Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 571,84 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, kterou se žalující po žalované domáhala zaplacení částky 37 064,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 709,43 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 63 636,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 9. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč a smluvní úrok ve výši 0,87 % denně z nesplacené části jistiny. Dne 16. 8. 2023 vyplatila žalobkyně žalované prostředky ve výši 30 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle č. l. VIII. smlouvy žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 27. 3. 2024. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 3 428,16 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 61 597,69 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 29 965,63 Kč, z dlužných poplatků ve výši 743,8 Kč, smluvního úroku ve výši 30 888,26 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 038,93 Kč dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny za období od 22. 9. 2023 do 21. 12. 2023, a dále požaduje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 709,43 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Ze žalobkyní předložených důkazů soud zjistil, že dne 16. 8. 2023 žalobkyně poukázala na účet žalované částku 30 000 Kč, která dle sdělení [právnická osoba]. na účet žalované skutečně přišla.
4. Tato částka byla poukázána na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované dne 16. 8. 2023, která dle žalobkyně byla uzavřena distančním způsobem. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku VI. Smlouvy. Žalovaná se zavázala v článku VII. hradit základní poplatky, jednak ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0,866 % denně z dlužné částky a dále poplatek za expresní vyplacení tranše ve výši 165 Kč (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Informace pro spotřebitele, Všeobecné obchodní podmínky). Denní splátky byly uvedeny v předpisu denních splátek, datum splatnosti první denní splátky nastalo dne 17. 8. 2023 (Předpis denních splátek). Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění celého dluhu emailem ze dne 27. 3. 2024. Dle tvrzení žalobkyně, které nebylo ničím zpochybněno, žalovaná žalobkyni uhradila jen částku 3 428,16 Kč a ničeho více, a to ani na základě výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2024, která byla odeslána téhož dne (podací lístek ze dne 4. 12. 2024).
5. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že výše žalovanou uvedených příjmů byla 20 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalované činila 49 500 Kč. Výše žalovanou uvedených výdajů byla dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti 2 000 Kč na bydlení, 4 000 Kč na půjčky a ostatní výdaje byly ve výši 4 000 Kč. Vypočtené minimální výdaje byly ve výši 4 955 Kč. K doložení výše uvedeného žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalované za období od 15. 9. 2022 do 15. 8. 2023. Z tohoto výpisu však sice vyplývá, že pravidelné příjmy žalované činily právě 49 500 Kč měsíčně, dále z něj však plyne, že zůstatek na účtu byl ke dni 15. 8. 2023 mínus 160 476,55 Kč. Z výpisu plyne i to, že žalovaná měla několik dalších úvěrů (např. platba ze dne 11. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, platba ze dne 24. 7. 2023 ve výši 10 000 Kč, platba ze dne 3. 7. 2023 ve výši 7 000 Kč, platba ze dne 28. 6. 2023 ve výši 5 000 Kč, kdy i tyto platby byly žalobkyní zahrnuty do dokumentu s názvem identifikované příjmy). Z výpisu z účtu také plyne, že výše nájemného byla 18 850 Kč. Z výše uvedeného tak nelze dovodit, že úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena. Výdaje neodpovídají částkám uvedeným žalobkyní, přičemž žalobkyní nebylo nijak objasněno, jak k těmto částkám dospěla a z jakých zdrojů (kromě výše jmenovaného výpisu z účtu) je ověřila. Žalovaná navíc měla záporný zůstatek na účtu a několik dalších úvěrů.
6. Z dokumentu nazvaného Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti a kopie občanského průkazu žalované nezjistil soud žádné pro toto řízení podstatné informace.
7. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s žalobkyní. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
11. Aplikováno na nyní souzenou věc, má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou a nevrácenou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě (žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku 26 571,84 Kč, tj. částku 30 000 Kč, kterou žalovaná skutečně obdržela mínus částku 3 428,16 Kč kterou již uhradila). Není však povinna platit poplatky uvedené ve smlouvě o úvěru ani smluvní pokutu, ani jiné sankce.
12. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele, ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o dobu přiměřenou možnostem a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Soud dospěl k závěru, že stanovení splátek by bylo zcela neúčelné, a proto stanovil splatnost celého dluhu najednou v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Nadto žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila, tím méně prokázala, že by nebyla schopna dlužnou jistinu uhradit žalobkyni najednou. Rozložení plnění do splátek by tak bylo nepřiměřeným zvýhodněním dlužníka oproti věřiteli.
13. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení (v této části je žaloba předčasná).
14. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 26 571,84 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ty by náležely převážné úspěšné žalované. Nicméně v průběhu řízení jí žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.