Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 319 Kč se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 760 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 339 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 757 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 46 319 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky řízení byla dne 8. 6. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. 65290591, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 60 000 Kč formou výplaty na její bankovní účet. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit ve formě 96měsíčních splátek po 910 Kč, celkem tedy 87 360 Kč (dle smlouvy 87 399 Kč). Úvěr byl žalované dle tvrzení žalobkyně poskytnut po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas, na svůj závazek uhradila pouze 35 190 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta tak neučinila a žalobkyně byla nucena přistoupit k odstoupení od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy. Vedle dlužné jistiny žalobkyně na žalované požaduje kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1 760 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 920 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 14. 1. 2025 do zaplacení. V doplnění žaloby žalobkyně soudu předložila doklady k tvrzenému prověřování úvěruschopnosti žalované (bankovní výpisy a zprávu o jejím posouzení).
2. Žalovaná se k věci žádným způsobem nevyjádřila a po dobu řízení zůstal pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu ze dne 31. 3. 2025 souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 60 000 Kč na její bankovní účet. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit ve formě 96měsíčních splátek po 910 Kč, celkem dle smlouvy 87 399 Kč, což odpovídá roční úrokové sazbě 10 % a RPSN 10,47 %. Z této listiny dále soud zjistil, že měsíční tvrzené výdaje žalované představuje splácení úvěru ve výši 4 990 Kč měsíčně, její měsíční příjmy jsou ve výši 27 000 Kč. Žalovaná je vdaná, bydlí u rodičů.
5. Z oznámení [právnická osoba]., ze dne 4. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně odeslala na bankovní účet č. [č. účtu] dne 9. 6. 2021 částku 60 000 Kč.
6. Z výpisů z účtu za období od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2025 (celkem 3 výpisy) má soud za prokázané, že majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaná. Soud dále z těchto výpisů zjistil, že žalovaná skutečně měsíčně splácí splátku úvěru ve výši 4 990 Kč (viz odchozí platby ze dne 20. 3. 2021, 20. 4. 2021 a 20. 5. 2021). Příjmovou stránku žalované má soud z těchto výpisu za prokázanou nejen v žalobě tvrzené výši, tzn. 27 000 Kč měsíčně, ale ve faktické průměrné výši 35 322 Kč (viz příchozí platba ve výši 23 340 Kč ze dne 12. 3. 2021, ve výši 24 840 Kč ze dne 13. 4. 2021, ve výši 57 787 Kč ze dne 13. 5. 2021).
7. Z dopisu odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 1. 11. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovanou o svém odstoupení od smlouvy z důvodu porušení smluvních závazků žalovanou. Zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 48 079 Kč.
8. Z části D sazebníku soud zjistil, že si strany dohodly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 1. 2025 vč. potvrzení o podání ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dní od doručení výzvy.
10. Další důkazy (listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné pojistné podmínky, pojištění schopnosti splácet, zpracování osobních údajů a osobní doklady žalované) soud pro nadbytečnost neprováděl, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav.
11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Mezi účastníky řízení byla dne 8. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr průběžně splácet formou 96měsíčních splátek po 910 Kč. Strany sjednaly, že poskytnuté prostředky budou vráceny s RSPN ve výši 10,47 %, úroková míra 10 % p. a. Žalovaná úvěr v plné výši vyčerpala ke dni 9. 6. 2021, kdy jí částka byla připsaná na bankovní účet. Žalovaná závažně porušila smluvní podmínky, proto žalobkyně ke dni 1. 11. 2024 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala ji k jeho bezodkladné úhradě. Ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 48 079 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná ničeho neuhradila, a to ani po předžalobním upomínání.
12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
17. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalované včetně posouzení způsobu plnění jejích dosavadních dluhů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně nadto při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z nižší částky průměrného příjmu žalované (27 000 Kč) oproti faktickému stavu (35 322 Kč), jak bylo shora zjištěno bankovními výpisy. Vzhledem k poměrům věci, kdy si žalobkyně vyžádala bankovní výpisy žalované za 3 předcházející měsíce před poskytnutí úvěru, které plně osvědčily příjmovou stránku žalované, jakož i tvrzené měsíční splátky jiného úvěru, soud uzavírá, že žalobkyně své povinnosti předpokládané shora cit. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila. Žalobkyně dále prověřila žalovanou v registrech SOLUS, IS a CRIF. Sjednaná úroková míra odpovídá situaci na trhu (8,21 % p. a. dle https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/publikace-menove-statistiky/Publikace-menove-statistiky-pdf-rok-2022/ v prosinci 2021 versus sjednaná sazba ve výši 10 % p. a.). Vzhledem k předpokládané měsíční splátce ve výši 910 Kč není rozhodné, že žalobkyně neverifikovala tvrzení žalované o měsíčních výdajích na bydlení ve výši 1 000 Kč (bydlení u rodičů), neboť vzhledem k jejím příjmům lze důvodně předpokládat, že bylo v jejích silách úvěr splácet. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalovaná na úvěr uhradila částku 35 190 Kč. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy v rámci dispoziční zásady omezila v případě smluvní pokuty na částku 2 920 Kč. Taková částka odpovídá zákonnému omezení smluvních pokut v případě spotřebitelských úvěrů, když souhrnné maximum všech smluvních pokut nesmí přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru. Absolutně nejvyšší možná přípustná částka smluvní pokuty je pak 200 000 Kč.
18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co sjednaného úroku i úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 757 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 853 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 319 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.