48 C 223/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované úhrady částky ve výši 254 437,76 Kč s příslušenstvím jakožto škody vniklé žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu bývalého soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně uvedla, že v celkem [hodnota] exekučních řízeních byly pro žalobkyni coby oprávněnou vymoženy po povinných částky v různých výších, nicméně ty nebyly zcela či zčásti žalobkyni vyplaceny v zákonné 30denní lhůtě. Žalobkyně v této souvislosti podala na bývalého soudního exekutora rovněž trestní oznámení, přičemž poukázala na to, že trestním stíhání pro podezření ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci veřejného činitele bylo s [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] zahájeno.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě uvedla, že žalobkyně u ní nároky neuplatnila, toliko zaslala nesouhlas se stanoviskem ze dne [datum], kterým žalovaná projednala jiné uplatněné nároky žalobkyně. Dle žalované byla žaloba podána předčasně, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] je trestně stíhán a žalobkyně má možnost přihlásit se s nárokem jako poškozená v adhezním řízení.

3. Žalobkyně vzala částečně žalobu zpět v řízeních sp.zn. [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Soud v tomto rozsahu zpětvzetí žaloby podáním ze dne [datum] řízení zastavil (výrok I).

4. Předmětem řízení jsou nároky žalobkyně z exekučních řízení vedených u Exekutorského úřadu pro [adresa] sp.zn. [anonymizováno] (5 690,11 Kč), [anonymizováno] (4 307,43 Kč), [anonymizováno] (24 915,11 Kč), [anonymizováno] (10 567,05 Kč), [anonymizováno] (48 877,25 Kč), [anonymizováno] (14 064,00 Kč), [anonymizováno] (6 469,50 Kč), [anonymizováno] (67 057,45 Kč), [anonymizováno] (5 072,98 Kč) a [anonymizováno] (49 130,57 Kč).

5. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

6. Soud na základě skutečností mezi účastníky nesporných a na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně vystupuje ve všech deseti exekučních řízení v postavení oprávněné. Vymoženo a oprávněnému nebylo vyplaceno v exekučním řízení sp.zn. [anonymizováno] [jméno FO] 24 915,11 Kč, [anonymizováno] – [jméno FO] 10 567,05 Kč, [anonymizováno] – [jméno FO] (dříve Bucherová) 47 877,25 Kč, [anonymizováno] – [jméno FO] 14 064 Kč, [anonymizováno] [adresa] 469,50 Kč, [anonymizováno] – [jméno FO] 5 072,98 Kč, [anonymizováno] – [jméno FO] 49 130,57 Kč (zjištěno z nesporných tvrzení). V exekučním sp.zn. [anonymizováno] – [jméno FO] bylo z detailu spisu sp. zn. [anonymizováno] povinný [jméno FO] na čl. 152 an a 63 an. zjištěno, že pro oprávněného vymoženo 53 919,64 Kč a oprávněnému vyplaceno 48 229,53 Kč. V exekučním řízení sp.zn. [anonymizováno] – [jméno FO] byly z detailu spisu sp. zn. [anonymizováno] povinný [jméno FO] na čl. 156 an. zjištěny dvě příchozí platby 4 119,08 Kč dne [datum] a 15 654,76 Kč dne [datum] označené jako příchozí peníze mimo exekuci. Dále z přípisu EÚ [adresa] pro ÚZSVM zjištěno, že soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] převzal spis vedený dříve pod sp. zn. [anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], finance evidovány pouze tak jak jsou elektronicky založeny ve spisu, že po převzetí od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] neobdržel žádnou platbu, ale požádal o číslo účtu, na které má zadržované plnění zaslat. Z reportu od [tituly před jménem] [jméno FO] řádek 11082 zjištěno, že pro oprávněného vymoženo 83 837,27 Kč a oprávněnému odesláno 79 529,84 Kč. V exekučním řízení sp.zn. [Anonymizováno] – [jméno FO] z detailu spisu sp. zn. [anonymizováno] [jméno FO] na čl. 181, 52 an. zjištěno, že celkem pro oprávněného vymoženo 101 119,46 Kč a žalobkyni coby oprávněné vyplaceno 34 062,01 Kč. Dále z detailu spisu sp. zn. [Anonymizováno] [jméno FO] (soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO]) na čl. 109 an. zjištěno, že na účet soudního exekutora připsána částka 46 864 Kč (bylo nesporné, že to je od Exekutorského úřadu pro [adresa]) a to dne [datum] a dále zjištěno, že oprávněné stejná částka 46 864 Kč soudním exekutorem Jíchou vyplacena dne [datum]. Žalobkyně u žalované nároky dne [datum] uplatnila v této výši: řízení sp.zn. [anonymizováno] - 42 364,11 Kč, [anonymizováno] – 17 539,75 Kč. [anonymizováno] – 10 492,05 Kč, [anonymizováno] – 26 661,03 Kč, [anonymizováno] – 14 064 Kč, řízení [anonymizováno] 50 411,66 Kč, [Anonymizováno] – 5 072,98 Kč, [anonymizováno] -34 841,54 Kč, v případně zbylém rozsahu byly uplatněny až podanou žalobou. Nároky v řízeních sp.zn. [anonymizováno] a [anonymizováno] byly uplatněny až v podané žalobě v celé výši žalobou uplatněné částky, dne [datum] u žalované uplatněny nebyly. Na základě projektu vnitrostátní fúze ze [datum] došlo k fúzi sloučením společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , jakožto zanikající společnosti a společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně], jakožto nástupnické společnosti. Na nástupnickou společnost [právnická osoba] [právnická osoba]. přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti [právnická osoba] včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, což bylo zapsáno dne [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení).

