20 C 370/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 580 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela na základě žádosti žalovaného dne 27. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému v souladu s dodatkem ke smlouvě poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet měsíčně přirostlé úroky (od poslední splátky úroků), jistina byla splatná při ukončení smlouvy. Úroková míra byla ve výši 40 % p. m. Žalovaný na úvěrovou smlouvu neuhradil ničeho. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 580 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 450 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje splacení dlužné částky formou měsíčních splátek a požádal o jednání v jeho nepřítomnosti. Požádal však o přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení o jeho omezení svéprávnosti. Žalobkyně s přerušením řízení vyslovila nesouhlas. Soud návrh žalovaného na přerušení řízení zamítl, neboť žalovaný na podporu svých tvrzení ničeho nedoložil, a soud neshledal pro přerušení řízení žádný relevantní důvod.

3. Výzvou ze dne 31. 1. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, kdy po vyhodnocení dat získala informaci o příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč měsíčně a předpokládaných měsíčních výdajích ve výši 4 000 Kč. Dále učinila lustrací systémů a databází CRIF (NRKI, BRKI, REPI), SOLUS, TELCO SCORE, CEE, IS a databází neplatných občanských průkazů.

4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 12. 2023 soud zjistil, že v této smlouvě sežalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavazuje po dobu trvání smluvního vztahu hradit vždy úroky přirostlé od poslední splátky úroků. Sjednaná úroková míra činila 40 % p. m. Z dodatku o navýšení úvěrového limitu soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný dohodly na navýšení úvěrového rámce o dalších 5 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace.

6. Z potvrzení o schválení úvěru má soud za zjištěné, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěrového rámce a informovala jej o výši první splátky a platebních údajích.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 27. 12. 2023 (2 krát) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyplatila nejprve částku 15 000 Kč a následně částku 5 000 Kč. Totéž vyplývá také z přehledu čerpání úvěru.

8. Z výpisů ze shora citovaných databází a systémů soud zjistil, že žalovaný těmito databázemi procházel s pozitivním scoringem.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za rok 2023 má soud za prokázané, že žalovaný pobírá invalidní důchod od ČSSZ ve výši okolo 7 000 Kč měsíčně. Na bankovním účtu žalovaného je velké množství příchozích plateb v nízkých částkách (v řádu sto korun) od různých fyzických osob, a dále také velké množství transakcí spadajících do kategorie rizikových (gambling). Oproti tomu pohyby na bankovním účtu žalovaného neprokazují, v jaké výši hradí své měsíční náklady např. na bydlení a uspokojení dalších svých životních potřeb.

10. Z dopisu – oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 6. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 41 330,95 Kč.

11. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 17. 9. 2024 včetně podacího archu ze stejného data soud zjistil, že tímto žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 26 921,72 Kč do 7 dnů od jejího doručení.

12. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci (osobní doklady žalovaného, proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta).

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 27. 12. 2023 smlouva o úvěru ve znění jejího dodatku, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, respektive náležitě vyhodnocovány. Dle žalobních tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně spoléhala výlučně na scoring z databází a pravděpodobně automatizovaný systém vyhodnocování transakcí na bankovním účtu žalovaného. Žalobkyně však nepřistoupila k vyhodnocení těchto transakcí s náležitou pečlivostí, neboť na bankovním účtu žalovaného je velké množství příchozích plateb v nízkých částkách (v řádu sto korun) od různých fyzických osob, a dále také velké množství transakcí spadajících do kategorie rizikových (gambling). Rovněž obsahuje minimálně v jednom případě příchozí platbu od jiné úvěrující společnost. Oproti tomu pohyby na bankovním účtu žalovaného neprokazují, v jaké výši hradí své měsíční náklady např. na bydlení a uspokojení dalších svých životních potřeb. Příjem žalovaného spočívá ve státních dávkách – invalidním důchodu. Kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen splácet měsíčně byť min. splátku ve výši 1 379,20 Kč (vztaženo k první minimálně splátce), když jeho prokázaný příjem činí pouze necelých 7 000 Kč. Majetkové a výdělkové poměry žalovaného jsou v takto zjištěném rozsahu nedostačující k tomu, aby byl objektivně schopna přijímat a splácet další nové závazky. Lze také bezpečně uzavřít, že odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 4 000 Kč jsou vhledem k místě, času a zdravotnímu stavu žalovaného (Praha 2023, invalidní důchodce) nehodnověrné. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádné listiny, kterými by příjem žalovaného jakkoli verifikovala (pouze uvedla, že zjištěný příjem žalovaného činí 20 000 Kč měsíčně), to stejné platí i o výdajové stránce (např. nájemní smlouva). Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud má za to, že žalobkyně si při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou majetkové poměry žalovaného. Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

21. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 27. 12. 2023 ve znění svého dodatku je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu dosud neuhradil ničeho, žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. Co do smluvní pokuty, jakož i co do smluvních nákladů s vymáháním pohledávky, soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. K návrhu žalovaného, který se k žalobě vyjádřil tak, že pobírá invalidní důchod a požádal o možnost úhrady dlužné částky formou splátek, byly soudem žalovanému stanoveny měsíční splátky, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s jednotlivou splátkou déle než o deset dnů.

24. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 528,35 Kč, přičemž tato částka představuje 62,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,37 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 7. 5. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 17. 9. 2024 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 11. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.