Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 910 Kč se zákonným úrokem z prodlení- ve výši 15 % ročně z částky 7 735 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení- a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 3 575 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 31. 1. 2026, domáhala po žalovaném úhrady příspěvku za nepojištěné vozidlo v celkové částce 11 910 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že motorové vozidlo RZ [SPZ], VIN [VIN kód] bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od 13. 10. 2022 do 8. 2. 2023 a od 9. 2. 2023 do 4. 4. 2023 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti, přičemž v daném období byl jeho vlastníkem, respektive provozovatelem žalovaný. Nárok sestává z příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou (65 Kč) vynásobenou počtem dní (174), za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tj. celkem 11 310 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2krát 300 Kč. Ani přes výzvy nebyla dlužná částka uhrazena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva účasti na jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Žalovaný byl v období od 13. 10. 2022, resp. již od 10. 2. 2022 do 4. 4. 2023 vlastníkem motorového vozidla RZ [SPZ], VIN [VIN kód] /kupní smlouva ze dne 10. 2. 2022/. Žalovaný provozoval vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyzvala dne 30. 3. 2023 žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 7 735 Kč za období od 13. 10. 2022 do 8. 2. 2023 ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy /výzva ze dne 30. 3. 2023 č. [Anonymizováno] /. Dále žalobkyně vyzvala dne 23. 11. 2023 žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 3 575 Kč za období od 9. 2. 2023 do 4. 4. 2023 ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy /výzva ze dne 23. 11. 2023 č. [Anonymizováno] /. Žalobkyně následně žalovaného upomínala o úhradu dlužných částek /upomínka ze dne 4. 7. 2023 č. [hodnota] a upomínka ze dne 28. 2. 2024 č. [Anonymizováno] /. Před podáním žaloby byly žalovanému zaslány předžalobní výzvy /předžalobní výzva ze dne 20. 11. 2025, včetně potvrzení o odeslání ze dne 20. 11. 2025 a předžalobní výzva ze dne 2. 1. 2026, včetně potvrzení o odeslání ze dne 2. 1. 2026/.
5. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by vozidlo bylo pojištěno, případně že v předmětném období již nebyl vlastníkem vozidla. Rovněž negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že celková dlužná částka (včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek) ve výši 11 910 Kč nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z těchto skutečností vycházel.
6. Při právní kvalifikaci soud vycházel z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), ze kterého vyplývá povinnost vlastníka a provozovatele vozidla mít vozidlo pojištěné. Jelikož žalovaný jako vlastník tuto povinnost nesplnil, vznikla mu za této situace povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s citovaným zákonným ustanovením dle § 4 odst. 1, 3 zák. č. 168/1999 Sb., včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. V tomto směru soud doplňuje, že kupní smlouvou ze dne 10. 2. 2022 má za prokázané vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlu. Ohlášení změny vlastnictví do registru motorových vozidel má pouze deklaratorní účinky, toto ohlášení, resp. absence oznámení změny vlastnictví nemá vliv na existenci vlastnického práva. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je upravena ve vyhlášce Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Denní výše příspěvku pro vozidlo RZ [SPZ], VIN [VIN kód] činí 65 Kč dle § 4 odst. 5 zák. č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb. Výše příspěvku představuje částku 11 310 Kč (denní sazba 65 Kč vynásobená počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 174). Výše poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 2krát 300 Kč dle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný je stále v prodlení s úhradou dlužných částek, uložil mu soud dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i povinnost zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.
7. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokátky za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám její zástupkyně a dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.