Výrok
I. Manželství, které uzavřeli dne [datum] [Jméno manžela], narozený [Datum narození manžela] a [Jméno manželky], rozená [rodné přijmení], narozená [Datum narození manželky], před [Anonymizováno], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželé se společným návrhem ze dne [datum] domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků neplní v současné době žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem a ani jeden z manželů nemá zájem v něm setrvávat.
2. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Ruska. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. Ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém se při stanovení mezinárodní pravomoci soudu a rozhodného práva vychází ze Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsané dotčenými stranami dne 12. 8. 1982 a v České republice vyhlášené pod č. 95/1983 Sb.. Vzhledem k tomu, že oba manželé jsou ruské státní příslušnosti s obvyklým pobytem na území České republiky, jsou k řízení o rozvod manželství příslušné české soudy dle pobytu manželů (čl. 27 odst. 1 cit. smlouvy) a při projednání návrhu na rozvod manželství postupují dle ruského právního řádu dle státního občanství manželů (čl. 26 odst. 1 cit. smlouvy).
3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno před [Anonymizováno] dne [datum] (oddací list ze dne [datum]). Z manželství se nenarodilo žádné dítě (výpis z Centrální evidence obyvatel). Manželé uzavřeli dohodu o vypořádání vzájemných majetkových práv pro dobu po rozvodu manželství a ani jeden z manželů nemá zájem o setrvání v manželství (dohoda z 15. 5. 2024, shodné tvrzení manželů).
4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ruského zákona o rodině č. 223-FZ z 29. 12. 1995 (dále jen „zákon o rodině“).
5. Dle čl. 16 odst. 2 zákona o rodině, může manželství zaniknout jeho rozvodem na žádost jednoho nebo obou manželů.
6. Dle čl. 23 odst. 1 zákona o rodině, v případě vzájemného souhlasu s rozvodem u manželů, kteří mají společné nezletilé děti, jakož i manželů uvedených v čl. 21 odst. 2 tohoto zákona, soud manželství rozvede bez zjišťování důvodů k rozvodu. Manželé mají právo předložit soudu k projednání dohodu o dětech. Není-li taková dohoda předložena, nebo jestliže dohoda narušuje zájmy dětí, soud učiní opatření k ochraně jejich zájmů způsobem uvedeným v bodě 2 článek 24 tohoto zákona.
7. Dle čl. 23 odst. 2 zákona o rodině, soud nerozvede manželství dříve než po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy manželé podali návrh na rozvod manželství.
8. Dle čl. 24 odst. 1 zákona o rodině, při rozvodu manželství soudní cestou mohou manželé předložit soudu dohodu o tom, se kterým z nich budou žít nezletilé děti, o způsobu výplaty výživného na děti a (nebo) potřebného práce neschopného manžela, o výši výživného nebo o rozdělení společného jmění manželů.
9. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků bez zjišťování důvodů k rozvodu, když má za prokázané, že s rozvodem manželství souhlasí oba manželé (čl. 23 odst. 1 zákona o rodině), z manželství se nenarodily žádné děti (čl. 23 odst. 1 zákona o rodině) a uplynul více jak jeden měsíc ode dne podání návrhu na rozvod manželství (čl. 23 odst. 2 zákona o rodině). Současně manželé využili možnosti dané jim čl. 24 odst. 1 zákona o rodině a předložili soudu dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o vypořádání práv a povinností společného bydlení.
10. S ohledem na shodné tvrzení obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství, a proto za současného splnění všech podmínek daných zákonem o rodině, návrhu na rozvod manželství vyhověl.
11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 věta první zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), dle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení.