Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 000 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2023 ve znění doplnění ze dne 7. 3. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 70 000 Kč představující nevrácenou jistinu úvěru ve výši 70 000 Kč a úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Žalovaný měl úvěr v souladu se smlouvou splácet měsíční splátkou ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením hned první splátky splatné dne 15. 5. 2023 i přes upomínku 22. 5. 2023, proto byl žalobkyní úvěr zesplatněn. Z celkové čerpané výše úvěru neuhradil jistinu úvěru ve výši 70 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání konanému dne 6. 6. 2024 se nedostavil bez řádné a včasné omluvy žalovaný a žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní, aniž jí mohl dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dát poučení o povinnosti tvrzení a důkazní při jednání.
3. Na základě povedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 5. 2023 včetně předsmluvních informací (č. l. 14, 16 a 19) a kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného (č. l. 61, 64-65) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 5. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a to tak, že a) částku ve výši 19 149 Kč vyplatí na účet spotřebitele, b) částka 50 851 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vyplývajícího ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 10. 12. 2022.
5. Z dokumentu Příloha č. 1 nazvaného „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, jeho příjem činí 44 759 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky má ve výši 18 097 Kč, sázky nemá, jednorázové závazky (mikroúvěry) má 3 ve výši 17 000 Kč, 8 000 Kč a 5 000 Kč, finanční zůstatek spotřebitele činí 14 662 Kč měsíčně. V lustracích nebylo zjištěno, že by žalovaný byl veden v centrální evidenci exekucí, nebyl v insolvenčním rejstříku veden jako dlužník.
6. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce 1-3/2023 (č. l. 59, 60, 63) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za tyto měsíce činil 40 875 Kč, 41 785 Kč a 54 596 Kč, zaměstnavatelem je Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, příspěvková organizace. Z registru platebních informací REPI a SOLUS (č. l. 73, 74) nebyl k žalovanému zjištěn negativní záznam.
7. Z detailu pohybu platby převodem uvnitř banky ze dne 9. 5. 2023 (č. l. 10) soud zjistil, že byla poskytnuta platba ve výši 50 851 Kč na účet věřitele, jako účel platby je uvedeno číslo smlouvy 147588, jak je uvedeno ve smlouvě o úvěru ze dne 5. 5. 2023.
8. Z detailu pohybu - bezhotovostní platby ze dne 9. 5. 2023 (č. l. 11) a současně z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., č. ú. [účet] za období od 1. 3 2023 -31. 3. 2023 (dále jen „předmětný výpis z účtu“) a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 29. 2. 2024 (č. l. 53) soud zjistil, že dne 9. 5. 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 19 149 Kč s variabilním symbolem [var. symbol] a předmětem platby CFIG doplatek úvěru; žalobkyně tak na účet žalovaného tuto částku v souladu se smlouvou o úvěru zaslala.
9. Z předmětného výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní částku 5 000 Kč od věřitele FlexFin jako další zápůjčku, částku 8 000 Kč jako úvěr od [právnická osoba], úvěr od [Anonymizováno] ve výši 17 000 Kč (uvedeno v dokumentu o posouzení úvěruschopnosti); ale dále rovněž finanční prostředky ve výši 11 500 Kč od [právnická osoba] (neuvedená půjčka). Výdaje na účtu převyšují přijaté kladné příjmy žalovaného.
10. Z upomínky č. 1 a 2 ze dne 22. 5. 2023 a ze dne 5. 6. 2023 (č. l. 6-9) soud zjistil, že byl žalovaný vyzýván žalobkyní k zaplacení dlužné splátky úvěru, přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne (č. l. 26, 13) soud zjistil, že byl žalovanému doručen dopis žalobkyně o zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky 70 000 Kč a dále nákladů řízení nejpozději do 3. 12. 2023.
12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 19 149 Kč a dále částku 50 851 Kč, kterou byl uhrazen na účet věřitele – žalobkyně - předchozí poskytnutý úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy ze dne 10. 12. 2022. Celková dohodnutá výše úvěru činila 70 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházela a) co se týče deklarovaných příjmů žalovaného z jím předložených výplatních pásek za měsíce 1-3/2023, b) výdaje žalovaného (3 000 Kč na bydlení) nijak neověřovala krom jednoho měsíčního výpisu za měsíc březen 2023; žalobkyně dále prověřovala, zda není žalovaný veden v databázích dlužníků, výpisů exekucí a insolvenčního řízení. Existenci další úvěrů a splátek mikroúvěrů žalobkyně neověřovala krom výše zmíněného výpisu z účtu. Z tohoto výpisu z účtu však plyne, že příjmy žalovaného nedostačují na pokrytí výdajů žalovaného a je z něj patrný další, žalovaným neuvedený, poskytnutý úvěr. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradu hned první splátky úvěru a nezaplatil jedinou splátku.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
16. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
20. „Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).
21. S ohledem na uvedené a na provedené dokazování má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 5. 5. 2023 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do této částky. K úvaze o neplatnosti smlouvy dospěl soud tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu dne 5. 5. 2023, ačkoliv věděla, že byl žalovanému poskytnut úvěr od téže věřitelské společnosti na základě smlouvy o úvěru a část úvěru na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 5. 2023 byla použita právě na splacení úvěru ze dne 10. 12. 2022. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen splácet ani předchozí úvěr; po řádném prověření zejména výdajů žalovaného by žalobkyně musela navíc zjistit, že žalovaný má jen za měsíc březen 2023 uzavřeny další smlouvy o úvěru (např. [právnická osoba]), a dále přesto, že počítala s jeho výdaji za velké množství dalších úvěrů, výši splátky těchto úvěrů blíže nezkoumala. Z výpisu z účtu za měsíc březen 2023 pak plyne, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy (činí až 109 536,75 Kč), přičemž značné množství příjmů za tento měsíc tvoří právě úvěry od různých společností. Již ze znepokojivého množství dalších úvěrů a mikroúvěrů je tak zcela evidentní, že žalovaný není v dobré finanční situaci, která musela a měla být zřejmá při uzavírání smlouvy. Žalovaný pak neuhradil jedinou splátku úvěru, což jeho objektivní schopnost (resp. neschopnost) úvěr splácet pouze dokládá.
22. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele, ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Soud dospěl k závěru, že stanovení splátek by bylo zcela neúčelné, a proto stanovil splatnost celého dluhu najednou v době obecné třídenní pariční lhůty (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Úrok z prodlení z částky 70 000 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení proto soud rovněž zamítl, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení (v této části žaloby je žaloba předčasná).
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v plné výši, neboť její neúspěch byl pouze v nepatrné výši úroku z prodlení. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 800 Kč a odměna advokáta dle § 6, 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 3 900 Kč z tarifní hodnoty 70 000 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně náhrady hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 15 400 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že za doplnění žalobních tvrzení ze dne 7. 3. 2024 soud odměnu nepřiznal, když tyto informace měly být již součástí žaloby, tento úkon tak soud shledal neúčelným.