Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

4 C 190/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 3Datum rozhodnutí: 9. 10. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 3Č. j.: 4 C 190/2024-87Předsedkyně senátu: Mgr. Veronika ČechováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 11. 2024Předmět řízení: o 25 908 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH03:2024:4.C.190.2024.87
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (30) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 566,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 1 567,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 134,22 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a co do částky 4 773,78 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 134,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, a žalovaným byla uzavřena Smlouva k službě [Anonymizováno] účet. Smlouva byla uzavřena online prostřednictvím verifikační textové zprávy a zasláním kopie občanského průkazu žalovaným. V rámci [Anonymizováno] účtu byla žalovanému poskytnuta služba spočívající v tom, že ve vybraných e-shopech měl možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, zároveň měl možnost platby do výše schváleného kreditního rámce odložit až o 45 dní či rozložit je do splátek. Žalovaný tak využil služby (koupě zboží od třetích subjektů) v celkové ceně 24 808,89 Kč, které byl povinen uhradit spolu se sjednanými poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 1 567,33 Kč. Protože do podání žaloby uhradil pouze částku ve výši 5 242 Kč, vzniklo žalobkyni právo na poplatky z prodlení ve výši 4 773,78 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla spol. [právnická osoba]. postoupena na spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, a následně na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 16. 7. 2024 a při jednání soudu dne 9. 10. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného v evidenci exekucí, registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku.

4. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Ze Smlouvy k službě [Anonymizováno] účet ze dne 7. 4. 2019 soud zjistil, že na základě této smlouvy spol. [právnická osoba]. zpřístupnila žalovanému [Anonymizováno] účet. Ve smlouvě se žalovaný zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím [Anonymizováno] účtu v souladu s obchodními podmínkami. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena jeho fotografií a občanským průkazem. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou.

6. Ze Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný disponoval úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 5 000 Kč, který byl povinen hradit v pravidelných splátkách spolu s úroky. Na základě Smlouvy k službě [Anonymizováno] účet ze dne 6. 1. 2021 pak žalovaný disponoval úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Na základě Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 26. 1. 2021 žalovaný nově disponoval úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč a na základě Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 29. 8. 2021 úvěrovým limitem ve výši 69 000 Kč. Smlouvy byly uzavřeny elektronicky. Z přílohy ke Smlouvě o splátkovém limitu ze dne 15. 6. 2022 soud zjistil, že čerpaná částka ke dni 15. 6. 2022 činila 2 348 Kč.

7. Ze smluv o poskytování služby „[Anonymizováno] “ uzavřených mezi spol. [právnická osoba]. a obchodníky, konkrétně spol. [právnická osoba]. (smlouva z 4. 3. 2015), spol. [právnická osoba] (smlouva z 23. 5. 2018) soud zjistil, že na základě těchto smluv obchodník umožňuje svým zákazníkům realizovat platby přes [Anonymizováno] účet.

8. Z vyúčtování služby [Anonymizováno] a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil následující: Za měsíc červen 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 19 478,68 Kč a uhradil částku 4 533,44 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 2 950 Kč. Za měsíc červenec 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 1 906,72 Kč a uhradil částku 708,56 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 1 555,46 Kč. Za měsíc srpen 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 1 407,40 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 1 568,25 Kč. Za měsíc září 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 272,16 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 404,75 Kč. Za měsíc říjen 2022 žalovaný čerpal služby ve výši 1 743,93 Kč, poplatky a smluvní pokuty činily 1 674,42 Kč.

9. Z objednávek služeb pak soud zjistil následující objednávky služeb žalovaného: U spol. [právnická osoba] službu ve výši 530,96 Kč dne 2. 6. 2022, ve výši 538,34 Kč dne 12. 6. 2022, ve výši 340 Kč dne 22. 6. 2022, u spol. ticketportal.cz ve výši 175 Kč dne 29. 8. 2022, u spol. [právnická osoba] ve výši 2 348 Kč dne 13. 6. 2022.

10. Ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 23. 2. 2024 a ze dne 28. 2. 2024, jejich příloh včetně potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, postoupila pohledávku vůči žalovanému na spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, a ta ji následně postoupila na žalobkyni.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2023 včetně potvrzení o podání na poště soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 35 515,87 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, byla online formou spojenou s verifikační textovou zprávou a ověřením totožnosti žalovaného v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřena dne 7. 4. 2019 rámcová smlouva k službě [Anonymizováno] účet, na kterou následně navazovaly smlouvy o stanovení výše rámcového limitu, které svou povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. [adresa]. [právnická osoba]. však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly žádným způsobem zjišťovány, s výjimkou lustrace žalovaného v evidenci dlužníků, což je zcela nedostačující, neboť to nevypovídá nic o příjmových a výdajových možnostech žalovaného, a tedy jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet.

18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

20. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně spol. [právnická osoba]., nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 7. 4. 2019 a na ní navazující smlouvy o poskytnutí úvěrového limitu jsou tak absolutně neplatné a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 24 808,89 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 5 242 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 19 566,89 Kč. Co do poplatků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

22. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

23. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 830 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Celkové náklady ve výši 5 441,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 037 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 908 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z částky 2 140 Kč za jeden úkon právní služby po podání žaloby (účast na jednání soudu) dle § 14b odst. 3 a. t. včetně jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů ve výši 764,40 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací