Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 500 Kč od 5. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do částky 5 790 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 600 Kč zastavuje.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 465,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 290 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 28. 11. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč na jeho bankovní účet v den v uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 600 Kč splatit v pravidelných splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2023. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž neuhradil žádnou splátku. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je si vědoma svého pochybení a požaduje pouze to, co žalovanému skutečně vyplatila a zákonný úrok z prodlení, co to zbylé části vzala žalobu výslovně zpět.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 11. 2022 vyplynulo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 500 Kč, žalovaný se zavázala tuto částku žalobkyni splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 600 Kč, a to ve splátkách do 4. 2. 2023. Zápůjčka byl žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu].
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá věc (peníze), a vydlužitel se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Žalobkyně proto měla povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně výslovně uvedla, že si je svého pochybení vědoma a výslovně se domáhala plnění z titulu bezdůvodného obohacení, co do zbylé části vzala žalobu zpět.
11. Vzhledem ke všem výše uvedenému závěru tak soud zavázal žalovaného k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru, tedy v celkové výši 7 500 Kč. Tuto povinnost pak žalovanému uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit jí lhůtu k plnění delšího trvání a přiznal žalobkyni nárok podle ust. § 1970 o. z. na úrok z prodlení určený nařízením vl. 351/2013 Sb. /výrok I. Ve zbývajícím rozsahu pak soud řízení ve výroku II. zastavil.1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 465,44 Kč, přičemž tato částka představuje 12,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 830 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 330 Kč ve výši 489,30 Kč.