Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 44 909,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 122 710 Kč od 22. 3. 2024 do 23. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 22 710 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 100 000 Kč od 22. 3. 2024 do 14. 4. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 3. 2024 dosáhne částky 426 009 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 760,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 9. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 144 909 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela dne 11. 12. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které dne 12. 12. 2023 poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 396 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2024. Současně se žalovaný zával pro případ prodlení se splácením úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 499 Kč za každou splátkou, se kterou se dostane do prodlení více jak o 30 dní. Svým povinnostem ze smlouvy žalovaný nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou splátek č. [hodnota], 2. V důsledku této skutečnosti žalobkyně úvěr ke dni 20. 3. 2024 prohlásila za okamžitě splatný a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Ode dne následujícího zesplatnění úvěru vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou dlužného úvěru ve výši 22 199,73 Kč, skládajícího se z dlužné jistiny úvěru ve výši 100 000 Kč a dlužných úroků z úvěru ve výši 21 312,81 Kč. Žalovaný na svém dluhu neuhradil ničeho ani k výzvě ze dne 20. 8. 2024.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 12. 2023 smlouvu o bezúčelovém úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je žalobkyni zavázal vrátit v 48měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 85,49 % p. a. a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr bylo stanoveno ve výši 128,37 %. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě a sazebník, jenž stanoví výši nákladů za jednotlivé úkony v případě prodlení se splácením dluhu.1. Z dokladu o vyplacení úvěru, soud zjistil, že byla z účtu žalobkyně dne 12. 12. 2023 připsána platba ve výši 100 000 Kč ve prospěch účtu č. , Anonymizováno2. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalovaného měly měsíčně činit částku 28 351 Kč a výdaje pak částku 9 950 Kč.3. Z ověření v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný neměl být v sobě uzavření smlouvy plátcem jiného úvěru.4. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy bez negativního příznaku.
5. Z výpisu účtu žalovaného soud zjistil, že v období 03/2023 byl konečný zůstatek na jeho účtu ve výši 26 494,60 Kč a odcházely z něho peněžní prostředky i na úhradu jiných úvěrů.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž nominální výše úvěru činila částku ve výši 355 008, Kč.
7. Z výzev žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 a 18. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu v podobě dlužných splátek, v nichž byl současně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.
8. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalovaný byl dopisem ze dne 20. 3. 2024 vyrozuměn o zesplatnění úvěru a povinnosti zaplatit částku 122 710 Kč představující zbývající dlužnou jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 21 312,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhradu nákladu spojených s vymáháním ve výši 400 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání oznámení.
9. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 20. 8. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu i před samotným podáním žaloby s povinností uhradit dlužnou částku do 15 dnů od data odeslání oznámení.
10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
11. Účastníci spolu dne 11. 12. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne 12. 12. 2023 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 48 pravidelných měsíčních splátek po částkách 7 396 Kč žalobkyni zaplatit celkem částku ve výši 355 008 Kč, skládající se z jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když žalobkyni na svém dluhu ani k předžalobní upomínce ničeho nezaplatil. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně posuzovala z veřejných registrů a z údajů, které žalovaný při uzavírání úvěru žalobkyni uvedl.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
18. Podle § 573 OZ, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Podle § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Žalobkyně uzavřela dne 11. 12. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti dané jim shora uvedeným ustanovením, tedy řádně, v rozsahu odpovídajícím tomuto případu, posoudit úvěruschopnost žalovaného, když u příjmové stránky žalovaného vycházela toliko z příjmů žalovaného a výši výdajů postavila pouze na tvrzení žalovaného, životním minimu a výsledcích vyhledávání žalovaného v registrech. Žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného, ač vycházela výlučně z jejích příjmů a u výdajové stránky se spokojila toliko s ničím nepodloženým tvrzením žalovaného a zcela irelevantními výsledky vyhledávání žalovaného v registrech. Ničeho na tomto nemůže změnit ani výpis z účtu žalovaného za období 03/2023, který žalobkyně soudu předložila, neboť z předmětného si nelze udělat ucelený obraz o jeho objektivní schopnosti úvěr splácet. Nehledě na skutečnost, že z výpisu jsou patrné odchozí platby za účelem úhrady jiných úvěrů. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno zákonu o spotřebitelském úvěru odpovídající posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru, je třeba na danou smlouvu o úvěru pohlížet dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako na smlouvu neplatnou s tím, že se ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ.
22. K tomu je nutno poznamenat, že soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou také pro rozpor s dobrými mravy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, č. j. 21 Cdo 1484/2004, konstatoval, že je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jako nemravnou tak shledal v jím posuzovaném případě téměř čtyřnásobnou úrokovou míru. V souzené věci byl úvěr sjednán s pevnou úrokovou sazbou 85,49 % ročně. Obvyklá výše úroků úvěrů poskytovaných bankami domácnostem dosahovala v daném období dle údajů zveřejňovaných Českou národní bankou výše 7 %. V daném případě tak sjednaný úrok přesáhl obvyklou úrokovou míru téměř dvanáctinásobně.
23. Žalobkyně v řízení nicméně prokázala, že žalovanému dne 12. 12. 2023 poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy ze dne 11. 12. 2023 soud poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky představující dlužnou jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 OZ povinen žalobkyni vydat. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žádaných úroků z úvěru ani poplatků.
24. Shora uvedenou částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit podle § 1970 OZ spolu s úrokem z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti dluhu soud vycházel z § 1958 odst. 2 OZ, modifikovaného lhůtou k plnění poskytnutou žalobkyní ve výzvě ze dne 20. 8. 2024 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke okamžitému zaplacení dlužné částky, že výzvu ji odeslala shodně dne 20. 8. 2024. Podle § 573 OZ se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 23. 8. 2024, a proto byl povinen žalobkyni v souladu s poskytnutou lhůtou plnit nejpozději dne 23. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, nachází se ode dne 24. 8. 2024, jakožto dne následujícího ve smyslu § 1968 OZ v prodlení, a od tohoto dne mu také až do zaplacení běží k částce 100 000 Kč platební povinnost k zákonnému úroku z prodlení.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 760,84 Kč, přičemž tato částka představuje 38,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 246 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 144 909 Kč sestávající z částky 6 900 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast na jednání dne 25. 2. 2025, když výzvu k plnění žalobkyně nežádala) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhradě výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 750 Kč ve výši 4 567,50 Kč.