Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 86 712 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 113 212 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do 24. 4. 2025 ve výši 2 382,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 98 212 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 4. 2025 do 9. 5. 2025 ve výši 484,35 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 91 712 Kč ve výši 12 % ročně od 10. 5. 2025 do 18. 7. 2025 ve výši 2 100,05 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 86 712 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 7. 2025 do zaplacení a dále ve výši 33 919,06 Kč v části úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 93 240,78 Kč od 20. 2. 2025 do 15. 3. 2025 ve výši 4 524,72 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 93 240,78 Kč od 16. 3. 2025 do 9. 5. 2025 ve výši 1 686,30 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 89 314,81 Kč od 10. 5. 2025 do 18. 7. 2025 ve výši 2 055,90 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 84 314,81 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 2. 2025 dosáhne částky 385 171,20 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3.3.2026 domáhá na žalovaném zaplacení částky 120 631 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého nesplacením úvěru. V žalobě tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne 22.10.2023 úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 6 687 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána nominální úroková sazba 76,04 % a žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Dále uvedla, že žalovaný v období 14.12.2023 – 16.12.2024 zaplatil ve splátkách dohromady částku 86 931 Kč. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru, a kromě zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 84 314,81 Kč požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1400 Kč, dále smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o úvěru za prodlení se splácením, kterou vyčíslila částkou 33 919,06 Kč a dále pak smluvní úrok ve výši 76,04 % ročně z původní dlužné jistiny. Současně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužných částek, které specifikovala v žalobním petitu.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Soud zjistil tyto skutečnosti:
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [Anonymizováno] ze dne 23.10.2023 soud zjistil, že jmenovaného dne byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 100 000 Kč a kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 6 687 Kč. Sjednaná nominální úroková sazba činila 76,04 %, RPSN činilo 109,02 %.
5. Z karty klienta – žalovaného k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný za období 15.11.2023 – 15.3.2025 zaplatil na svůj dluh celkem částku 113 431 Kč.
6. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.
7. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský́ zákoník, v platném znění́ (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Již před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Současný občanský zákoník pak stanoví, že absolutně neplatné je právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).
11. Soud posoudil úvěrovou smlouvu ze dne 23.10.2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 100 000 Kč a ten měl formou 48 splátek ve výši 6 687 Kč zaplatit celkem částku 320 976 Kč, jako absolutně neplatnou. Sjednaná výše nominální úrokové sazby 76,04 % (RPSN 109,02 %) je nepřiměřená, podstatně totiž převyšuje obvyklou výši nákladů na úvěr. Obvyklá výše úroku se pohybuje do 26 %, což je soudu známo z úřední činnosti, kdy v obdobných věcech byly činěny dotazy na bankovní i nebankovní poskytovatele úvěrů ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba] aj.). Sjednanou výši úrokové sazby tak soud posoudil jako v rozporu s dobrými mravy a s ohledem na to, že úrok je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy, kterou nelze oddělit, je smlouva absolutně neplatná jako celek. Vztah mezi účastníky z absolutně neplatné smlouvy tak soud vypořádal v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdy žalovaný po poskytnutí částky 100 000 Kč žalobkyni (resp. právní předchůdkyni) vrátil částku 113 431 Kč a žalobkyni tak již ničeho nedluží. Z tohoto důvodu tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval za situace, kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.