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

8. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

15. Co se týká činnosti soudního exekutora, ta je podle § 4 odst. 2 OdpŠk považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 OdpŠk). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace.

16. Zákonem č. 396/2012 Sb. byl s účinností od 1.1.2013 novelizován § 32 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), tedy od této doby činnost exekutora vymezená v § 4 odst. 1 OdpŠk je výkonem veřejné moci, za jejíž nesprávnost nadále odpovídá pouze stát, nikoliv již (jako tomu bylo do té doby) souběžně s ním též sám exekutor (odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 EŘ se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby).

17. Dle ustálené judikatury od té doby platí, že neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který stát odpovídá (srov. závěry rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2082/2015 - R 90/2017, sp.zn. 30 Cdo 3359/2022 - R 86/2023, či z recentní judikatury sp.zn. 30 Cdo 513/2023, v němž je dosavadní judikatura shrnuta). Skutečnost, že za škodu odpovídá i exekutor sám nezbavuje stát odpovědnosti a žalobci je dáno k volbě, koho bude žalovat. Stát zde proto nevystupuje v pozici tzv. posledního dlužníka, žaloba tudíž není podána předčasně. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (pochybení při nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní věcná legitimace státu a odpovědnost se řídí OdpŠk.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

20. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s činností bývalého soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] při provádění exekucí k vymožení pohledávek žalobkyně, když tvrdí, že exekutor dluh sice zcela či částečně vymohl, avšak žalobkyni zcela, případně zčásti vymožené plnění nevyplatil.

21. Zákon č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem bývalého exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

22. Soud, jak podrobněji uvedeno výše v závěru o skutkovém stavu, má za prokázané, že ke dni vyhlášení rozsudku v exekučním řízení sp.zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 5 690,11 Kč, v exekučním řízení sp. zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 4 307,43 Kč, v exekučním řízení sp. zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 24 915,11 Kč, v exekučním řízení sp. zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 10 567,05 Kč, v exekučním řízení sp. zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 47 877,25 Kč, v exekučním řízení sp. zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 14 064 Kč, v exekučním řízení sp. zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 6 469,50 Kč, v exekučním řízení sp.zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 67 057,45 Kč, v exekučním řízení sp.zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 5 072,98 Kč a v exekučním řízení sp.zn. [anonymizováno] nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 49 130,57 Kč.

23. K nesprávnému úřednímu postupu docházelo v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno]. Základní povinností soudního exekutora v exekučním řízení je vymáhat dobrovolně neuhrazené pohledávky oprávněných a vymožené plnění oprávněným vydat, a to bez toho, že by k tomu musel být oprávněnými vyzýván. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu v celém rozhodném období v principu platilo, že peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.

