Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba co do částky 15 859 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 758,6 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 196,57 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 430,73 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,18 % ročně z částky 18 430,73 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 29. 4. 2024 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 31 859 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen právní „předchůdce žalobkyně“) se žalovaným dne 25. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Na základě smlouvy se pak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny též úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 8 707 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,18 % ročně, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení v hotovosti ve výši 4 302 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 45 týdenních splátkách po 797 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 3. 2. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradil celkem 4 000 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného se neuhrazená jistina stala splatnou a od 4. 2. 2023 se úročila úrokem ve výši 18,18 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 31 859 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 18 430,73 Kč a z dlužných poplatků ve výši 13 428,27 Kč, dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 2 196,57 (18,18 % ročně z částky 18 430,73 Kč od 4. 2. 2023 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 758,60 Kč (15 % ročně z částky 18 430,73 Kč od 11. 2. 2023 do 27. 9. 2023), úrok 18,18 % ročně z dlužné částky 18 430,73 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 18 430,73 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil.[právnická osoba] výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v doplnění žalobního tvrzení ze dne 10. 8. 2024 uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 25. 3. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek (1, 2/22) a současně z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace od žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako [Anonymizováno] u společnosti [Anonymizováno] – [právnická osoba], [Anonymizováno], jeho měsíční příjem činí [částka], nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá žádné další půjčky, s ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěry je dostatečná. Právní předchůdkyně však neuchovává doklady o ověření tvrzené výše příjmů a výdajů. Žalobkyně tak nemá k dispozici jiné důkazy než právě zákaznickou kartu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.[právnická osoba] nařízenému jednání dne 26. 9. 2024 se žalovaný nedostavil, žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, soud tak jednal v jejich nepřítomnosti.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.6. Ze zákaznické karty ze dne 25. 3. 2022 (č. l. 13) soud zjistil, že žalovaný uvedl jako adresu [adresa] a jako adresu trvalého pobytu [adresa], uvedl, že žije s rodiči, vzdělání má základní, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, účel úvěru specifikoval jako „běžné výdaje domácnosti“; jako zdroj příjmů dále uvedl plný pracovní úvazek, a to jako [Anonymizováno] u společnosti [Anonymizováno] – [právnická osoba], a.s., jeho čistý měsíční příjem činí [částka], což mělo být ověřeno z výplatních pásek za 1, 2/2022. Dále uvedl, že má bankovní účet, výpisy z účtu alespoň za poslední dva měsíce předloženy a zkoumány nebyly; dále žalovaný udal, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nicméně uvedl, že již má interní měsíční splátky u téže společnosti ([právnická osoba]) ve výši 1 896 Kč, výše nesplaceného úvěru u téže společnosti není uvedena; ohledně výdajů ze zákaznické karty tedy pouze vyplývá výše interní splátky 1 896 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč měsíčně.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (č. l. 14) ze dne 25. 3. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Poplatek za úvěr byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 707 Kč s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, odměnou za zpracování smlouvy ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 4 302 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 35 859 Kč měl žalovaný hradit formou celkem týdenních splátek ve výši 797 Kč. Úroková sazba činí 88 % ročně.8. Z tabulky umoření (č. l. 17) ze dne 2. 10. 2023 ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu celkem 4 000 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 25) ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy č. 1 (č. l. 22) bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 9. 2023 (č. l. 16), který byl odeslán na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (viz podací lístek na č. l. 18).10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě (č. l. 20) ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku (č. l. 19) ze dne 2. 4. 2024 byla výzva žalovanému zaslána na adresu shodnou ve smlouvě.11. Z úřední činnosti soudu soud zjistil, že proti žalovanému byla v době uzavírání úvěru se žalobkyní vedena řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci 21 C 525/2021, na jehož základě byl vydán rozsudek, jehož vykonatelnost nastala dne 14. 1. 2022; dále ve věci 19 C 66/2022-16, jehož vykonatelnost nastala dne 17. 3. 2022. Pro obě tato řízení byla zahájena proti žalovanému (povinnému) exekuce (dne 21. 4. 2022 a 27. 7. 2022). Další exekuce pak je proti žalovanému vedena pro vykonatelný rozsudek sp. zn. 6 C 158/2022-24 ze dne 5. 5. 2022 (3 exekuce v roce 2022). Další exekuce proti žalovanému jako povinnému jsou vedeny u zdejšího soudu v roce 2024 (konkrétně ve věcech [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]).12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaný měl spolu s poplatky hradit celkovou částku ve výši 35 859 Kč formou týdenních splátek. Účelem úvěru byly běžné výdaje domácnosti. Žalovaný uváděl, že je zaměstnán jako [Anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem [částka]; uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou odhadem 5 000 Kč. Také specifikoval interní půjčku, ale nevyplývá ze zákaznické karty, že by výše nesplacené jistiny u této půjčky byla zkoumána. Rovněž nebyly zkoumány a prověřeny jeho příjmy a výdaje z bankovních výpisů, ačkoliv žalovaný uvedl, že je majitelem bankovního účtu, nebylo dále prověřováno jeho tvrzení o měsíčních výdajích; výdajová stránka nebyla dle obsahu zákaznických karet zkoumána (prověřována) vůbec. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.13. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně.14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.17. Dle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.18. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.19. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.25. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.26. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.28. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.29. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.30. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).31. Dle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.32. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.33. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).34. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu závěru. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 25. 3. 2022 smlouva o úvěru č. [hodnota], která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření této smlouvy žalovaný nečinil sporným. Právní předchůdkyně žalobkyně však dle provedeného dokazování před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.35. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. K řádnému zkoumání a ověřování tvrzených příjmů a výdajů se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Ze závěru tohoto rozhodnutí plyne závěr, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí, při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.“ K uvedenému se rovněž již vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 AS 30/2015: „Věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem.“36. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, ačkoliv zde byly důvodné pochybnosti o objektivní schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ostražitost u poskytovatele úvěru měla vzbudit především skutečnost, že žalovaný s deklarovanými čistými měsíčními příjmy [částka] měl potřebu si půjčovat na účel běžných výdajů domácnosti; ze zákaznické karty dále plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, především výši jím deklarovaného spotřebitelského úvěru u téže společnosti a jeho způsob dosavadního splácení dluhu; ze zákaznické karty ze dne 25. 3. 2022 není zřejmé, jaká je výše dosud žalovaným nesplaceného dříve poskytnutého úvěru u téže společnosti a zda jej žalovaný řádně hradí. Pouhé ověření dvou výplatních pásek žalovaného bez bližšího zkoumání jeho reálné finanční situace alespoň nahlédnutím do výpisu z bankovního účtu a zohlednění jeho celkové nejen příjmové, ale i výdajové stánky soud vyhodnotil jako nedostatečné. Vzhledem k výše uvedenému závěru z judikatury, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede i k prověření (požadavku na doložení) tvrzení žadatele o úvěr, soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně měla dojít k závěru o objektivní neschopnosti žalovaného úvěr splácet, a to i vzhledem ke způsobu plnění dosavadních dluhů. Je totiž evidentní, že žalovaný nehradí své splatné závazky vůči svým věřitelům ani po vydání vykonatelných rozsudků soudu, přičemž podrobným prověřením příjmové a výdajové stránky žalovaného by právní předchůdkyně žalobkyně neschopnost či neochotu žalovaného dostát svým závazkům musela odhalit.37. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 OPR-Finance soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud tedy obě spotřebitelské smlouvy posoudil jako absolutně neplatné dle § 588 o. z. V takovém případě je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se totiž o soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy. Kromě toho, že poskytovatel nemůže požadovat dohodnutý úrok či jiné poplatky za půjčení peněz, mění se i doba plnění. Žalovaný na úvěrovou smlouvu ze dne 25. 3. 2022 uhradil celkem 4 000 Kč a zbylou část poskytnuté jistiny (16 000 Kč) je povinen vrátit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. V této části tedy soud žalobě částečně vyhověl (výrok I.).38. Co do smluvních úroků za poskytnutí úvěru a poplatků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021): „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (výrok II.).39. Soud se dále proto zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom opět mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021,[Anonymizováno] dle kterého je účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné postih poskytovatele, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost, upřednostnil svůj ekonomický zájem a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z povinnosti stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění jako bezdůvodného obohacení mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Proto se v zákoně stanoví na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Poskytovatel úvěru má tedy nárok na nesplacenou jistinu úvěru až v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnostech žalované. Účelem je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.40. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného se splacením poskytnuté jistiny. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti a určí ji tedy zdejší soud až svým rozhodnutím. Příjem žalovaného nebylo možno spolehlivě ověřit. Žalovaný nadále neplní žádnou ze splátek vůči svému věřiteli (žalobkyně), na jiný jeho příjem či majetek z provedeného dokazování a z obsahu zákaznické karty nelze usoudit. Proti žalovanému byly u zdejšího soudu v roce 2024 dosud zahájena již čtyři exekuční řízení. Soud dospěl k závěru, že stanovení splátek by bylo zcela neúčelné a také nepřiměřeným zvýhodněním dlužníka za situace, kdy pro toto řešení sám žalovaný aktivně neplédoval. Proto soud stanovil dobu plnění celého dluhu najednou, a to v obecné třídenní lhůtě, jdoucí od právní moci rozsudku, přičemž tuto dobu plnění dluhu soud vyhodnotil jako přiměřenou předpokládaným možnostem žalovaného, když uzavřel, že takto stanovená doba je vzhledem k celkovým prokázaným poměrům spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání smluvních stran.41. Na základě shora uvedeného soud proto zamítl žalobu rovněž co do požadovaného úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku (vykonatelností rozsudku), přičemž co do požadovaného úroku z prodlení soud vyhodnotil žalobu jako předčasnou.42. Pro úplnost soud uvádí, že k postoupení pohledávky na žalobkyni došlo v souladu s § 1879 a násl. o. z., je tak doložena aktivní legitimace žalobkyně.43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož úspěch a neúspěch žalobkyně je téměř totožný a představuje 50 % stejně jako neúspěch, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.