Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

11 C 198/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 3Datum rozhodnutí: 19. 12. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 3Č. j.: 11 C 198/2024-78Předsedkyně senátu: JUDr. Jana SpaniláAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 2. 2025Předmět řízení: 38 025,34 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH03:2024:11.C.198.2024.1
smlouva o zápůjčcepostoupení pohledávkysmlouva o úvěruneplatnost právního jednánísmlouva pracovní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 13 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadovaného nároku ve výši 24 835,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 514,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 814,12 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 626,97 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,69 % ročně z částky 18 626,97 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 30. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 38 025,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 3. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Na základě smlouvy se pak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny též úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,69 % ročně, odměnu za zpracování a doručení smlouvy ve výši 1 500 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 4 164 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 10. 12. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradil pouze částku 6 810 Kč. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 21. 6. 2021. Vzhledem k prodlení žalovaného se neuhrazená jistina stala splatnou a od 11. 12. 2022 se úročila úrokem ve výši 18,69 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 38 025,34 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 18 626,97 Kč a z dlužných poplatků ve výši 19 398,37 Kč, dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 2 814,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 514,03 Kč, úrok 18,69 % ročně z dlužné částky 18 626,97 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky 18 626,97 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud za postupu podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) věc projednal bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Usnesením ze dne 15. 8. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, jejich pravdivost si ověřovala pracovní smlouvou žalovaného a výpisy účtů, žádné listiny k tomu však nepředložila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 3. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Poplatek za zápůjčku byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,69 % ročně, odměnou za zpracování smlouvy ve výši 1 500 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou dlužnou částku (jistina spotřebitelského úvěru + Poplatek + pojistné za Doplňkové pojištění) ve výši 47 655 Kč měl žalovaný hradit formou celkem 21 splátek ve výši 2 270 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na výši 2 255 Kč.

7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 3. 2021 soud zjistil, že podpis na této žádosti odpovídá podpisu žalovaného na smlouvě, žalovaný uvedl, že je [Anonymizováno] a pracuje jako [Anonymizováno], jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, jiné příjmy nemá, jeho dohadované výdaje činí 3 500 Kč, tyto však nijak nedoložil. Ke svému bydlení žalovaný uvedl, že bydlí na adrese [adresa], typ bydlení zaškrtl žalovaný jako „žije s rodiči“.

8. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu celkem částku 6 810 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl dle podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 odeslán na adresu [adresa].

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 byla výzva žalovanému zaslána na adresu [adresa].

11. Z oznámení o skončení exekuce č. j. 192 EX 407/22-30 soud zjistil, že proti žalovanému byla vedena exekuce na základě exekučního titulu - uložení pokuty [Anonymizováno] [adresa] ze dne 8. 7. 2020 k vymožení povinnosti oprávněného zaplatit částku 25 000 Kč; dále bylo proti žalovanému vedeno řízení u zdejšího soudu sp. zn. 7 C 493/2021 pro nezaplacení dluhu ze smlouvy o kontokorentu ve výši 20 054,83 Kč s příslušenstvím; po vydání rozsudku žalovaný nesplnil svůj dluh a bylo opět vedeno exekuční řízení (viz rozsudek ze dne 7. 3. 2022, č. j. 7 C 493/2021-37 a pověření soudního exekutora č. j. 36 EXE 1651/2022-12).

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 3. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaný měl spolu s poplatky ve výši 24 946 Kč hradit celkovou částku ve výši 47 655 Kč formou měsíčních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení, když žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 6 810 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalovaný neplní své splatné závazky a v minulosti proti němu byla vedena v této souvislosti opakovaně exekuční řízení.

13. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně.

14. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

18. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Soud se nejprve zaobíral tím, zda smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně a uzavřel, že na smlouvu uzavřenou mezi účastníky je třeba v souladu s ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 a dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách a spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) hledět jako na smlouvu absolutně neplatnou. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně sice uvedla, že informace ji poskytnuté žalovaným v zákaznické kartě ověřila z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu žalovaného, ovšem absence schopnosti žalobkyně je doložit a obecně doložit listiny, které by prokazovaly ověření úvěruschopnosti žalovaného, lze přičítat k tíži toliko žalobkyni, nikoliv žalovanému. Závěr žalobkyně, že má žalovaný dostatečnou výši příjmů v porovnání s výdaji, nemohl obstát. Žalobkyní nebyly řádně zkoumány příjmy žalovaného, když nebyly doloženy bankovní výpisy dokládající pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 56 000 Kč ani pracovní smlouva, jež by potvrzovala jím deklarovaný měsíční příjem. V tomto směru nutno upozornit taktéž na rozpor, kdy žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je [Anonymizováno], přestože příjmy žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy žalovaného. Dále žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že mu byla poskytnuta jiná zápůjčka u jiné společnosti, kdy právní předchůdkyní žalobkyně nebylo zkoumáno, zda a v jaké výši jsou tyto ostatní zápůjčky žalovaným spláceny, případně jakou nesplacenou výši úvěru je žalovaný povinen ještě uhradit. Výše uvedené platí tím spíše, když žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho měsíční výdaje činí pouhé 3 100 Kč, což se jeví jako objektivně nereálné, zejména za situace, kdy žalovaný má i jiné závazky (úvěr i u jiného peněžního ústavu). Schopnost a možnost objektivně splácet úvěr se jeví pochybná i s ohledem na v minulosti probíhající exekuční řízení a civilní řízení u zdejšího soudu, ze kterých je zřejmé, že žalovaný své dluhy dobrovolně nehradí a končí v exekuci. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20. Ze strany právního předchůdce žalobkyně tak došlo dle provedeného dokazování k porušení povinnosti zakotvené v ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž následek tohoto porušení je absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, ačkoliv zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a spotřebitelská smlouva ze dne 10. 3. 2021 je tak absolutně neplatná dle § 588 o. z. Žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 6 810 Kč a zbylou část poskytnuté jistiny, jenž činila částku ve výši 20 000 Kč, je povinný vrátit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Soud tedy žalobě částečně vyhověl co do částky 13 190 Kč. Co do smluveného úroku za poskytnutí úvěru a poplatků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

29. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého je účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné postih poskytovatele, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost, upřednostnil svůj ekonomický zájem a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tak že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti. Poskytovatel úvěru má nárok na nesplacenou jistinu úvěru v době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnostech žalovaného. Účelem je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

30. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované se splacením poskytnuté jistiny. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti a určí ji tedy zdejší soud až svým rozhodnutím. V tomto případě soud přistoupil k splatnosti celého dluhu ve výši 13 190 Kč najednou v obecné třídenní lhůtě. Na základě shora uvedeného soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žaloba je tedy co do úroku z prodlení předčasná.

31. Pro úplnost soud uvádí, že k postoupení pohledávky na žalobkyni došlo v souladu s § 1879 a násl. o. z., je tak doložena aktivní legitimace žalobkyně.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vzhledem k tomu, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací