuje z úřední povinnosti dodržování práva zajišťující ochranu spotřebitele. Absolutní neplatnost je třeba dovodit proti převažujícímu principu v příslušných ustanoveních o. z.

14. Žalobkyně v řízení dostatečně konkrétně netvrdila, že by řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného pro naříkaný úvěrový rámce, že by prověřila jeho majetkové poměry, jaké byly skutečné příjmy a jaké byly skutečné výdaje žalovaného, ani jakým způsobem je zjistila a jak ověřila správnost těchto zjištění. Bez těchto tvrzení nelze posoudit, zda banka jako poskytovatel před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací.

15. Banka před poskytnutím úvěru v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle tvrzení žalobkyně prověřila osobu žalovaného dne 3. 1. 2019, tedy před tím, než vůbec byl podán návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota] ze dne 11. 1. 2019. Není tak zřejmé, zda banka vůbec prověřovala úvěruschopnost žalovaného k tomuto úvěru, nebo k jinému úvěru, který žalovaný v té době dle zjištění banky měl a splácel na ně minimálně částku 15 000 Kč/měsíčně, přičemž dle interních zjištění banky to jen u ní bylo 27 465 Kč/měsíčně. I tak banka prověřila úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a kontrolou veřejných databází. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že se žalobkyně (resp. banka) spolehla pouze na výši příjmu, která byla žalovaným deklarována ve výši 78 000 Kč, a to bez jakéhokoliv ověření. Rovněž nebyly žádným způsobem zkoumány výdaje žalovaného a jeho životní náklady, nebylo zkoumáno, zda žalovaný skutečně žije u rodičů, nebo v nájmu, jaké jsou jeho měsíční výdaje na energie, jídlo, ošacení atd., nelze pouze odkázat bez dalšího na regionální náklady ve výši 8 554 Kč. Banka se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o měsíční splátce jiných úvěrů 15 000 Kč a limitu kontokorentů 50 000 Kč a ani toto tvrzení žádným způsobem neověřila. Tvrzení žalovaného nebyla podpořena žádnými doklady. Žalovaný byl pouze lustrována v bankovních a nebankovních systémech, čímž banka nedostála svým povinnostem.

16. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů tak nevyplývá, že by žalobkyně, resp. banka, s odbornou péčí zjistila a následně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a zkoumala tak úvěruschopnost, což je nezbytné v každém jednotlivém případě.

17. K jednání soudu dne 29. 5. 2024 se žalobkyně nedostavila. Soud při jednání hodlal žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., doplněním tvrzení a označením dalších důkazů prokázala, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalobce zkoumala, z jakých konkrétních podkladů vyšla, zda a jakým způsobem jí žalovaný skutečnosti jím uváděné osvědčil, tak aby bylo tvrzeno a prokázáno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost s odbornou péčí ke smlouvě o úvěru, která je předmětem tohoto řízení. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti a není tak zřejmé, že banka poskytla úvěr bez důvodných pochybností o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit žalobkyni pouze částku, kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. jistinu úvěru.

18. Žalovaný od banky čerpal na základě naříkané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 237 806,96 Kč, přičemž jí již uhradila částku 243 498,41 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o. z., nijak neobohatil, a to ani po zohlednění zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 12. 11. 2022, tj. z částky 2 308,55 Kč [235 498,41 Kč (celkové úhrady) - 237 806,96 Kč (celkové čerpání)] do 28. 3. 2023, kdy žalovaný uhradil žalobkyni 2 000 Kč (129,97 Kč) a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 308,55 Kč [2 308,55 Kč – 2 000 Kč] od 29. 3. 2023, do 5. 5. 2023, kdy žalovaný žalobkyni uhradil další 2 000 Kč (4,81 Kč). Pro úplnost soud dodává, že platbu ze dne 28. 3. 2023 započetl na jistinu celou dle § 1932 odst. 2 o. z., neboť náklady uváděné žalobkyní, na které platby započetla, nemohly vzniknout, když naříkaná smlouva je absolutně neplatná. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého v řízení zcela úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací