Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozhodnutí vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr) typu A015N, výrobního čísla 13074207, které je umístěno na adrese odběrného místa [adresa], Česká republika v místě spotřeby (EIC) č.: [Anonymizováno], a to za účasti pověřeného zástupce žalobkyně.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 627 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Předmětem řízení je uložení povinnosti žalované vydat plynoměr typu A015N výrobního čísla 13074207 (dále jen „plynoměr“), které je umístěno v místě spotřeby č. 27ZG100Z0093701Y a na adrese odběrného místa [adresa], který byl v místě spotřeby namontován na základě smlouvy o dodávce a odběru zemního plynu ze dne 17. 2. 2009.Žalovaná se ve věci na výzvu soudu nevyjádřila, ačkoliv ji výzva byla do vlastních rukou doručena.Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce plynu, v místě spotřeby č. [Anonymizováno] na adrese [adresa] (smlouva o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu č.[hodnota]). Distribuce plynu byla ukončena ke dni 9. 10. 2023 (žádost o provedení práce). Žalovaná byla vyzvána k poskytnutí součinnosti zástupcem žalobkyně při demontáži měřidla (Předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2024 a 13. 5. 2024). Na výzvy žalovaná nereagovala, proto zařízení nemohlo být demontováno.Soud ve věci na základě listinných důkazů předložených žalobkyní pak posoudil skutkový stav po právní stránce takto:Vztah mezi účastníky řízení podléhá zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen EZ) a ustanovením občanského zákoníku. Podle § 56 odst. 1 písm. c), e), f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „EZ“), jsou účastníky trhu s plynem provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s plynem a zákazníci Žalobkyně naistalovala podle § 71 odst. 1, 6 EZ ve shora specifikovaném místě spotřeby plynoměr jako měřicí zařízení č. [Anonymizováno], který je ve vlastnictví žalované. Podle těchto ustanovení „Zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení,“ O toto ustanovení žalovaná opírá svůj nárok. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal, proto se žalobce domáhá ochrany svého vlastnického práva, a to vydáním měřícího zařízení (plynoměru) podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku.Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 22 Cdo 385/2012 ze dne 29.2.2.2012 uvedl, že povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaná není povinna ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Za stávající právní úpravy výkonu rozhodnutí lze považovat žalobní návrh znějící na vydání plynoměru dokonce za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně, než by byl žalobní návrh znějící na umožnění přístupu a demontáže. Soud s ohledem na uvedené rozhodl o povinnosti žalované vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 627 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žaloba) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.