Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 132 657,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 132 657,18 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba co do zaplacení částky ve výši 73 358,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 73 358,08 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 206 015,26 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 18 049,70 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 151,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 206 015,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 2. 11. 2021 Smlouvu o bezhotovostním úvěru „[Anonymizováno] “ č. [Anonymizováno], na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 235 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 4 791,08 Kč. Žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil pouze 102 342,82 Kč. Kromě dlužné jistiny ve výši 206 015,26 Kč požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 14,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení. K prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, z výpisu z bankovního účtu žalovaného a z matematických výpočtů předpokládaných výdajů osoby. Žalovaný při žádosti o poskytnutý úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 80 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 0 Kč a splátky dosavadních úvěrů ve výši 8 584 Kč měsíčně. [Anonymizováno] vlastním šetřením zjistila, že celkové splátkové zatížení žalovaného z úvěrů činilo 12 415,64 Kč měsíčně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem Kazachstánu s pobytem na území České republiky, protože mezi Kazachstánem a Českem není uzavřena mezinárodní smlouva, která by na daný smluvní vztah dopadala, je mezinárodní příslušnost zdejšího soudu dána bydlištěm žalovaného ve smyslu čl. 4, čl. 17 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 2 nařízení EU č. 1215/2012 (Brusel I bis) upravující ochranu spotřebitele. Rozhodným právem, podle kterého soud postupoval, je dle čl. 6 odst. 1 nařízení EU č. 864/2007 (Řím I) právo české.
4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).
5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „[Anonymizováno] “ č. [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2021, soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 235 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s úrokem vrátit v měsíčních splátkách po 4 791,08 Kč. Úvěr byl částečně použit pro splacení dvou dosavadních úvěrů, a to u spol. [právnická osoba] ve výši 70 150 Kč a u spol. [právnická osoba]. ve výši 143 602 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9 % ročně a RPSN ve výši 21,19 %.
6. Ze smlouvy o vedení účtu u [Anonymizováno] ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že na základě této smlouvy vedla žalobkyně pro žalovaného bankovní účet.
7. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno] a [Anonymizováno] – konsolidace ze dne 2. 11. 2021 soud zjistil následující: Na obou žádostech žalovaný uvedl, že jeho hlavním zdrojem příjmu je pronájem nemovitostí a činí 50 000 Kč měsíčně, dalším zdrojem příjmu je vyplácený podíl na zisku spol. [právnická osoba] ve výši 30 000 Kč měsíčně. Úvěr požaduje za účelem konsolidace dosavadních úvěrů s celkovým zůstatkem 213 752 Kč. Kromě toho má další úvěr, jehož splátka činí 8 584 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je ženatý a bydlí v pronajatém domě. Jiné výdaje neuvedl.
8. Z výpisu databáze žalobkyně soud zjistil, že celková výše nezajištěných úvěrů žalovaného ke dni 26. 10. 2021 činí 811 067 Kč a výše jejich splátek 21 197 Kč měsíčně.
9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného u [Anonymizováno] č. [č. účtu] soud zjistil, že dne 2. 11. 2021 byla na daný účet připsána od žalobkyně na základě úvěrové smlouvy částka 235 234,47 Kč. Za období od 4. 6. 2021 do 2. 11. 2021 nebyl žalovanému na daný účet připsán žádný tvrzený pravidelný příjem, tj. částka 50 000 Kč a 30 000 Kč, pouze dne 8. 6. 2021 mu byl vyplacen úvěr ve výši 303 800 Kč a dále proběhly 3 platby z jiného účtu žalovaného v celkové výši 11 500 Kč. Ostatní platby byly odchozí, včetně splátek 2 úvěrů ve výši necelých 8 000 Kč. Z výpisu z bankovního účtu za následující období soud zjistil pouze pravidelný příjem kolem 30 000 Kč měsíčně.
10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného u [právnická osoba]. č. [č. účtu] za srpen 2021 soud zjistil, že na daném účtu je zůstatek ve výši cca 3 000 Kč, kromě vkladu hotovosti ve výši 42 000 Kč zde není žádná připisovaná částka, pouze výdaje.
11. Z mimořádného výpisu z účtu spol. [právnická osoba] soud nezjistil žádné podstatné údaje.
12. Z historie úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný s určitou mírou pravidelnosti splácel úvěr do srpna 2023 a celkově tak uhradil částku 102 342,82 Kč.
13. Z dopisu ze dne 9. 2. 2024 a dodejky soud zjistil, že tímto je žalovaný vyzván k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 25 983,86 Kč s příslušenstvím do 7 dnů s tím, že nebude-li uvedená částka uhrazena, je tento dopis zároveň odstoupením od smlouvy o [Anonymizováno] a žalovaný je povinen uhradit celou částku úvěru.
14. Z dopisu ze dne 22. 10. 2024 soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy ve výši 263 938,93 Kč do 10 dnů od doručení. Dle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému dne 23. 10. 2024.
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 2. 11. 2021 smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytovala daný úvěr žalovanému za účelem konsolidace dosavadních nehrazených úvěrů, bylo třeba, aby úvěruschopnost žalovaného zvlášť pečlivě prověřila, neboť bylo zřejmé, že žalovanému jsou úvěry poskytovány opakovaně a není schopen je řádně splácet. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného byly ověřovány pouze výpisy z bankovního účtu žalovaného. Dle tvrzení žalovaného činil jeho pravidelný měsíční příjem cca 80 000 Kč a výdaje 0 Kč. Z doložených výpisů z bankovních účtů žalovaného za posledních několik měsíců před poskytnutím úvěru však žádný pravidelný příjem, natož v takovéto výši, nevyplývá. Naopak z něho vyplynulo poskytnutí dalšího úvěru ve výši 303 800 Kč. Žalobkyně stanovila výdaje žalovaného matematickým výpočtem a došla k částce 3 860 Kč měsíčně. S tímto způsobem stanovení výdajů žalovaného soud nemůže souhlasit, neboť je zřejmé, že výdaje na živobytí v [Anonymizováno] v roce 2021 (včetně nákladů na bydlení v nájmu) nemohly činit pouze částku 3 860 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé, že takto zjištěný rozsah majetkových a výdělkových poměrů žalovaného je nedostačující k tomu, aby bylo možné dojít k závěru, že žalovaný je objektivně schopen přijímat a splácet další nové závazky. Žalobkyně si tedy měla od žalovaného vyžádat další potřebné informace a listiny ohledně příjmů a výdajů žalovaného, což neučinila.
21. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
22. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
23. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná dle § 580 o. z., tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.
24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 2. 11. 2021 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 235 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 102 342,82 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 132 657,18 Kč. Kromě dlužné jistiny přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny od 2. 3. 2024 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., až do jejího úplného zaplacení. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 151,40 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše 54 112,10 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 241 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 206 015 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 1 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném ke dni provedení úkonu, a daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 21 % ve výši 7 961,10 Kč. Za vyjádření žalobkyně z 28. 2. 2025 a z 18. 9. 2025 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění skutkových tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a další doplnění, která měla být obsažena již v samotné žalobě a úkony tedy byly neúčelné.