20 C 325/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 41 481,86 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou jako spotřebitelkou. Tvrdí, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025. Podle žaloby byl žalované dne 21. 3. 2023 poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], splatný v 48 pravidelných měsíčních splátkách, s konečnou splatností ke dni 25. 3. 2027. Úvěr byl úročen smluvním úrokem 64,30 % p. a. dle části A) smlouvy, přičemž podle části B) bodu 2.2 měl smluvní úrok běžet od poskytnutí úvěru do úplného vrácení jistiny, se sjednaným přirůstáním úroku k jistině (kapitalizací). Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil dne 29. 10. 2024 k zesplatnění veškerých závazků ze smlouvy v souladu s částí B) bodem 6.3 Smlouvy. Žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok pouze za období od poskytnutí úvěru do dne zesplatnění, tj. od 21. 3. 2023 do 29. 10. 2024, ve výši 41 433,86 Kč. V žalobě zohlednila dílčí platby žalované v souhrnné výši 39 952 Kč. Po těchto zápočtech vyčísluje celkovou dlužnou částku (jistina po kapitalizaci smluvního úroku a po započtení plateb) na 41 481,86 Kč, splatnou nejpozději dnem 29. 10. 2024. Pro případ, že by soud neshledal důvodnost nároku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uplatňuje žalobkyně subsidiárně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnutých peněžních prostředků.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z listiny hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyni uvedla, že je svobodná, žije ve vlastním bydlení, její příjem pochází ze zaměstnání a činí 26 000 Kč měsíčně. Oproti tomu její měsíční výdaje činí na bydlení 5 090 Kč, životní minium pak 4 860 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala, že měsíční výdaje žalované činí 9 950 Kč, což k jejímu příjmu značí finanční rezervu ve výši 15 050 Kč měsíčně. V hodnocení klienta se dále uvádí, že žalovaná nemá žádné další úvěry, ať už interní či externí povahy.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 16. 12. 2022 žalovaná měla příjem ve výši 27 553 Kč, dne 19. 1. 2023 25 647 Kč a z výplatní pásky za období 1/2023 soud zjistil, že za leden 2023 činil měsíční příjem žalované 30 904 Kč.

6. Z výpisu registru [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná v tomto registru neměla před uzavřením úvěrové smlouvy žádný záznam. Z výpisu [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná dosáhla vysokého skóre, tzn. nízkého rizika ve vztahu k poskytování úvěrových produktů.

7. Z listiny návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru, číslo návrhu smlouvy [Anonymizováno], soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalované zavázala poskytnout finanční částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet formou 48 pravidelných splátek po 2 660 Kč. Takto měla splatit 112 032 Kč, pokud se do částky započítá i sjednané pojištění, měla splatit 127 680 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 64,30 % p. a. Úvěr měl být vyplacena na bankovní účet č. [č. účtu]. Obdobné informace soud zjistil z listiny označené jako předsmluvní informace, ze které dále soud zjistil, že žalovaná byla o parametrech úvěru informována před uzavřením úvěrové smlouvy.

8. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná domluvily na uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

9. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o schválení poskytnutí úvěru.

10. Z dokladu o vyplacení soud zjistil, že částka 40 000 Kč byla vyplacena na bankovní účet č. [č. účtu] dne 22. 3. 2023.

11. Z oznámení ze dne 29. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala o okamžitém zesplatnění úvěru pro neplacení a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 43 469 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 vč. příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba]., na žalobkyni. Žalovaná byla o tomto kroku informována dopisy ze dne 25. 4. 2024, zároveň byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, bude vůči ní podána žaloba (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).

13. Z informace o klientech soud zjistil, že majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaná.

14. Z bankovních výpisů za období od 2. 2. 2023 do 22. 3. 2023 k bankovnímu účtu žalované soud zjistil, že žalovaná dne 22. 3. 2023 obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 40 000 Kč. Soud z těchto výpisů dále zjistil, že žalovaná provedla v měsíci únor 2023 transakce spojené s hazardem ve výši 4 314 Kč. Dále soud zjistil, že ve stejném období žalovaná provedla splátku úvěru ve výši 7 391,99 Kč. Na bankovním účtu žalované dále docházelo k dalším transakcím spojených s úvěrovými smlouvami, označenými jako „spl. úv.“ dne 21. 3. 2023 ve výši 2 875,65 Kč a 1 167,65 Kč. Na účtu je dále několik příchozích transakcí od spol. [právnická osoba]., např. dne 7. 2. 2023 ve výši 5 330 Kč, dne 10. 2. 2023 ve výši 9 000 Kč, dne 20. 2. 2023 ve výši 6 000 Kč.