24. V dané souvislosti soud uzavírá, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému). Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2321/2016). Odpovědnostní titul je dán.

25. V této souvislosti soud dále k námitce žalované, že stát neodpovídá žalobkyni v exekučních řízeních za nevyplacené částky případně získané původním soudním exekutorem ([tituly před jménem] [jméno FO]) poté co došlo ke změně soudního exekutora, uvádí následující. Soud v této souvislosti poukazuje na závěry vyjádření v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1208/2024, na který přiléhavě poukázala žalobkyně a který rozvíjí dopady § 15 odst. 5 exekučního řádu v poměrech exekutora, kterému zanikl výkon exekutorského úřadu ve vztahu k povinnost předat plnění jím vymožení v exekuci novému soudnímu exekutorovi. Pokud i bývalý soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, se dopouští nesprávného úředního postupu, jestliže po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředá nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, vymožená plnění a spisovou dokumentaci, tím spíše se nesprávného úředního postupu dopouští zástupce soudního exekutora, který má výkon exekutorského úřadu pozastaven. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že „[o]pačný náhled by mimo jiné znamenal, že se stát může zbavit své odpovědnosti za nesprávný úřední postup, jehož následky a účinky stále přetrvávají, jestliže výkonem tohoto úředního postupu pověřil třetí osobu (zde soudního exekutora), která posléze o právo vykonávat úřední činnost přijde. Takový přístup by však byl v rozporu s účelem zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, třebaže ji delegoval na třetí osobu, je objektivní, a stát se jí nemůže zprostit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1120/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný pod číslem 44/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2321/2016).“ Nelze souhlasit se žalovanou ani v tom, že pro převedení vymožených plnění poté, co došlo ke změně v osobě soudního exekutora, nemá předchozí soudní exekutor stanovenu žádnou lhůtu. Dle soudu platí, že není-li lhůta ve veřejném právu stanovena, pak orgán státu postupuje bez zbytečného odkladu. Jako přiměřená se pak jeví lhůta 30 dnů od získání plnění původním exekutorem. Pokud tedy [tituly před jménem] [jméno FO] (za [tituly před jménem] [jméno FO]) získal další plnění, pak pokud je v části, která z nich náležela žalobkyni coby oprávněné, nevyplatil do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel, byla žalobkyně oprávněna tyto částky zahrnout do svého nároku v jednotlivých exekučních řízení a spojit je s nesprávným úředním postupem. Nejedná se zde o žádný další či jiný odpovědnostní titul, který by nebyl u žalované uplatněn. Je nerozhodné, z jakého důvodu k nedodržení 30denní lhůty došlo. Podstatné je pouze to, že se oprávněnému jemu přináležející části z vymoženého plnění v této lhůtě nedostalo. Proto soud tam, kde to bylo relevantní, zahrnoval do celkového součtu vymožených a nevyplacených plnění i ty částky, které byly [tituly před jménem] [jméno FO] (za [tituly před jménem] [jméno FO]) získány i poté, co došlo ke změně soudního exekutora.

26. Soud nepřisvědčil ani námitce žalované, že úroky (z částky 1 977,15 Kč) v řízení sp.zn. [anonymizováno] [jméno FO] může žalobkyně požadovat nejdéle do [datum] a nikoliv až do [datum] neboť rozhodujícím dnem je den [datum], neboť v tento den obdržel nový soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] od [tituly před jménem] [jméno FO] vymožená plnění a je již bez významu, kdy je vyplatil žalobkyni coby oprávněné. Soud vychází i z předchozím odstavci citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy úvaha soudu je taková, že i nový soudní exekutor musí mít lhůtu 30 dnů zachovanou, tudíž nový soudní exekutor se nesprávného úředního postupu do té doby nedopouští (a ostatně postupy jiného exekutora než [tituly před jménem] [jméno FO], resp. EÚ pro [adresa] nejsou předmětem řízení, v čemž soud souhlasí se žalovanou). Skutečnost, že částka nebyla vyplacena do 30 dnů žalobkyni (od přijetí vymoženého plnění) tak nadále stíhá původního soudního exekutora, tudíž žalobkyně může oprávněně požadovat úroky z prodlení až do vyplacení dne [datum].

