Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 580 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zbývající části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 223,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 525,65 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba]. IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 3. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly rovněž Úvěrové podmínky, Sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky Banky. Na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně úroku ve výši 5,40% ročně splatit v 12 měsíčních splátkách po 4 605 Kč počínaje dnem 20. 11. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 10. 2022. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku 18 420 Kč (a to 4 605 Kč dne 22. 11. 2021, 4 605 Kč dne 20. 12. 2021, 4 605 Kč dne 20. 1. 2022 a 4 605 Kč dne 21. 2. 2022). Tato byla přitom započtena co do částky 16 425,82 Kč na jistinu, co do částky 710,18 Kč na sjednaný úrok, co do částky 1 284 Kč na pojistné (pojištění schopnosti splácet úvěr).
2. Městský soud v Praze dne 22. 8. 2022 usnesením rozhodl o prohlášení úpadku původní věřitelky a o řešení úpadku formou konkurzu. Původní věřitelka jednající insolvenční správkyní úvěr ke dni 7. 10. 2022 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 2. 8. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena insolvenční správkyní na společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby žalovaný již neuhradil ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném z titulu této smlouvy požaduje: jistinu úvěru ve výši 33 574,18 Kč, úrok ve výši 5,4 % ročně ke dni do 1. 8. 2023 kapitalizovaný částkou 680,53 Kč a dále ve výši 5,40% ročně z jistiny ve výši 33 574,18 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení; poplatky ve výši 4 568 Kč (platba na pojistné, pozn. soudu), smluvní pokutu ve výši 9 702,94 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně ke dni 1. 8. 2023 kapitalizovaný částkou 9 346,59 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 38 822,71 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že se ho pouze dotázala na jeho měsíční příjem, který nadále neověřovala, na rodinný stav, na vzdělání a na bydlení. Na základě tohoto tak právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému poskytla.
4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně není aktivně legitimovaná, všechny úvěry původní věřitelka předala [právnická osoba]., a s tou má vše již vyřešeno.
5. Žalobkyně se vyjádřila tak, že žalovaný nárok nebyl předmětem převodu na společnost [právnická osoba]., předmětem převodu byly pouze úvěry, které byly řádně spláceny (pozn. soudu).
6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.
7. Dne 3. 11. 2021 došlo mezi společností [právnická osoba]. IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly rovněž Úvěrové podmínky, Sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky Banky, kdy výše úvěru činila 50 000 Kč. Sjednané příslušenství pak činilo úrok ve výši 5,40% ročně a pojistné pro případ neschopnosti úvěr splácet ve výši 321 Kč měsíčně. Celkem měl žalovaný původní věřitelce zaplatit 51 372 Kč. Dlužná částka měla být hrazena ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 605 Kč (včetně pojištění), úroková sazba činila 5,40 % ročně (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěr ze dne 6.10.2021, akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3.11.2021, Všeobecné informace ke spotřebitelským úvěrům jiným než na bydlení ze dne 6.5.2021, Všeobecné obchodní podmínky od 1.3.2021).
8. Žalovaný však uhradil pouze částku 18 420 Kč, a to 4 605 Kč dne 22. 11. 2021, 4 605 Kč dne 20. 12. 2021, 4 605 Kč dne 20. 1. 2022 a 4 605 Kč dne 21. 2. 2022 (výpis z účtu k 31. 12. 2021 na č. l. 47, výpis z účtu k 31. 10. 2022 na č. l. 48, výpis z účtu k 31. 12. 2022 na č. l. 48 rub, výpis z účtu k 31. 3. 2023 na č. l. 49, výpis z účtu k 30. 6. 2023 na č. l. 49 rub, výpis z účtu k 29. 7. 2022 na č. l. 50, výpis z účtu k 31. 8. 2022 na č. l. 50 rub a výpis z účtu k 30. 9. 2022 na č. l. 51)
9. Původní věřitelka úvěr pro nesplácení ke dni 7. 10. 2022 zesplatnila (prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou z 1.11.2022).
10. Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 2. 8. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena insolvenční správkyní původní věřitelky na společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno (oznámení o postoupení pohledávek společnosti Sberbank cz a.s. v likvidaci na ISIS insolvenční fond z 25. 8. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. dubna 2024, včetně podacího lístku z 18. dubna 2024)
11. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (výzva k plnění se základním skutkovým právním rozborem ze dne 4. 6. 2024, včetně podacího lístku ze dne 4. 6. 2024).
12. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 3. 1. 2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru”) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba není důvodná. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy povinnost posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.
18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, které se i v současné době dá aplikovat na nyní projednávanou věc, byť došlo k nahrazení příslušného zákona upravujícího spotřebitelské úvěry, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).
19. V daném případě žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 a uvedla, že vyhodnocení úvěruschopnosti vycházelo z relevantních externích i interních registrů (BRKI, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) a rovněž z údajů tvrzených žalovým, tj. zejména z vyplněné žádosti o úvěrový produkt. Nadto banka porovnávala zjištěné informace o příjmech a výdajích klientky s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. V návrhu uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 50 000 Kč měsíčně, že je svobodný, má vysokoškolské vzdělání a žije u rodičů. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v návrhu, dospěla Banka k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 50 000 Kč, je dostatečná.
20. Žalobkyně však tyto dokumenty nepředložila (pouze odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97), a proto má soud za to, že nelze považovat její tvrzení o řádném prověřování úvěruschopnosti za prokázaná. S ohledem na to soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že původní věřitelka nedostála shora uvedeným požadavkům, staly se spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti měl soud povinnost přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 dostupný na www.nalus.usoud.cz).
21. V řízení bylo (konkludentně) prokázáno, že žalovaný částku ve výši 50 000 Kč převzal (vzhledem k tomu, že řádně zaplatil 4 splátky), a byl by proto povinen žalobkyni, na kterou předmětná pohledávka přešla v souladu s § 1879 o. z., tuto vrátit coby bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. Žalobkyně však tvrdila a prokázala, že žalovaný zaplatil v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou částku 18 420 Kč. Žalovaný je tedy povinen doplatit žalobkyni zbytek do částky 50 000 Kč (tj. 31 580 Kč) a je rovněž povinen i k úhradě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši dané nař. vl. 351/2013 Sb.) od dne zesplatnění (výzvy) dne 2. 11. 2022 (viz. výrok I.).
22. Co se týče úroků, poplatků a smluvní pokuty, pak žalobkyně vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nemůže požadovat ničeho (viz. výrok II.).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 223,60 Kč, přičemž tato částka představuje 30,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 942 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 525,65 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a 1 paušální náhradě výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 0,3016 x 23 670 (= 7 139 Kč) ve výši 1 499 Kč.