15. Z dalších listin soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti (kopie občanského průkazu žalované, souhlas se zpracováním osobních údajů,16. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 21. 3. 2023 došlo mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovanou k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Výše úvěru činila 40 000 Kč, celkem měla žalovaná původní věřitelce zaplatit 112 032 Kč, pokud se do částky započítá i sjednané pojištění, měla splatit 127 680 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 64,30 % p. a. Dlužná částka měla být hrazena v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 660 Kč. Žalovaná při podpisu smlouvy vyčíslila výši svých měsíčních příjmů částkou 26 000 Kč a výdajů částkou 9 950 Kč výdajů, tedy použitelný příjem žalované byl vyjádřen částkou 15 050 Kč měsíčně. Původní věřitelka však žalovanou uvedené údaje řádným způsobem neprověřila, byť si vyžádala výplatní pásku žalované a výpisy z jejího bankovního účtu. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila pouze 39 952 Kč. Pohledávka za žalovanou z uvedené úvěrové smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Původní věřitelka proto měla povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.23. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 vyložil, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech, přičemž na tomto ničeho nezmění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že povinností věřitele je nejen aktivně zjišťovat a prověřovat majetkové poměry dlužníka, ale tyto údaje rovněž náležitě ověřit (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů, výpisy z bankovního účtu apod.).24. V daném případě soud dospěl k přesvědčení, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že její právní předchůdkyně splnila své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy že před uzavřením smlouvy vycházela z dostatečných informací týkajících se majetkové situace žalované. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované dotazem na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž poskytnuté informace posléze ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované a následně tyto informace zaznamenala do hodnocení klienta. Z hodnocení klienta však vyplývá, že původní věřitelka si vystačila toliko s tvrzením žalované stran její majetkové situace, které však posléze nijak buď řádně nevyhodnotila, případně je dostatečně neověřila (doložení věrohodných listin k tvrzenému vlastnímu bydlení, pracovní smlouvy). Soud na základě vyžádaných bankovních výpisů zjistil, že obsahují shora popsané rizikové transakce z kategorie hazard, jakož i další úvěrové zatížení žalované (blíže odst. 14 odůvodnění), které však právní předchůdkyně žalobkyně nezohlednila před poskytnutím úvěru žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně si vystačila pouze s výplatní páskou žalované za měsíc leden 2023 a potvrzení o příchozích platbách na účet žalované. Zřejmě si nevyžádala úplný přehled (bankovní výpisy), ze kterých by mohla komplexně zhodnotit finanční situaci žalované. Povinností původní věřitelky bylo proto zjišťovat a ověřit majetkové poměry žalované daleko důsledněji, než tomu bylo v posuzovaném případě. Původní věřitelka tak pro všechny shora uvedené důvody před uzavřením smlouvy v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.25. S ohledem na uvedené soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že původní věřitelka nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPR-[právnická osoba]. proti [Anonymizováno], nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 dostupný na www.nalus.usoud.cz).26. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla částka ve výši 40 000 Kč ze strany původní věřitelky prokazatelně poskytnuta, a proto je žalovaná povinna s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tuto žalobkyni, na níž byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., vrátit coby bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak ve výši snížené o již uhrazenou částku. Žalovaná přitom uhradila celkem 39 952 Kč, a tedy po odečtení této částky od výše poskytnutého plnění (tedy od částky 40 000 Kč) nadále dluží žalobkyni částku 58 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.27. Vzhledem ke všem výše uvedenému závěru tak soud zavázal žalovanou k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru ponížené o již uhrazené částku, tedy v celkové výši 58 Kč. Tuto povinnost pak žalované uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit jí lhůtu k plnění delšího trvání. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.