27. K námitce žalované (uplatněné k exekučnímu řízení sp.zn. [anonymizováno]), že v tomto případu šlo o dluhy ze směnky a že v exekučním řízení nebyla směnka znovu předložena žalobkyní, která nastoupila na místo Intrum Iusticia [právnická osoba]. soud uvádí následující. Námitka žalované je nedůvodná primárně proto, že soud v tomto kompenzačním řízení nepřezkoumává exekuční titul, neboť k tomu je povolán výlučně exekuční soud. Soud v kompenzačním řízení je vázán pravomocným usnesením o nařízení exekuce/pověření soudního exekutora. Stát není účastníkem žádného z exekučních řízení a nemůže úspěšně v kompenzačním řízení vůči žalobkyně uplatnit námitky, které případně náležejí povinnému. Do doby, než bude případně exekuce zastavena, vychází soud v kompenzačním řízení z toho, že exekuce je vedena po právu. Z tohoto důvodu soudu v kompenzačním řízení nepřísluší přezkoumávat, zda, kdy a kým byla předložena směnka, případně, že předložena nebyla a z jakého důvodu se tak stalo. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že v případě přechodu práv ze směnky se uplatní pouze obecná právní úprava. K přechodu práv ze směnky, tedy bez nutnosti směnku indosovat, dochází zejména v případech, kdy byla obchodní společnost zrušena bez likvidace podle, kdy zaniká právnická osoba bez likvidace (zejména § 169, 178 a 179 ObčZ) , kdy byl prodán podnik podle § 476 a násl. ObchZ, kdy je prodán závod podle § 2175 a násl. ObčZ, kdy je privatizován státní podnik podle § 15 odst. 1 PřMaj, kdy byla směnka součástí dědictví podle § 470 a násl. ObčZ 1964 anebo bude podle § 1701 ObčZ, kdy byla směnka součástí vypořádání společného jmění manželi podle § 150 ObčZ 1964, nyní podle § 736 a násl. ObčZ. Tyto a případně další obecně právní důvody záměny majitele směnky sdílejí osud jiných práv a směnečným právem se neřídí (srov. Kovařík, Z.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6. dopl. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014. s. 70-71, dostupné v beck-online.cz). Poukaz žalované na rozhodnutí NS sp.zn. 20 Cdo 3739/2023 není přiléhavý, neboť v něm je řešen převod, nikoli přechod směnky na základě univerzální sukcese, jak tomu bylo v tomto případě (zánik [právnická osoba] fúzí s [právnická osoba] [právnická osoba]., která posléze změnila obchodní firmu na [Jméno žalobkyně].).

28. Soud uzavírá, že v případech všech deseti exekučních řízení bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalého soudního exekutora, že žalobkyni vznikla škoda ve výši odpovídající v každém exekučním řízení částce, která žalobkyni coby oprávněné nebyla vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne vymožení a že tato škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, kdy nebýt jeho nesprávného úředního postupu, všechny vymožené částky by se dostaly do dispozice žalobkyně, které by pak nevznikla škoda. Za škodu takto vzniklou odpovídá vedle samotného soudního exekutora rovněž stát.

