Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [jméno FO], uzavřené před [Anonymizováno] obce [Anonymizováno], okres [Anonymizováno], kraj [Anonymizováno], ve Vietnamské socialistické republice dne [datum], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 10. 2024 se manželka domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství neplní žádnou ze svých funkcí. V odůvodnění žaloby uvedla, že z manželství se účastníkům nenarodily žádné děti, jsou občany Vietnamské socialistické republiky a pobývají na území České republiky v rámci povolení k trvalému pobytu. Manželství bylo uzavřeno po krátké známosti, bylo z počátku spokojené, postupem času však začalo docházet k neshodám vyplývajících z rozdílných povah manželů, z odlišného náhledu na budoucnost rodiny. Došlo k vzájemnému odcizení obou účastníků řízení. Manželé déle než 12 měsíců nesdílí společnou domácnost, nevedou manželský intimní život. Z manželství se nenarodily žádné děti.
2. Manžel s rozvodem manželství souhlasil a výslovně se připojil k návrhu na rozvod manželství.
3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že oba z manželů jsou nositeli občanství Vietnamské socialistické republiky. Z toho důvodu bylo třeba nejdříve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí.
4. Soud postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a civilních, v České republice vyhlášené pod číslem vyhlášky č. 98/1984 Sb. Podle čl. 20 odst. 3 této smlouvy je při projednávání návrhu na rozvod manželství manželů příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. V daném případě se bydliště obou manželů nacházelo v době podání návrhu na území České republiky, v řízení o rozvodu jsou tak příslušné české soudy.
5. Podle čl. 20 odst. 1 uvedené smlouvy, rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci neexistují procesní překážky návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm, soud se přitom řídí právním řádem Vietnamské socialistické republiky.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
7. Z oddacího listu bylo zjištěno, že manželství uzavřeli účastníci řízení dne [datum] před [Anonymizováno] obce [Anonymizováno], okres [Anonymizováno], kraj [Anonymizováno], ve Vietnamské socialistické republice8. Z manželství se nenarodily žádné děti, o jejíž výchově a výživě by bylo nutné rozhodovat.9. Z tvrzení manželky soud zjistil, že manželé spolu nežijí ve společné domácnosti dále než jeden rok, rovněž nevedou intimní manželský život. Manželství bylo zpočátku spokojené, během manželství začaly vznikat mezi manžely problémy, které vyústily ve skutečnost, že ani jeden z účastníků nemá zájem na obnovení manželského soužití s tím, že rozvod manželství je trvalý a manželské vztahy již nelze obnovit. Manžel s rozvodem manželství souhlasil a připojil se k návrhu na rozvod manželství.10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], manželé již déle, než půl roku nevedou společnou domácnost, z manželství se nenarodily žádné děti o jejichž výchově a výživě by bylo nutné rozhodovat. Manželství je v důsledku citového odcizení manželů hluboce rozvrácené a žádný z manželů nemá zájem na jeho obnově. Soudu byla předložena dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Dle čl. 55 vietnamského zákona o manželství č. 22/2000/QH10 ze dne 9.6.2000 (dále jen „zákon o rodině) jestliže oba manžele žádají o rozvod manželství a proces usmíření před soudem dle čl. 54 zákona o rodině se nezdařil, a bylo-li zjištěno, že si oba manželé dobrovolně přejí rozvod a jsou domluvení na rozdělení majetku, soud dohodu o rozvodu uzná. Nedohodnou-li se nebo by nebyly zajištěny oprávněné zájmy manželky a dítěte, rozhodne soud. Žádá-li o rozvod jen jeden z manželů a nepodařilo se dosáhnout soudního smíru a bylo prokázáno domácí násilí nebo docházelo-li k porušování manželských práv a povinností a tím je manželství hluboce rozvráceno, soud manželství rozvede.13. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti soud dovodil, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, neboť je dán rozvrat manželství ve smyslu výše citovaného zákona o rodině. Tyto podmínky jsou v dané věci nepochybně naplněny, neboť manželé spolu déle, než půl roku nežijí, netvoří manželské společenství, nehospodaří spolu a je zřejmé, že žádný z nich manželské soužití obnovit nechce. Za popsané situace nelze přisvědčit úvaze o možném zlepšení vztahů mezi účastníky v tom smyslu, že by došlo k obnovení manželského soužití. Soud za daného stavu dovodil, že manželství je vytrvale hluboce a neodčinitelně rozvráceno, je již pouze nefunkčním a formálním svazkem, na jehož udržení nemohou mít účastníci zájem a nelze rozumně očekávat, že v tomto směru dojde do budoucna zásadní změny. Veden těmito úvahami soud při splnění zákonných podmínek vyslovil, že manželství účastníků rozvádí.14. Soud z úřední povinnosti rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, dle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.