Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 491 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 773 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 27. 7. 2024 do 13. 8. 2024 částkou 64,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 264 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 13. 8. 2024 domáhala zaplacení částky 10 264 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že dne 17. 7. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Sjednaný úvěrový rámec tvořil 10 000 Kč, v souladu se sazebníkem poplatků byly žalované dále účtovány i poplatky z úvěru a poplatky za další služby. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů, případně si oddálit datum splatnosti za příslušný poplatek, čehož žalovaná celkem 7 x využila. Celkem žalovaný načerpal částku 95 000 Kč, uhradil 9 435 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením svého závazku a žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění- Žalobkyně po zesplatnění eviduje u žalované dluh ve výši 6 673 Kč na jistině, 1 200 Kč na nákladech za vymáhání, 388 Kč na smluvních pokutách (za prodlení s hrazením splátky), 330 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, 199 Kč za poplatek za expres výplatu, 792 Kč za bezpečnou splátku, 392 Kč za sms servis, 490 Kč za poplatek za prodloužení splatnosti, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni podání žaloby ve výši 64,53 Kč za období od 27. 7. 2023 do 13. 8. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 264 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení. Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala.
2. V podání ze dne 15. 11. 2024 dále žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr, přezkoumává rovněž klientské informace o proměnných a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Rovněž vypracovává statistický model a kontroluje bonitu klienta včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, jak na klienta, tak na domácnost klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet úvěr, žadateli o úvěr je rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Dále byly využity registry NRKI a ISIR. Žalobkyně na základě svých zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovanou schopnou splácet úvěr.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.
4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.
5. Dne 17. 7. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu, v rámci, které žalované poskytla úvěr č. [hodnota]. Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela z registrů NRKI a ISIR, a dále ze svých modelů. Žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem ve výši 45 000 Kč a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč (viz úvěrová zpráva a doplnění žalobních tvrzení ze dne 15. 11. 2024). Žalobkyně dle zprávy NRKI zjistila, že žalovaná před uzavřením předmětného úvěru jiný úvěr neuzavřela (výsledek dotazu: OK). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala prostřednictvím sms a e-mailů dle kontaktních údajů uvedených ve smlouvě. Následně byla žalovaná vyzvána dne 12. 7. 2024 k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 15. 7. 2024 (viz předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2024 a podací arch ze dne 15. 7. 2024). Ke dni 13. 8. 2023 žalobkyně evidovala částku předpisu 17 837,53 Kč, uhrazeno bylo 7 509 Kč a dluh byl ve výši 10 328,53 Kč (viz výpis čerpání splátek a úhrad za období od 17. 7. 2023 do 13. 8. 2024).
6. Další navrhované důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených se soudu zcela spolehlivě podařilo zjistit skutkový stav věci.
7. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.
14. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
16. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
17. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.
18. V daném případě žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované řádně, kdy vycházela z vlastních statistických modelů credit scoringu. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalované měla vyžádat podklady, které výši jejích příjmů, ale i výdajů dokládají (např. potvrzení zaměstnavatele, daňové přiznání, na výdajové stránce pak např. nájemní smlouvu, jakož i například výpisy z bankovního účtu žalované). Žalovaná je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalované je uzavřít smlouvu, a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Ověření údajů pak bylo dle zákona o spotřebitelském úvěru povinností žalobkyně, ta však nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Podpůrně může sloužit k ohodnocení úvěruschopnosti i tzv. credit scoring, nicméně obecná data musí být konfrontována okolnostmi konkrétního případu. Pokud si žalobkyně neověřila ani přibližnou výši výdajů žalované, nemůže vycházet ze statistických dat nebo obecných modelů, protože situace každého dlužníka je různá. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z.
19. Jelikož je tedy spotřebitelská smlouva ze dne 17. 7. 2023 absolutně neplatná, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované ještě peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 7 509 Kč, a proto je povinna žalobci zaplatit částku 2 491 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o část jistiny ve výši 7 509 Kč (10 000 – 2 491 = 7 509), o různé poplatky, smluvní úrok, či zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).
21. Ohledně zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť se žalovaná nedostala do prodlení a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ke stejné problematice se vyjádřil i Městský soud v Praze: „Je přitom nerozhodné, jaké jsou výdělkové poměry žalované, když splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a výdělkové a majetkové poměry žalované mohou být relevantní pouze pro určení lhůty splatnosti podle § 160 o. s. ř., nikoli pro její vznik před rozhodnutím soudu“ (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024 č. j. 12 Co 106/2024-71).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je žádnému z účastníků řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (podíl úspěchu v řízení u žalované byl v rozsahu 75,73 % a úspěch žalobkyně v rozsahu 24,27 %).