29. Soud proto žalobě vyhověl co do prokázané výše nevyplaceného souhrnu částek v jednotlivých devíti exekučních řízeních. S výjimkou řízení sp.zn. [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] byla výše vymožených a nevyplacených částek mezi účastníky nesporná. Ohledně řízení sp.zn. [anonymizováno] bylo prokázáno, že celkem bylo pro žalobkyni jako oprávněnou vymoženo 53 919,64 Kč, oprávněné z toho vyplaceno 48 229,53 Kč. Rozdíl tak činí 5 690,11 Kč tvrzených žalobkyní. Ohledně řízení sp.zn. [anonymizováno] bylo prokázáno (report od [tituly před jménem] [jméno FO], řádek 11082), že celkem bylo pro žalobkyni jako oprávněnou vymoženo 83 837,27 Kč, oprávněné z toho vyplaceno 79 529,84 Kč. Rozdíl tak činí 4 307,43 Kč. Žalovaná se bránila námitkou, že soudní exekutor (EÚ [adresa]) nesprávně, ve svůj neprospěch, vypočetl svoji odměnu a náhradu. Žalovaná uvedla, že pokud se k částce 79 529,84 Kč (která plyne z přehledu na č.l. 156) připočtou platby ze [datum] a [datum] pak souhrnná částka činí 99 303,68 Kč. Tato částka se zaokrouhlí na celé stokoruny dolů, tedy na částku 99 300 Kč. Od ní žalovaná odečetla paušální náhradu hotových výdajů včetně DPH, tedy částku 4 235 Kč a tímto výpočtem dospěla k částce 95 065 Kč. Jelikož náhrada odměny soudního exekutora v základní částce činí 15 % z vymoženého plnění, pak tedy 15 % z částky 95 065 Kč činí částku 14 260 Kč, což s DPH ve výši 21 % činí částku 17 254 Kč, což činí tedy celkovou odměnu včetně DPH. K této částce je třeba připočíst částku 4 235 Kč, čímž vyjde celková částka náhrady nákladů exekuce ve výši 21 489 Kč. Z toho žalovaná dovodila, že pokud nad rámec přímé platby bylo vymoženo dalších přibližně 19 000 Kč, pak nemohla žalobkyni vzniknout požadovaná škoda, neboť částka náhrady nákladů exekuce přesahuje částku 19 000 Kč, a proto škoda nevznikla. Žalovaná poukázala na § 46 odst. 4 EŘ, který výslovně uvádí povinnost výplaty po odečtu nákladů exekuce. Soud k této námitce uvádí, že není relevantní. I kdyby soudní exekutor vypočetl svoji odměnu chybně, v tomto případě ve svůj neprospěch, pak nelze v kompenzačním řízení odměnu exekutora v každém jednotlivém případě přepočítávat a podle toho určovat částky, které byly vymoženy pro oprávněnou žalobkyni. Je právem exekutora stanovit si z vymožených plnění svoji odměnu. Nelze však toto právo zaměňovat s povinností exekutora odměnu srazit. Soudní exekutora sice jedná jménem státu, nicméně jeho činnost je výkonem podnikání a částky jeho odměny nelze považovat za prostředky, které by měl například odvádět do státního rozpočtu. A i kdyby tomu tak bylo, pak případný kladný rozdíl mezi částkou odměny, kterou si exekutor mohl srazit a částkou odměny, kterou si skutečně srazil, nezakládá důvodnou obranu žalované, spočívající v tom, že případně zde není další plnění pro oprávněnou žalobkyni. Ohledně řízení sp.zn. [anonymizováno] bylo prokázáno, že celkem bylo pro žalobkyni jako oprávněnou vymoženo 101 119,46 Kč, oprávněné z toho vyplaceno 34 062,01 Kč. Rozdíl tak činí 67 057,45 Kč tvrzených žalobkyní.

