Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 976 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 10 276 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako provozovatel neměl sjednáno pojištění odpovědnosti vozidla r. z. [Anonymizováno], VIN [VIN kód], a to v době od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024, čímž porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném příspěvek ve výši 10 276 Kč skládající se ze základu příspěvku ve výši 9 976 Kč (116 dní po 86 Kč) a z poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč, který nebyl i přes výzvy dosud žalovaným zaplacen. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal, žalobkyně nadto vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Z listiny [Anonymizováno] – výdej dat soud zjistil, že žalovaný byl v období od 26. 6. 2019 registrovaným vlastníkem/provozovatelem vozidla r. z. [Anonymizováno]. Totožný závěr soud učinil z listiny výpis RSV pořízený ČKP.
6. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 23. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla reg. zn. [SPZ], tj. Nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, neměl ohledně uvedeného vozidla, vedeného v příslušném registru vozidel, v období od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za nepojištěné období, tj. celkem za 116 zjištěných dní nároku na příspěvek po 86 Kč za den, ve výši 9 976 Kč. Ve výzvě byla zároveň stanovena šedesátidenní lhůta k zaplacení.
7. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě základu příspěvku a rovněž k úhradě nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 7. 2025 včetně podacího archu a výpisu sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne. Doručena byla dne 7. 2. 2025, zjištěno z on-line výpisu [právnická osoba]., ke sledování zásilky č. [Anonymizováno].
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v žalovaném období registrovaným vlastníkem a provozovatelem vozidla reg. zn. [SPZ]. Protože k danému vozidlu nebylo v tomto období uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou z 23. 1. 2025 a ze dne 15. 4. 2025 k uhrazení příspěvku, což žalovaný dosud neučinil.
10. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 1. 4. 2024.
11. Povinnost žalovaného jako provozovatele vozidla reg. zn. [SPZ] mít toto vozidlo pojištěné vyplývala v žalovaném období z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. Dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví Ministerstvo financí vyhláškou č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhláška č. 69/2024 Sb.“).
12. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl v žalovaném období vlastníkem a provozovatelem vozidla reg. zn. [SPZ]. Žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení zákonného příspěvku dle shora cit. ustanovení zákona č. 30/2024 Sb. Výše příspěvku za žalované období činí 9 976 Kč (§ 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 69/2024 Sb. – 116 dní po 86 Kč), výše nákladů je pak dána ust. § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. v částce 300 Kč. Žalobkyně žalovaného k uhrazení daného příspěvku řádně vyzvala, žalovaný ho však ani přes opakované výzvy příspěvek neuhradil, proto žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne splatnosti stanovené ve výzvě.
13. Protože tedy žalobkyně svůj nárok řádně tvrdila a prokázala, naopak žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu nic netvrdil (že by nárok nevznikl, neexistoval či že by žalovaný daný příspěvek uhradil), natož dokazoval, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 276 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.