Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 536 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 067,91 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 889,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 842,95 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 8 842,95 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem prodlení ve výši 325,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 933,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 345 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 2 345 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 536 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným byla v prvním případě:a) uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč vrátit. Žalovaná si dále sjednala doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala původní věřitelce zaplatit poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč počínaje 9. 4. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 5. 2022. Původní věřitelka své povinnosti dostála, když 2. 4. 2021 žalované finanční prostředky poskytla, žalovaná však svou povinnost porušila, neboť na svůj dluh neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na společnost na žalobkyni. Žalobkyně proto z titulu předmětné úvěrové smlouvy po žalovaném požaduje zaplacení nesplacené jistinu úvěru ve výši 8 842,95 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 678,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 889,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 067,91, úroků ve výši 20,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 842,95 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 842,95 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 9. 2023;a v případě druhémb) uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč vrátit. Žalovaná si dále sjednala doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala původní věřitelce zaplatit poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 3. 9. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 10. 2021. Původní věřitelka své povinnosti dostála, když 27. 8. 2022 žalované finanční prostředky poskytla, žalovaná však svou povinnost porušila, neboť na svůj dluh řádně nehradila, kdy do okamžiku postoupení pohledávky původní věřitelce uhradila celkem 24 985 Kč. Tato částka byla započtena ve výši 12 655 Kč na jistinu, ve výši 3 000 Kč na úrok dle smlouvy, ve výši 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 5 330 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na společnost na žalobkyni. Žalobkyně proto z titulu předmětné úvěrové smlouvy po žalovaném požaduje zaplacení nesplacené jistinu úvěru ve výši 2 345 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 670 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 325,56 Kč, úroků ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 345 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 345 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 9. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: V prvním případě smlouvou o úvěru č. [hodnota] vč. karty zákazníka ze dne 2. 4. 2021 bylo prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 8 240 Kč splatit ve 60 týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na 27. 5. 2022; v případě druhém: smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 8. 2020 vč. karty zákazníka bylo prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 12 000 Kč splatit ve 60 týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na 21. 10. 2021. Žalovaná však na svůj dluh v obou případech dosud ničeho neuhradila. Předmětné pohledávky za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, oznámení bylo žalované písemně oznámeno.
5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalovaná původní věřitelce doložila detaily z internetového bankovnictví (č. l. 22 až 28), ze kterých vyplývají níže tvrzené příjmy žalované. Shora tvrzené příjmy žalované vzal soud za prokázané také z výpisu: příchozí platba z internetového bankovnictví (č. l. 18), detailu účtu za období od 1. 2. 2020 do 26. 8. 2020 (č. l. 19), z detailu účtu druhé strany za období od 1. 6. 2020 do 26. 8. 2020 (č. l. 19) a za období od 1. 6. 2020 do 26. 8. 2020 (č. l. 20).
6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 9. 2023, včetně podacího lístku, vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 vč. včetně dvou seznamů postoupených pohledávek vyplynulo, že původní věřitelka postoupila obě pohledávky na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023.
8. Tvrzené příjmy žalované vyplynuly z dohody o provedení práce společnosti [právnická osoba]. ze dne 1. 7. 2020, dohody o provedení práce od zaměstnavatele [právnická osoba], z dohody ze dne 18. 3. 2020, jakož i z dohody o provedení práce ze dne 16. 2. 2021 (č. l. 29) a dohody o provedení práce ze dne 1. 9. 2002 (č. l. 30).
9. Tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč na bydlení vyplynuly ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 11. 2020 (č. l. 21) a z čestného prohlášení žalované (č. l. 20).
10. Po právní stránce posoudil soud věc takto: pro oba uplatněné nároky (případy) platí shodně následující: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. V první řadě dospěl soud k závěru, že původní věřitelka dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalovaného včetně informací získaných z veřejných registrů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že je zaměstnána na vícero dohod o provedení práce, dále pobírá příspěvek na živobytí a rodičovský příspěvek, kdy všechny tyto příjmy činí částku ve výši 34 619 Kč (34 225 Kč v případě druhého nároku), bydlí v nájmu, kdy její celkové měsíční výdaje činí 10 119 Kč (první případ), respektive 24 500 Kč (druhý případ). Uvedené původní věřitelce doložila nájemní smlouvou, čestným prohlášení, dohodami o provedení práce a výpisy z bankovního účtu (screenshoty). Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila svým podpisem. Nelze také odhlédnout od toho, že první půjčku (zde nárok č. 2) žalovaná splácela dlouhou dobu řádně, původní věřitelka tak měla pozitivní zkušenost se žalovanou, pokud jde o její platební morálku. Mezi jednotlivými úvěrovými smlouvami se také výrazně nezměnila příjmová stránka žalované.
18. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2395 o. z. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to včetně sjednaného úroku z úvěru. Žalovaná však tyto své smluvní povinnosti porušila, když na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by žalobkyni dluh uhradila, nezpochybnila žádná tvrzení žalobkyně ani předložené důkazní prostředky, jimiž byla tato tvrzení prokázána. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do sjednaného úroku i úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 672 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 536 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (předžalobní výzva, příprava a převzetí, žaloba) a z částky 1 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 200 Kč ve výši 672 Kč. Pokud jde o úkon písemné podání ve věci samé ze dne 11. 7. 2024, ve kterém žalobkyně reagovala na výzvu soudu ohledně doplnění tvrzení, soud se s podaným vyúčtováním neztotožnil, neboť výzva a podání mířilo na doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává velké množství žalob obdobného skutkového i právního základu a je ji tak známa potřeba náležitě tvrdit a prokazovat zkoumání úvěruschopnosti. Jedná se tedy o pravidelnou součást těchto typů žalob.