30. V souhrnu soud žalobě vyhověl ohledně částky 235 151,45 Kč (výrok II).

31. Soud přiznal žalobkyni rovněž úroky z prodlení (§ 1970 o.z.) v zákonné výši, nicméně nikoli z celé žalované částky od okamžiku podání žaloby. Bylo totiž prokázáno, že žalobkyně u žalované neuplatnila dne [datum] všechny nároky v té výši, v jaké je posléze uplatnila v žalobě. Dne [datum] byla u žalované uplatněna částka 159 296,73 Kč (po odečtení částek 4 154,70 Kč a 4 272,54 Kč, ohledně nichž žalobkyně vzala žalobu zpět včetně příslušenství), tudíž ohledně této částky se žalovaná dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění, tedy počínaje dnem [datum] (žalobkyně však požadovala úroky z prodlení až ode dne podání žaloby dne [datum]). Ze zbývající původně zažalované částky 86 713,76 Kč byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců od uplatnění dne [datum], tedy ode dne [datum], a poté v důsledku částečného zpětvzetí žaloby z částky 150 414,84 Kč od [datum] do [datum] a z částky 148 437,69 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II). Ve zbylém rozsahu soud požadavek na příslušenství zamítl (výrok III.). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 15% a ke dni [datum] 12%. Soud dodává, že i když žalobkyně požadovala úroky až ode dne podání žaloby, nic to nemění na okamžiku, kdy došlo k prodlení žalované. V takové situaci soud přizná úroky z prodlení od požadovaného (pozdějšího) data, nicméně ve výši stanovené ke dni, kdy došlo k prodlení. Projev vůle věřitele požadovat zákonné příslušenství od pozdějšího data nemá vliv na procentní sazbu úroku z prodlení.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. neboť dílčí neúspěch žalobkyně ohledně částečně nedůvodně požadovaného příslušenství a ohledně částky 4 272,54 (v řízení [anonymizováno], kdy bylo řízení zastaveno nikoli pro chování žalované (částka byla vyplacena ještě před podání žaloby) byl v porovnání s částí, v níž byla žalobkyně úspěšná, nepatrný a ve zbylém rozsahu k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět z důvodu, že jí byla část vymoženého plnění ze strany exekutorského úřadu vyplacena po podání žaloby (a poté co uplynula žalované lhůta k předběžnému projednání nároku), případně došlo ke změně evidence plateb u soudního exekutora po podání žaloby, což nelze přičítat k tíži žalobkyně. K nákladům řízení soud předesílá, že v tomto řízení přiznává žalobkyni pouze tu část nákladů řízení, které byly vynaloženy v tomto vyloučeném řízení. O nákladech řízení společným všem 439 uplatněným nárokům soud rozhodne v původním řízení sp.zn. 48 C 194/2024 po jeho skončení. Soud dále nepovažuje za důvodné výhrady žalované ohledně způsobu, jakým je rozhodováno o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení je výrazem procesního úspěchu účastníků a není v neprospěch žádného z nich ani situace, kdy je žaloba projednávána jako celek ani situace, kdy jsou projednávány jednotlivé nároky. Náklady ponese ten z účastníků, který v řízení neuspěje, případně uspěje méně v příslušném poměru. Stejně tak nemá oporu v procesních předpisech, aby soud ponechal rozhodování o nákladech až na konec celého sporu projednávaného v jednotlivých vyloučených řízeních.

33. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 20 000 Kč (10 x 2 000 Kč) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem [hodnota] úkony právní služby (vyjádření spojené s částečným zpětvzetím žaloby ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] v trvání přes 2 hodiny z tarifní hodnoty 250 165,22 Kč (235 151,45 + 15 013,77) á 9 340 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, v případě aplikace § 142 odst. 3 o.s.ř. je třeba vycházet nikoliv z částky zažalované, ale z částky přiznané, resp. z částky, v níž byl žalobce v řízení úspěšný (včetně zpětvzetí pro chování žalované, tj. v dané věci z částky 250 165,22 Kč, srov. NS, sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, či MS v Praze sp.zn. 18 Co 264/2025), 3 režijní paušály ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudnímu jednání na trase [Jméno advokáta B] 135/19, [adresa] – OS P2, [adresa] a zpět (228 km), učiněné osobním automobilem Škoda Scala, registrační značky [SPZ] kombinovanou spotřebou 5,3 l/100 km, palivem B95 (na základě doloženého technického průkazu a údajů z https://[Anonymizováno].cz/) podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,90 Kč/km, dne [datum] 1 764,51 Kč a náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu dne [datum] ve výši 1 200 Kč za 8 půlhodin na cestě po 150 Kč, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 790,25 Kč (21 % z 32 334,51 Kč), když zástupce žalobkyně je jejím plátcem, což bylo doloženo. Náklady žalobce činí celkem po zaokrouhlení 59 124,76 Kč (20 000 + 28 020 + 1 350 + 1 764,51 + 1 200 + 6 790,25). O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok IV).

34. Lhůtu k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která v principu žalobkyni ani nijak nepoškozuje.

35. Ohledně přípustnosti odvolání soud vyšel z judikatury, vztahující se k přípustnosti odvolání v případě objektivní kumulace nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšujících částku jednotlivě částku 10 000 Kč (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 91 Co 461/2017 (publ. pod č. R 46/2019, či na něj odkazující usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 57 Co 292/2018).