Výrok
I. Žaloba se co do částky 15 510 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 758 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 445 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], , Anonymizováno
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 43 268 Kč. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 19. 7. 2024 smlouvu o bezúčelovém úvěru na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a spolu s nimi jí zaplatit sjednané poplatky a úroky, to vše formou 24měsíčních splátek. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když žalobkyni uhradil pouze 2 242 Kč. V důsledku porušení platebních povinností ze strany žalovaného přistoupila žalobkyně dne 29. 1. 2025 k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu. Žalovaný na něj dále ničeho žalobkyni nezaplatil, a to ani k upomínce předcházející žalobě. Dluh žalovaného se skládá z:- Neuhrazené jistiny úvěru ve výši 28 748 Kč,- poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 5 940 Kč,- úroků úvěru ve výši 5 880 Kč,- účelně vynaložených nákladů ve výši 1 200 Kč,- smluvních pokut ve výši 1 500 Kč,2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2. 4. 2025 uznal část žalovaného nároku, konkrétně částku 27 758 Kč, která odpovídá přijaté jistině snížené o již uhrazené splátky. Zbylou část nároku odmítá s odkazem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Žalovaný zejména uvedl, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný předmětnou smlouvu skutečně uzavřel, a dále, že žalobkyně nedostatečně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný rovněž poukázal na nemravnost výše RPSN a smluvních sankcí. Dále uvedl, že se pokusil o smírné řešení věci, které však žalobkyně odmítla. Navrhl, aby soud žalobu částečně zamítl v rozsahu neuhrazené jistiny a příslušenství, které přesahují částku, jež žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy. Pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně jako oprávněný, žalovaný navrhl, aby mu bylo přiznané plnění umožněno hradit ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně. Současně navrhl, aby soud zvážil nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni.3. Ve svém podání ze dne 3. 1. 2025 žalovaný navrhl smírné řešení věci spočívající v úhradě zbývající části jistiny ve výši 27 758 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 2 000 Kč, a to s ohledem na jeho aktuální finanční možnosti.4. Žalobkyně ve své reakci ze dne 15. 1. 2025 návrh žalovaného na smírné řešení neakceptovala a nadále na žalobě v jejím plném rozsahu trvala.5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Z úvěrové smlouvy ze dne 19. 7. 2024, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a informačního memoranda o zpracování osobních údajů, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 19. 7. 2024 s žalovaným jako spotřebitelem distančním způsobem smlouvu o bezúčelovém úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a spolu s nimi jí zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a úroky z úvěru ve výši 10 290 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatky sjednaných doplňkových služeb, a to zejména poplatek ve výši 2 970 Kč za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů Korunový odklad. To vše formou 24měsíčních splátek. Smlouvou vzal žalovaný také na vědomí, že pro případ prodlení s realizací splátky úvěru mu žalobkyně může účtovat účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za upomínku, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Závěrem byl žalovaný obeznámen, že v případě prodlení s více jak dvěma splátkami může žalobkyně přistoupit k zesplatnění celého úvěru.6. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na jeho nezaplacený dluh ve výši 43 268 Kč, byl vyzván k jeho vyrovnání a současně byl upozorněn na zahájení soudního řízení pro případ, že svým platebním povinnostem nedostojí.7. Z potvrzení oddělení rizik o provedení ověření bonity klienta ze dne 31. 1. 2025 vyplývá, že žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným dne 19. 7. 2024 při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila následující údaje: žalovaný nemá děti, je zaměstnán, jeho měsíční příjem činí 29 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč, a výše měsíčních splátek jiným společnostem uvedená v žádosti žalovaného činí 7 000 Kč. Dále žalobkyně uvádí, že byly získány odpovědi z registrů ISIR, CRIBIS a NRKI. Uvedené skutečnosti však nikterak nedokládá.8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024 vyplývá, že počáteční zůstatek účtu činil –975,36 Kč. V průběhu uvedeného měsíce byly zaznamenány příjmy ve výši 11 556,06 Kč a výdaje ve výši 11 559,66 Kč. Konečný zůstatek tak činil –978,96 Kč. Za dané období tedy vzniklo záporné saldo.9. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Ostatní důkazy soud neprovedl z důvodu jejich nadbytečnosti a nespornosti.10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:Účastníci spolu dne 19. 7. 2024 uzavřeli distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal formou 24měsíčních splátek žalobkyni vrátit společně se zaplacením úroků a poplatků v celkové výši 10 290 Kč. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když žalobkyni uhradil pouze částku 2 242 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s plněním splátek úvěru přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu. Před podáním žaloby žalobkyně výzvu dne 31. 1. 2025 opakovala a dluh žádala po žalovaném zaplatit obratem.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.17. Účastníci spolu dne 19. 7. 2024 uzavřeli smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, neboť ji posuzovala pouze obecně na základě údajů z registrů a vyhodnocení ukazatelů, aniž by doložila konkrétní výstupy z těchto šetření či způsob, jakým zohlednila výši splátek žalovaného ve vztahu k jeho dalším závazkům. Nebylo tvrzeno, natož prokázáno, jakým způsobem žalobkyně zjistila výši příjmů a výdajů žalovaného v rozhodném období před poskytnutím úvěru, ani z jakých podkladů tak učinila. K prokázání výše uvedeného žalobkyně předložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za období jednoho měsíce od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024. Z tohoto výpisu však nelze dovodit závěry, které žalobkyně uvádí ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Z výpisu je patrné, že v daném období bylo saldo účtu žalovaného záporné a nelze z něj identifikovat příjem, který by bylo možné označit jako příjem ze zaměstnání.18. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2024.19. Žalobkyně v řízení nicméně prokázala, že žalovanému dne 19. 7. 2025 poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaný žalobkyni vrátil tyto prostředky pouze do výše částky 2 242. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 OZ povinen žalobkyni vydat. Ze stejného důvodů soud žalobkyní uplatněný nárok na částku 15 510 Kč, představující úroky z úvěru, poplatky, vynaložené náklady a smluvní pokutu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 445 Kč, přičemž tato částka představuje 28,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 731 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 268 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. g) a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 710 Kč ve výši 1 199,10 Kč.4. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu, byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t.5. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.