Výrok
I. Žaloba s tím, že se určuje, že výše nájemného v bytě č. [hodnota] v [adresa] v druhém nadzemním podlaží o velikosti 1 + 1 činí počínaje dnem 19. 12. 2021 částku 1 168 Kč měsíčně, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta.
Odůvodnění
1. [Jméno zainteresované osoby 0/0] v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 3 sp. zn. 17 C 216/2021 (o určení výše nájemného) uplatnil vzájemný návrh s tím, že se určuje, že výše nájemného v bytě č. [hodnota] v [adresa] v druhém nadzemním podlaží o velikosti 1 + 1 činí počínaje dnem 19. 12. 2021 částku 1 168 Kč měsíčně. Tento vzájemný návrh byl pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2022 č. j. 17 C 216/2021-125 vyloučen k samostatnému projednání.2. Žalobce uvedl, že nájemní smlouvu uzavřel dne 1. 3. 1999 s tehdejšími vlastníky bytového domu. Výměra předmětného bytu činí 44,33 m2, nikoliv 47,50 m2. Má za to, že jednostranné navyšování nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb. bylo učiněno protiprávně. Poté, co bylo dovolání žalovaného odmítnuto, obrátil se s ústavní stížností na Ústavní soud ČR.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že meritornímu projednání věci brání překážka res iudicata, když věc byla již pravomocně rozhodnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 1. 2020 č. j. 6 C 117/2018-107.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly níže uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):5. Žalobce a [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] jako pronajímatelé uzavřeli dne 1. 3. 1999 nájemní smlouvu podle ust. § 685 a násl. obč. zák. na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 1. 3. 1999 na nájem bytu č. [hodnota] v [adresa] v druhém nadzemním podlaží o velikosti 1 + 1 za tzv. regulované nájemné ve výši 1 168 Kč (nájemní smlouva ze dne 1. 3. 1999).6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 1. 2020 č. j. 6 C 117/2018-107 stanovil soud výši nájemného předmětného bytu počínaje dnem 11. 4. 2018 na částku 8 396 Kč měsíčně, když žalobce hradil od 1. 1. 2012 nájemné ve výši 6 997 Kč měsíčně. Znaleckým posudkem zpracovaným v uvedeném řízení [jméno FO] bylo zjištěno, že plocha předmětného bytu činí 46,70 m2, ke dni 11. 4. 2018 činilo obvyklé nájemné 11 395 Kč měsíčně. Žalobce v tomto řízení uplatnil rovněž vzájemný návrh s tím, že se určuje, že výše nájemného v bytě č. [hodnota] v [adresa] v druhém nadzemním podlaží o velikosti 1 + 1 činí počínaje dnem 11. 4. 2018 částku 1 320 Kč měsíčně. Tento vzájemný návrh byl pod výrokem III. zamítnut. Tento rozsudek (v této části) byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021 č. j. 28 Co 287/2020-153.7. Rozsudkem ze dne 16. 3. 2022 č. j. 17 C 216/2021-86 Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodoval o opětovném zvýšení nájmu předmětného bytu a rozhodl, že výše nájemného v bytě č. [hodnota] v [adresa] v druhém nadzemním podlaží o velikosti 1 + 1 o výměře 46,70 metrů čtverečních, se stanovuje počínaje dnem 01. 11. 2021 částkou 10 075 Kč měsíčně. K námitce žalobce uplatněného v odvolacím řízení, že návrh na zvýšení nájemného byl podán opožděně, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2022 č. j. 14 Co 237/2022-120 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítnul.8. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela prokázán skutkový stav a další provádění soud považoval za nehospodárné.9. O výši nájemného předmětného bytu od 11. 4. 2018 bylo již pravomocně rozhodnuto Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 1. 2020 č. j. 6 C 117/2018-107. V tomto řízení se soud zabýval totožnými námitkami žalovaného, a to spornou výměrou bytu (výměra bytu byla určena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], tvrzené neplatnosti nájemní smlouvy z 19. 4. 2000 i tvrzenou absolutní neplatností jednostranného zvyšování nájemného.10. Zákon č. 107/2006 Sb., dával po stanovenou dobu pronajímatelům možnost jedenkrát ročně jednostranně zvýšit nájemné a zasáhnout tak do jedné z obsahových složek nájemního vztahu k bytu. Předmět úpravy byl vymezen v ust. § 1, přičemž v odst. 2 tohoto ustanovení byl uveden taxativní výčet případů, u nichž jednostranné zvýšení nájmu nelze učinit, žádný z těchto případů se však netýká bytu žalobkyně. Předpokladem pro jednostranné zvýšení nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., bylo jeho písemné a zdůvodněné oznámení doručené nájemci (§ 3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb.). Doručením písemného oznámení pronajímatele o zvýšení nájemného nájemci bytu počínala běžet prekluzivní lhůta pro podání žaloby na neplatnost zvýšení nájemného ve smyslu § 3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2171/2009, a ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2654/2010). Uplynutím této lhůty vznikla nájemci povinnost platit zvýšené nájemné, a pokud nájemce se zvýšením nájemného nesouhlasil, mohl v této lhůtě podat žalobu na neplatnost jednostranného zvýšení nájemného. Jediným způsobem, jak nájemce mohl zabránit vzniku povinnosti platit zvýšené nájemné, bylo podání žaloby v zákonné lhůtě; jejím marným uplynutím nájemci vznikla (ze zákona) povinnost platit zvýšené nájemné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011). Při hodnocení správnosti výpočtu jednostranného zvýšení nájemného učiněného pronajímatelem, soud tedy již nepřezkoumává výši doposud placeného nájemného, neboť po marném uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby o určení neplatnosti zvýšení nájemného, již nelze správnost výpočtu zvýšeného nájemného přezkoumat (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1103/2011). Smyslem a účelem části první zákona č. 107/2006 Sb. bylo dočasně, na předem stanovenou dobu, zasáhnout do nájemních vztahů k bytům prostřednictvím regulace nájemného ve zde vymezených bytech. Již proto je třeba omezit přezkum platnosti navýšení nepřekročitelným časovým rámcem, neboť neexistence takové lhůty by vedla k právní nejistotě v nájemních vztazích ohledně jednoho z jeho základních prvků, jakým je nájemné, resp. jeho výše. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dříve proti navýšení nájmu nijak nebránil, nelze zpětně přezkoumávat stanovenou výši výpočtu ani konstatovat neplatnost z důvodu nesprávně uvedené výměry při výpočtu.11. Všechny tyto námitky již soud vypořádal ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2020 č. j. 6 C 117/2018-107. Ustanovení § 159a odst. 1,3 o.s.ř. stanoví, že výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky řízení a pro všechny orgány (soud). Podle ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky … věc projednávána znovu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16.1.2020 č.j. 6 C 117/2018-107 je nalézací soud (v navazujícím řízení) vázán.12. Pokud nedošlo ke změně podmínek (rozšíření nebo zmenšení bytu), nelze výměru bytu opět přezkoumávat; a nelze se opětovně zabývat tvrzenou absolutní neplatností jednostranného zvyšování nájemného. V tomto směru se uplatní i ust. § 2238 o.z, který upravuje konvalidaci neplatných nájemních smluv v tříleté lhůtě.13. Vzhledem k tomu, že novému projednání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, soud ve výroku I. rozhodl tak, že vzájemný návrh [Jméno zainteresované osoby 0/0] zamítnul. Soud z důvodu procesní opatrnosti rozhodoval tak, že žalobu zamítnul, když § 159a o. s. ř. určuje, že závazné jsou pouze výroku, nikoliv právní závěry, které jsou obsaženy pouze v odůvodnění těchto rozhodnutí.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč. Pokud zástupce žalobce požadoval cestovní náhrady za cestu z [adresa] a zpět, pak tyto nelze přiznat, když sídlo advokátní kanceláře [právnická osoba] je v Praze.