17 C 26/2025

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dluhu z Rámcové smlouvy č. [hodnota], kterou uzavřela se žalovaným dne 26. 6. 2023. Dne 26. 6. 2023 uzavřela se žalovaným Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, na základě, něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Pokud by došlo ke splacení celého úvěru do jednoho roku, činila by takto splacená částka 23 790,33 Kč, přičemž RSPN by bylo ve výši 20,69 % a úroková sazba 18,90 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej proto zesplatnila dopisem ze dne 23. 9. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, včetně příslušenství. Vzhledem k tomu, že jej řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, včetně příslušenství. Dále žalobkyně žalobou požadovala úhradu 1 027,25Kč jako nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, který mu byl zřízen na základě Rámcové smlouvy ze dne 26. 6. 2023. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Dne 26. 6. 2023 účastnici uzavřeli Rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [č. účtu]. Téhož dne účastnici uzavřeli Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě č. [hodnota], na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě kontokorentu ve výši 20 000 Kč, přičemž při dodržená podmínek smlouvy jej měl žalovaný průběžně hradit připsáním peněz na účet. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že při trvání kontokorentu v délce 1 roku by celkově splacená částka činila 23 790 Kč při RSPN 20,69 % a úrokové míře 18,90 % p. a.

4. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně poukázala na údaje uvedené v úvěrové zprávě ze dne 15. 8. 2023. Z této listiny vyplývá, že žalovaný neměl ke dni vyhotovení této zprávy žádné další úvěry. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 5. 2023 do 15. 8. 2023. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný měl měsíční příjem pravděpodobně ze zaměstnání ve výši přibližně 6 000 Kč za měsíce červen a červenec (platba ze dne 17. 7. 2023 ve výši 6 077 Kč, platba ze dne 14. 8. 2023 ve výši 5 785 Kč). Žalobkyně dále tvrdila, že ji žalovaný neinformoval o svých výdajích, proto žalobkyně vycházela ze svých sofistikovaných modelů.

5. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] s. r. o. ze dne 14. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný u nich nikdy nebyl zaměstnán a shora uváděné platby na jeho účtu byly určeny pro jejich zaměstnankyni [jméno FO].

6. Z výpisu z běžného účtu ze dne 22. 11. 2024 soud zjistil, že tento vykazuje záporný zůstatek ve výši 1 027,25 Kč.

7. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

8. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaný uzavřela jako spotřebitel s právním předchůdcem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

10. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně před tím, než mu poskytla úvěr, který je předmětem této žaloby. Žalobkyně sice prověřila bankovní výpisy žalovaného, nicméně zřejmě z nich učinila nesprávné závěry. Pokud jde o příjmovou stránku žalovaného, přestože se jedná o výpis za období květen až srpen 2023, tento obsahuje pouze dvě přijaté platby, které by mohly pocházet ze zaměstnání. Platby ze dne 17. 7. 2023 ve výši 6 077 Kč a ze dne 14. 8. 2023 ve výši 5 785 Kč, představují měsíční příjem ani ne výši 6 000 Kč. Další přijatá platba ve výši 3 539,10 Kč pochází z jiného účtu žalovaného. Soud dotazem na plátce dvou výše uváděných plateb zjistil, že se jednalo o výplaty určené třetí osobě. Žalobkyně uvedla, že si od žalovaného další listiny k prokázání jeho finanční situace nevyžádala (ani pro příjmovou – pracovní smlouvu apod., ani pro výdajovou stránku – nájemní smlouvu apod.). Z těchto důvodů má soud za to, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému nepostupovala řádně.

13. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

15. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:„(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

16. Soud tedy žalobě vyhověl co do vyčerpané částky jistiny, to je částky 20 000 Kč. Dále soud žalobě vyhověl co do nesplaceného zůstatku běžného účtu v částce 1 027,25 Kč. Co do požadovaných úroků a úroků z prodlení z úvěru soud žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 042 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 842 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.