10 C 45/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 1. 2026, ve znění jejího doplnění ze dne 31. 3. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení 16 082,33 Kč se smluvním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že s žalovaným dne 29. 3. 2021 uzavřela rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne 11. 4. 2021 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný kontokorent řádně nesplácel, žalobkyně ho k 15. 7. 2024 zesplatnila. Ke dni podání žaloby činí dlužná jistina 16 082,33 Kč. Žalobkyně současně požaduje smluvní i zákonný úrok z prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z čistého příjmu uvedeného žalovaným ve výši 15 000 Kč měsíčně, neboť neměla objektivní důvod pochybovat o pravdivosti a úplnosti údajů žalovaným poskytnutých. Ověřila, že nemá žádné jiné splátky. Současně ověřila informace žalovaného v insolvenčním rejstříku, bezdlužnost v rámci skupiny PPF a jeho exekuční minulost. Výdaje jednotlivce dle expertní analýzy určila částkou 3 860 Kč a výdaje domácnosti určila ve shodné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Mezi účastníky byla dne 29. 3. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota], na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne 11. 4. 2021 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč /rámcová smlouva č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2021, dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 11. 4. 2021, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, podmínky pro použití kontokorentu/. Žalovaný kontokorentní úvěr postupně čerpal. Ke dni zesplatnění úvěru dne 15. 7. 2024 činila vyčerpaná jistina částku 49 177,42 Kč. Na tuto jistinu žalovaný postupně uhradil po zesplatnění kontokorentu částku 33 095,09 Kč /přehled čerpání a splácení kontokorentu, výpis z běžného účtu č. [č. účtu] /. Dopisem ze dne 15. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě částky v celkové výši 50 177,42 Kč /výzva k zaplacení dluhu ze dne 15. 7. 2024/. Žalovaný nebyl nalezen v registru BRKI /úvěrová zpráva ze dne 11. 4. 2021/.

4. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

11. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

12. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná, tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.

13. Předmětný závazkový vztah soud posoudil dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 citovaného zákona. Žalobkyně měla pak dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. V daném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovaným jako žadatelem a neměla žádné důvody pochybovat o jejich pravdivosti a úplnosti. Žalobkyně dále vycházela pouze z ověření v insolvenčním rejstříku, z exekuční minulosti žalovaného, z ověření bezdlužnosti v rámci skupiny PPF a BRKI. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018). S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak výdajovou, víceméně se spokojila pouze s nijak nepodloženým tvrzením o příjmu 15 000 Kč měsíčně čistého, aniž by informace o výdajích a příjmech žalovaného zjišťovala, proto je třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní. V takovém případě bylo možno vztah mezi účastníky vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému ke dni zesplatnění peněžní prostředky ve výši 49 177,42 Kč a žalovaný po zesplatnění uhradil částku 33 059,09 Kč započtenou na jistinu, soud proto žalobě co do částky 16 082,33 Kč vyhověl. Co do smluvních úroků žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

15. Pokud jde o nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ve kterém Nejvyšší soud ČR uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky k dohodě o splatnosti nedošlo a žalovaný ani na výzvu žalobkyně jistinu nevrátil, soud splatnost určil svým rozhodnutím. Žalovaný zůstal v průběhu řízení nečinný a soud si tak nemohl udělat představu, jaké jsou jeho možnosti splácet úvěr, proto rozhodl o splacení úvěru ve lhůtě dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

16. Soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost žalované částky nastává až uplynutím lhůty stanovené ve výroku rozsudku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně (53 %) a úspěchu v řízení žalovaného (47 %) je nepatrný a nepředstavuje více jak 10 %, když soud zvážil míru úspěchu i stran příslušenství (ve výši 14 462,01 Kč) dle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08.

18. Ve věci bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z jednání včas a řádně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.