Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 264,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,18 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a částky 1 331,07 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 domáhala zaplacení 37 595,65 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 28. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25139892, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 23 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a údajů, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zjistila jeho počet členů domácnosti žijící, případně jejich příjem, příjem žalovaného a jeho měsíční výdaje. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, ISIR, evidence neplatných dokladů a nahlédla do registrů jako NRKI, BRKI, registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku a interní údaje. Rovněž vycházela z AISP, poskytovatele služby informování o platebním účtu. Po vyplnění žádosti a před poskytnutím úvěru žalobkyně informace vyhodnotila a uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 17 611 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů a identifikoval se prostřednictvím služby [Anonymizováno] zpřístupněním bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Tam odsouhlasil nejprve předsmluvní informace o úvěru, následně návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Smlouva byla následně zaslána žalovanému na e-mailovou adresu. Následně žalobkyně smluvenou částku ve výši 17 000 Kč odeslala na účet žalovaného č. [č. účtu]. Uplatněný nárok je tvořen pohledávkou sestávající z nesplaceného úvěru ve výši 16 999,88 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 338,30 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 1 331,07 Kč a smluvního úroku ve výši 18 926,40 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 27. 1. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 21. 5. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné a ostatní zbytné výdaje 0 Kč a 5 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu je 17 611 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným je 23 000 Kč, regionální koeficient je 1,5, rezerva pro výdaje 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 10 235 Kč, disponibilní příjem 6 800 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.
6. Z listiny Identifikované příjmy bylo zjištěno, že mají obsahovat příjmové transakce účtu [IBAN] v období od 30. 9. 2023 do 26. 9. 2024.
7. Z autorizace ověření totožnosti [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 28. 9. 2024 došlo k náhledu na bankovní účet žalovaného.
8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 29. 8. 2024, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a předpis denních splátek soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis chybí. Výše úvěru je uvedena ve výši 23 800 Kč, úvěr měl být spolu s poplatky při dodržení podmínek smlouvy uhrazen dne 22. 3. 2026.
9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek platných od 27. 5. 2024 byly zjištěny poplatky poskytnutí úvěru, údaje žalobkyně a postup sjednávání úvěru.
10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 28. 9. 2024 byly pod VS [var. symbol] zaslány na účet č. [Anonymizováno] finanční prostředky ve výši 3 400 Kč, 100 Kč, 3 500 Kč, 3 000 Kč a 7 000 Kč, celkem 17 000 Kč.
11. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 25. 8. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu je č. [Anonymizováno] je žalovaný a že na tento účet byly v období od 28. 9. 2024 do 27. 1. 2025 připsány pod variabilním symbolem [VS] částky v celkové výši 17 000 Kč (v jednotlivých platbách ve výši 3 400 Kč, 100 Kč, 3 500 Kč, 3 000 Kč, 7 000 Kč.
12. Z listiny prodlení v délce 91 dní ze dne 27. 1. 2025 vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím e-mailu informovala žalovaného o svém odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke stejnému dni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 38 225,65 Kč.
13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.
14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru č. 25139892 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o žalovaného, neobsahuje jeho podpis. Celková jistina úvěru činila dle smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2024 částku 23 800 Kč (maximální úvěrový rámec). Při dodržení podmínek smlouvy měla splatnost úvěru nastat 22. 3. 2026. Žalovaný načerpal částku 17 000 Kč, která mu byla zaslána na jeho bankovní účet. Protože žalovaný nedodržel podmínky úvěrové smlouvy, když nehradil řádně a včas jednotlivé splátky, žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 27. 1. 2025. Zároveň s tímto krokem žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný neuhradil ničeho. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně, který mu byl odeslán dne 21. 5. 2025, na svůj dluh však neuhradil ničeho.
15. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
24. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ...“ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“
25. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.
26. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
27. Žalobkyně tvrdila, že právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovaným s tím, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně však soudu žádné důkazy, ze kterých by bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného patrno nepředložila. Žalovaný je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalovaného je uzavřít smlouvu, a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalovaného měla vyžádat podklady, které výši jeho příjmů a výdajů dokládají, což neučinila. Na stránce příjmové soud poukazuje zejména na velké množství transakcí relativně nízkých částek (3 Kč – 1 000 Kč), přičemž žalobkyně nepředložila žádné detaily k těmto platbám. Vzhledem k jejich výši nelze usuzovat, že se jedná o příjem ze zaměstnání či jiné závislé činnosti. Nicméně i kdyby ano, pak má soud za to, že žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. V tomto směru opět nedoložila žádné listiny, spokojila se s pouhým tvrzením žalované o výdajích na bydlení ve výši 10 000 Kč. Při ověřeném měsíčním příjmu ve výši 17 611 Kč by žalovanému na jeho měsíční výdaje zbývala částka 7 611 Kč. O tom, že je to částka odpovídající místě a čase (Praha v roce 2024) lze mít v souvislosti s předpokládaným úvěrovým zatížení silné pochybnosti.
28. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
29. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný dosud nic nezaplatil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 17 000 Kč (výrok I). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek, smluvní pokutu nebo zákonný úrok z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II).
30. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení z jistiny, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024 č. j. 12 Co 106/2024-71).
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal nárok na jejich náhradu žádnému z účastníků řízení, neboť převážené úspěšnějšímu žalovanému ani žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.