Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 18 984,18 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 451,74 Kč od 28. 5. 2024 do 16. 9. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 451,74 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 35 984,18 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela distančním způsobem dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky až do výše 71 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 2. 2024 a konec kreditovaného rámce měl nastat dne 19. 7. 2025. Žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr z potvrzení jejích příjmu a lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a [Anonymizováno]. Jelikož žalovaná neplnila své platební povinnosti řádně a včas, přistoupila žalobkyně dne 27. 5. 2024 k odstoupení od smlouvy, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 27. 5. 2024. Dluh v celkové výši 35 592,89 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 16 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,30 Kč, smluvního úroku ve výši 18 141,15 Kč a poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 113, 46 Kč. Žalovaná dluh nevyrovnala ani k upomínce předcházející žalobě.
2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] sjednána distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výši 71 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 25. 5. 2024, konče dnem 19. 7. 2025. Dále se žalovaná zavázala platit žalobkyni poplatky za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, úvěrový úrok ve výši 0,933 % denně z nesplacené jistiny úvěru a poplatky za volitelné služby (služby [Anonymizováno]). Závěrem byla žalovaná obeznámena, že v případ prodlení se splátkou o více jak 91 dní může žalobkyně přistoupit k zesplatnění celého úvěru.
5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 26. 1. 2024 ve spojení s výpisem z účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 1. 2024 poukázala na bankovní účet žalované částku ve výši 17 000 Kč.
6. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že za celé období od 26. 1. 2024 do 27. 5. 2024 byly jediným příjmem žalované z úvěru načerpané peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž na konci předmětného období měla na účtu nulový zůstatek.
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že si žalobkyně zaevidovala k osobě žalované ověřené měsíční příjmy ve výši 35 850 Kč a měsíční výdaje ve výši 25 000 Kč, z toho 9 000 Kč na půjčky, 10 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na nezbytné výdaje a 5 000 Kč na zbytné výdaje. Listina byla vyhotovena žalobkyní, nebyla podepsána ani jednou ze stran a nebyly v ní uvedeny, natož k ní přiloženy listiny, ze kterých bylo lze ověřit zaevidované údaje o příjmech a výdajích žalované.
8. Z e-mailu ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 5. 2024 elektronicky informovala žalovanou o porušení podmínek smlouvy o úvěru, v důsledku čehož přistoupila k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 36 964,18 Kč.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu i před podáním žaloby s tím, že předžalobní výzva jí byla odeslána dne 10. 9. 2024 a byla jí poskytnuta lhůta k dobrovolnému plnění v délce trvání tří dnů.
10. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Soud provedl k důkazu všechny listiny, přičemž jiné důkazní návrhy účastníci neměli. Skutková zjištění soud učinil ze všech listin vyjma autorizace, ověření totožnosti, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obecné principy posuzování a filozofie společnosti a informace pro spotřebitele, které shledal bez významu pro posouzení nároku a přijetí rozhodnutí ve věci.
11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
12. Mezi účastníky byla dne [datum] distančním způsobem sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované ještě téhož dne peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 25. 5. 2024 a společně s nimi jí zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru, úvěrový úrok a poplatek za volitelnou služby [Anonymizováno]. Žalovaná svým povinnostem ze smlouvy nedostála, když žalobkyni neuhradila, byť jen jedinou splátku úvěru. V důsledku prodlení žalované s plněním splátek úvěru přistoupila žalobkyně dne 27. 5. 2024 k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu ve výši 36 964,18 Kč. Dne 10. 9. 2024 žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu, ve které jí s upozorněním na podání žaloby vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve lhůtě tří dnů. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně posuzovala podle ničím nepodložených údajů, které si sama k osobě žalované zaevidovala s tím, že v době od poskytnutí částky 17 000 Kč až do 27. 5. 2024 se ukázaly být jejím jediným příjem právě peněžní prostředky od žalobkyně.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
19. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Podle § 573 OZ, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
21. Podle § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Této povinnosti žalobkyně nedostála, když žádným způsobem ani na výzvu soudu nebylo z její strany prokázáno, z jakých podkladů zjistila příjmy a výdaje žalované v rozhodném období před poskytnutím úvěru, které si k její osobě zaevidovala a ze kterých pak vycházela při posouzení její úvěruschopnosti. Nehledě skutečnosti, že z výpisu z účtu žalované se načerpané peněžní prostředky z úvěru ve výši 17 000 Kč ukázaly být jejím jediným příjmem za celou dobu od 26. 1. 2024 do 27. 5. 2024. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2024.
24. Žalobkyně v řízení nicméně prokázala, že žalované dne 26. 1. 2024 poskytla peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které jí žalovaná ani částečně nevrátila, rozuměno žalovanou v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyni jakkoliv plnila. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 OZ povinna žalobkyni vydat. Co do zbylé části žalobního nároku ve výši 18 984,18 Kč soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žádaných uvěrových úroků ani poplatků, ať už mandatorních či volitelných.
25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaná v řízení ničeho netvrdila, natož aby tak prokázala, a proto soud dospěl k závěru, že byla schopna vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v celé výši již ke dni 16. 9. 2024, tedy do data, do kterého jí žalobkyně umožnila dluh splatit odeslanou předžalobní výzvou, a to v souladu s § 1958 odst. 2 OZ (předžalobní výzva byla odeslána dne 10. 9. 2024, kdy podle § 573 OZ se má za to, že byla žalované doručena dne 13. 9. 2024 a s poskytnutou třídenní lhůtou, tak mohla dobrovolně plnit do 16. 9. 2024).
26. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, dostala se ve smyslu § 1968 OZ do prodlení a částku 17 000 Kč je povinna žalobkyni zaplatit v souladu s § 1970 OZ i s úrokem z prodlení, běžícím od dne následujícího její splatnosti, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodu, pro který soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 19 984,18 Kč, jí nepřiznal ani právo na zákonné úroky z ní.
27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), podle kterého v řízení úspěšnější žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti méně úspěšné žalobkyni. Žalované nicméně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z nich.
28. O třídenní lhůtě ke splnění uložené povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ a hledě skutečnosti, že žalovaná ke svým platebním možnostem neuvedla ničeho.